Loni v dubnu musela podstoupit operaci srdce. Lékaři jí totiž zjistili arytmii. „V tu chvíli se mi zhroutil svět,“ líčila šestadvacetiletá plavkyně Kristýna Horská, která si myslela, že možná už nikdy nebude závodit. S nepřízní osudu se ale dokázala poprat. Na aktuálně probíhajícím mistrovství Evropy v životním závodě získala bronz a časem 2:19,63 zároveň vylepšila národní rekord.
Patří mezi velké talenty českého plavání. Její slibně našlápnutou kariéru ale přibrzdila vážná zdravotní komplikace. „Podstoupíte operaci, nebo si nevezmeme na triko, abyste dál závodila,“ řekli jí lékaři, kteří jí při běžné zdravotní prohlídce zjistili srdeční arytmii.
„V tu chvíli mě napadlo strašně moc myšlenek: Ježíš, co budu dělat, když nebudu moct plavat? Ale když mi vysvětlili, že jde jenom o to, aby to zkontrolovali, odstranili, co dělá problémy, budu moct dál plavat, a nijak mě to neohrožuje na životě, nebo že bych nemohla dál sportovat, šla jsem do toho,“ vzpomíná Kristýna Horská.
Jelikož operace dopadla dobře, už týden na to mohla opět naskočit do plné zátěže. Ačkoliv dostala od lékařů ujištění, že je vše v nejlepším pořádku, návrat k trénování pro ni byl po psychické stránce velmi náročný.
„Když jsem byla na operaci, vyvolávali mi arytmie, bušení. A když jsem se dostala do zátěže během tréninku, bylo mi strašně nepříjemné, že cítím, jak mi srdce buší. Musela jsem vstřebat to, že je to úplně normální, a že to je úplně v pořádku.“
Ani ne dva měsíce po operaci startovala na plaveckém mistrovství světa v Budapešti. Právě tady opět zažila silné bušení srdce, které vyvolalo vzpomínky na nedávnou operaci. I když se sama sebe snažila přemluvit, že se jedná o normální jev, před semifinále to otřáslo její sebedůvěrou.
„V call roomu jsem dostala takový divný pocit. Ani jsem nebyla nervózní, byla jsem v klidu. Z ničeho nic jsem slyšela, že srdce pracuje. Ne, že by to bylo špatně. Bylo mi to strašně nepříjemné, měla jsem takový divný tlak,“ vyprávěla závodnice, která nakonec brala 15. místo. „Ne, že bych cítila, že mi buší srdce, ale takové rány. Snažila jsem se to před tím startem vypustit z hlavy, první padesátka byla dobrá. Jak jsem se snažila zrychlovat, strašně jsem si to uvědomovala. Strašně mě štve, že mě to ovlivnilo.“
Chuť si tak chtěla spravit letošním mistrovství světa v japonském Fukuoka. Cestu jí však opět zkřížily zdravotní problémy. Prakticky přestala vidět na jedno oko. „Co se stalo před mistrovstvím světa v Japonsku, mě docela vyděsilo. Dlouho jsem se s tím srovnávala, zvažovala jsem, jestli se dokážu stoprocentně vrátit do bazénu. Pak se to celé přehouplo,“ vykládala Horská, které lékaři zjistili otok na sítnici a volnou tekutinu v oku. I z této zdravotní patálie se však nakonec zvládla dostat.
„Hodně jsem pracovala s psychologem, hodně jsem se vracela do těžkých chvil, kterými jsem prošla. Rozhodla jsem si z nich vzít to nejlepší. Po všem zlém, co se stalo, jsem se vrátila na sto procent. Říkala, jsem si, že to zvládnu i teď, a že to překonám. A věřím, že to tak zůstane.“
Další příležitost ukázat na velké plavecké akci, co v ní je, přišla v tomto týdnu. Tentokrát už jí šance zdraví nezhatilo. Ve finále závodu na 200 metrů prsa na evropském šampionátu v krátkém bazénu v Otopeni vybojovala bronz.
Jen po prvních 25 metrech nebyla na medailových pozicích, ale od padesátky už se přetahovala o druhé a třetí místo. V cíli pak čas vylepšeného českého rekordu 2:19.63 znamenal vytouženou bronzovou medaili, jen 9 setin sekundy od stříbra They Blomsterbergové z Dánska.
„Jsem strašně ráda, že se mi to povedlo, že veškerá ta dřina, kterou jsem do toho zatím za celý svůj život dala, se vyplatila a že konečně tu medaili mám. Doteď tomu nemůžu uvěřit a jsem strašně šťastná,“ zářila Horská.
Česká výprava se tak v Rumunsku raduje z medaile ještě před očekávaným startem obhájkyně stříbra na 200 metrů volný způsob Barbory Seemanové v její hlavní disciplíně. Finále závodu na 200 metrů se uskuteční v neděli 10. prosince.
