Jak tedy nedávnou historii učit? Ředitelka Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd Adéla Gjuričová nabízí badatelskou metodu. Vysvětluje, že pouští studenty k pramenům, a tím je nechává dospívat k vlastním postojům.

Přehrát

00:00 / 00:00

Martin Fendrych: Vede se souboj o pohled na komunistickou éru

Podle Gjuričové při badatelské výuce blízké minulosti hrají roli dvě věci. Fakta, ale taky karikatura té doby, nějaký hotový pohled na ni. Pohled rodiny, která má s komunismem svoje zkušenosti. Ale ty se liší. „A vzdělání,“ říká Gjuričová, „je taky to, že poznám, že tohle je karikatura. Nebo mě někdo k tomu poznání dovede.“

Dále říká, že se na komunismus dnes smí vzpomínat „jenom jedním způsobem“. Považuje to za tradiční výuku dějepisu, která vychází z politicky etablovaných pravd. Dodává, že sama komunismus považuje za diktaturu, a, „přestože to považuji za diktaturu, tak si uvědomuji, že prostě pro některé lidi měla přínosy a byla pro ně v nějakém smyslu výhodná. To se snažím pochopit“.

Ten závěr část lidí naštval. Píšou mi. Ale Gjuričová má pravdu, československá totalita byla pro část lidí výhodná. Každá totalita je pro část lidí výhodná. Pro ty, kteří se více či méně podílejí na moci. Pro ty, kteří se ohnou, skloní, přizpůsobí. Pro ty, kterým svoboda nechybí.

Dnes vidíme, kolik lidí vzdychá po minulém režimu, kolik lidí tvrdí, že to bylo lepší. Taky proto, že se jejich rodiny přizpůsobily. Ti lidé po svém pochopili teror v 50. letech, po svém pochopili normalizaci po okupaci v roce 1968, nevzdorovali, uzavřeli se do svých mikroživotů a možná měli i pocit, že jim nic nechybí, tedy že jim svoboda slova, vyznání, názoru, pohybu, nechybí. Zvykli si.

Levicoví historici dnes vysvětlují, že přece nebylo tak zle, lidé měli svoje zahrádky, svoje chatky, kam se utíkali a kde celkem spokojeně žili. Měli svoje hospody s levným pivem, kde nadávali na režim, ale komunisty 99 procent z nich stejně volilo.

Totalitě aktivně vzdorovalo jen velmi málo lidí, zlomek společnosti. I ti nevzdorující neměli režim rádi, to bylo vidět v listopadu 1989, ale mlčeli. Historici a učitelé by měli studentům umět vysvětlit nejen to, že člověk má žít svobodně, ale taky proč má žít svobodně. Že svoboda je jeho přirozené prostředí, nikoli totalita. Měli by umět vysvětlit, že totalita se nastoluje terorem a udržuje strachem. Který student by chtěl žít ve strachu?

Nemám nic proti badatelské metodě, jen musím dodat, že velká část dokumentů z totality dosud, 34 let po sametu, nebyla vůbec zpřístupněna. A to možná vypovídá za vše.

Autor je komentátor Aktuálně.cz

Martin Fendrych Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít