Jaroslav Kučera: Lidé, které jsem potkal - Galerie Ve Věži

Troufám si tvrdit, že Jaroslav Kučera je nejvýraznější osobností současné české fotografie života. Osobností zcela mimořádnou, nadanou jak analytickou schopností špičkového dokumentaristy systematicky a dlouhodobě sledujícího svoje téma, tak pohotovostí výjimečně bystrého reportéra reagujícího na aktuální jev či událost. Přičemž v obou případech je jeho úsilí korunováno silným emocionálním a estetickým účinem. Navíc, sledujeme-li jeho tvorbu od samých počátků na prahu sedmdesátých let po dnešek, uvědomujeme si, jak je obsahově, výrazově a stylově kompaktní. Jak působí jako jednolitý celek.  A jak citlivě nejen odráží, ale i komentuje atmosféru, zásadní rysy a klíčová dění doby, kterou jsme žili a žijeme.

Daniela Mrázková
historička a kritička fotografie, publicistka a kurátorka

Kučerovy fotografie jsou bez patosu a jsou výrazem nadějné nezdolnosti vůle k životu.

Dušan Veselý
novinář, publicista, redaktor, kurátor a pedagog

Stěží by se autor dočkal ocenění svého pohledu, kdyby nedal na misku vah i něco ze svého osobního příběhu. Je to záruka mimořádné pravdivosti Kučerova fotografického poselství.

Jan Kříž
historik umění, výtvarný kritik a pedagog

Jaroslav Kučera se narodil 19. prosince 1946 v Ředhošti (dnes místní část obce Mšené-lázně). Fotografoval od dětství a jeho zájem o fotografii během středoškolského a hlavně vysokoškolského studia rychle nabíral na intenzitě. Studoval na Střední průmyslové škole stavební na Mělníku (maturita 1966) a na Českém vysokém učení technickém, fakultě stavební. Inženýrský diplom zde získal v roce 1973, před výkonem profese ale dal přednost fotografii jako svobodnému povolání. Měl už tehdy za sebou výstavní debut ve Fotoklubu Strahov, který spoluzakládal, a prožitek v mnohém i pro jeho další tvorbu iniciační: Když 21. srpna 1969 fotografoval v Praze protesty proti právě rok trvající okupaci Československa, byl zatčen, surově zbit a uvězněn. Pochopení smyslu a možností fotografie se pak spojilo s další iniciací, jíž poskytly film Michelangela Antonioniho Blowup (Zvětšenina) a seznámení s tvorbou velkých světových fotografů (např. Henri Cartier-Bresson, William Klein, Werner Bischof, Eugen Smith, André Kertész, Robert Capa ad.). V Kučerově volné tvorbě jednoznačně převážila černobílá humanistická fotografie v dlouhodobě systematicky vytvářených tematických cyklech. Od poloviny 70. let připojuje ke všem svým fotografiím krátký slovní doprovod.

Kučerovy fotografie patří k těm, které nejúčinněji zprostředkovaly události listopadu 1989 světovému publiku a dodnes je neodmyslitelně zastupují ve sdílené historické paměti. Od roku 1990 výrazně přibylo jeho autorských výstav u nás i v zahraničí (Švýcarsko, Německo, USA, Francie, Litva, Nizozemsko, Bosna a Hercegovina, Ukrajina, Belgie, Slovensko, Polsko), účasti na výstavách skupinových i cen (např. několikrát na Czech Press Foto, včetně Fotografie roku, tedy hlavní ceny v roce 2000, a na Fujifilm Euro Press Photo Awards). Stál u zrodu skupiny Signum a podílel se na jejím úspěšném projektu Židovské hřbitovy v Čechách a na Moravě.

K četným Kučerovým aktivitám přibyla také významná činnost kurátorská. V roce 2019 byl spolukurátorem velké fotografické výstavy Sametová revoluce – Pád železné opony na Pražském hradě. Před tím objevil, zpracoval, digitálně restauroval a jako kurátor dvou výstav v Tereziánském křídle Pražského hradu v roce 2009 a 2011 veřejnosti představil dosud neznámé soubory fotografií, pořízené pěti českými účastníky I. světové války. Knihy k oběma výstavám vydalo nakladatelství JAKURA, které Jaroslav Kučera založil roku 2007. Vedle dalších uměleckých publikací tu vyšlo zatím sedm jeho autorských knih.

Vladimír Czumalo
historik umění, pedagog a kurátor výstavy