‚Jen jsem se chytil vajec, zmizel sýr.‘ Pod pokličku nadvakrát uneseného Běloruska
Už téměř 30 let se v Bělorusku drží u moci Alexandr Lukašenko, přezdívaný Tatíček, ale taky Poslední diktátor v Evropě. Mazaný politik, který zanedlouho oslaví 70 let, prokázal neuvěřitelnou schopnost přežít velké krize, ochotu použít brutální metody vůči kritikům a také tvrdý pragmatismus ve vztazích s Kremlem. Více v podcastu Na Východ! s Josefem Pazderkou a Ondřejem Soukupem.
Po masových protestech v roce 2020 a se zahájením ruské invaze na Ukrajinu se však kvůli své politice dostal do obrazného zajetí Ruskem i on sám. A s sebou vzal opět celou svoji zemi. Výsledkem mimo jiné je, že i pěvecké těleso vystupující s běloruskými písněmi je teď v zemi považováno za teroristickou skupinu.
Galina Kazimirovskaja a její Svobodný sbor více než výmluvně ilustrují současnou situaci. Začali vystupovat v roce 2020 v souvislosti s masovými protesty proti výsledku prezidentských voleb, s nimiž si Alexandr Lukašenko nárokoval další, v pořadí již šesté funkční období.
Členové Svobodného sboru, koncertující v plynových maskách zakrytých červenými respirátory, se v tomto období několikrát denně vynořili na různých místech, zazpívali tři čtyři písně a zase zmizeli. Důvod? Zpívali bělorusky. A to je v Bělorusku nebezpečné.
Běloruský jazyk sváděl boj o svoji holou existenci po celá staletí, a písně v běloruštině tak ani nebyly příliš v obecném povědomí, přiznává Galina Kazimirovskaja: „Na začátku jsme neměli co zpívat. Skoro jsme neznali naše písně. Až tehdy jsem se dozvěděla, kolik hudby bylo zničeno, ukryto před běloruským národem.“
V Bělorusku narůstá domácí násilí, největší problém je ale Lukašenkův režim, říká běloruská politička
Číst článek
Národní obrozenci
Naráží tím zejména na sovětskou éru, kdy bylo běloruské obyvatelstvo nuceno k asimilaci. Ani předtím však nebyly podmínky pro rozvoj běloruského jazyka a kultury moc příznivé.
„Na tom příběhu mě fascinuje to, že jsem do Běloruska jezdil od konce 90. let a vždycky tam byla taková malá skupinka nadšenců, kteří se snažili běloruštinu udržovat. Připadali mi jako čeští obrozenci v první polovině 19. století,“ říká v podcastu Na Východ! Ondřej Soukup.
„Žili v takovém určitém ghettu. Ale v roce 2020 bylo takových lidí najednou obrovské množství.“
Lukašenkův režim neocenil Svobodný sbor potleskem, ale potlačením. V rámci zátahů na protestující a podporovatele běloruské demokratické opozice se policie zaměřila i na členy pěveckého tělesa. Za devět měsíců fungování sboru bylo zatčeno 30 jeho členů. Někteří opakovaně.
Bělorusko jako vazal, Moldavsko a další postsovětské země se oddalují. Rusko v nich ztrácí vliv
Číst článek
Galina Kazimirovskaja odjela v létě 2021 na dovolenou k příbuzným do Izraele. Když se od advokáta dozvěděla, že může být obviněna z vytvoření teroristické skupiny, už tam zůstala.
Nyní žije spolu s částí zpěváků v Polsku. Stále koncertuje a snaží se získávat pozornost k dění ve své domovině.
Vzácná stabilita
Ne všichni v Bělorusku ale proti Alexandru Lukašenkovi vystupují aktivně. Oceňují totiž, že s jeho vládou se mohou spolehnout na věc v postsovětském prostoru vzácnou, totiž na stabilitu.
„Bělorusko prochází celými 90. léty a pozdějším obdobím bez divoké privatizace, oligarchizace a větších dramatických otřesů. Lukašenko, původně předseda jakéhosi pomyslného JZD, drží situaci pod kontrolou a spoustě Bělorusů, kteří jsou často označováni za pořádkumilovné, takové inženýry, to vlastně tak trochu stačí. Vždycky je vyděsí cokoli, co se děje kolem, ať se stane něco na Ukrajině, v Rusku, nebo kdekoli jinde. No a Lukašenko to vlastně touto metodou cukru a biče takhle drží neuvěřitelných 30 let,“ vysvětluje v podcastu Josef Pazderka.
Requiem za Donbas aneb Jak industriální region se směsicí svérázného obyvatelstva mizí před očima
Číst článek
Týká se to i ekonomiky země, kde většina běloruských podniků zůstává ve státním nebo polostátním vlastnictví. To na jednu stranu přispívá k jejich stabilitě, protože stát může zasahovat v případě hospodářských potíží. Na druhou stranu to samozřejmě přináší plnou kontrolu a dohled nad vším.
„Lukašenko vlastně ekonomiku řídí de facto ručně. Hlavně v těch 90. letech tomu tak bylo,“ shrnuje Soukup.
„Někdejší ministr ekonomiky mi vyprávěl, že tehdy mívali každý den v devět poradu, kde sledovali nové ceny základních potravin a určovali, jestli je můžou zvednout, nebo naopak snížit. A takhle to dělali několik let. Bylo to potom až anekdotické. Z té doby pochází i slavný výrok: ‚Jen jsem se vzal za vejce a zmizel sýr.‘ Je to reakce na to, že v okamžiku, kdy začali regulovat cenu vajíček, prostě z nějakého důvodu zmizel z obchodů sýr.”
Poslechněte si celý podcast Na Východ! Audio najdete nahoře v článku.
