„Jen jsem se chytil vajec, zmizel sýr.“ Pod pokličku nadvakrát uneseného Běloruska

Po masových protestech v roce 2020 a se zahájením ruské invaze na Ukrajinu se však kvůli své politice dostal do obrazného zajetí Ruskem i on sám. A s sebou vzal opět celou svoji zemi. Výsledkem mimo jiné je, že i pěvecké těleso vystupující s běloruskými písněmi je teď v zemi považováno za teroristickou skupinu.

Galina Kazimirovskaja a její Svobodný sbor více než výmluvně ilustrují současnou situaci. Začali vystupovat v roce 2020 v souvislosti s masovými protesty proti výsledku prezidentských voleb, s nimiž si Alexandr Lukašenko nárokoval další, v pořadí již šesté funkční období.

Čtěte také

Přísnou vízovou politikou komplikujeme vstup ruským a běloruským disidentům, říká exministr. Česko dělá vše pro jejich podporu, oponuje poslanec

Členové Svobodného sboru, koncertující v plynových maskách zakrytých červenými respirátory, se v tomto období několikrát denně vynořili na různých místech, zazpívali tři čtyři písně a zase zmizeli. Důvod? Zpívali bělorusky. A to je v Bělorusku nebezpečné.

Běloruský jazyk sváděl boj o svoji holou existenci po celá staletí, a písně v běloruštině tak ani nebyly příliš v obecném povědomí, přiznává Galina Kazimirovskaja: „Na začátku jsme neměli co zpívat. Skoro jsme neznali naše písně. Až tehdy jsem se dozvěděla, kolik hudby bylo zničeno, ukryto před běloruským národem.“

Národní obrozenci

Naráží tím zejména na sovětskou éru, kdy bylo běloruské obyvatelstvo nuceno k asimilaci. Ani předtím však nebyly podmínky pro rozvoj běloruského jazyka a kultury moc příznivé.

„Na tom příběhu mě fascinuje to, že jsem do Běloruska jezdil od konce 90. let a vždycky tam byla taková malá skupinka nadšenců, kteří se snažili běloruštinu udržovat. Připadali mi jako čeští obrozenci v první polovině 19. století,“ říká v podcastu Na Východ! Ondřej Soukup.

Čtěte také

Lukašenko touží po loajálnosti wagnerovců. Ti slouží tomu, kdo platí, říká běloruský exulant Jandjuk

„Žili v takovém určitém ghettu. Ale v roce 2020 bylo takových lidí najednou obrovské množství.“

Lukašenkův režim neocenil Svobodný sbor potleskem, ale potlačením. V rámci zátahů na protestující a podporovatele běloruské demokratické opozice se policie zaměřila i na členy pěveckého tělesa. Za devět měsíců fungování sboru bylo zatčeno 30 jeho členů. Někteří opakovaně.

Galina Kazimirovskaja odjela v létě 2021 na dovolenou k příbuzným do Izraele. Když se od advokáta dozvěděla, že může být obviněna z vytvoření teroristické skupiny, už tam zůstala. Nyní žije spolu s částí zpěváků v Polsku. Stále koncertuje a snaží se získávat pozornost k dění ve své domovině.

Vzácná stabilita

Ne všichni v Bělorusku ale proti Alexandru Lukašenkovi vystupují aktivně. Oceňují totiž, že s jeho vládou se mohou spolehnout na věc v postsovětském prostoru vzácnou, totiž na stabilitu.

„Bělorusko prochází celými 90. léty a pozdějším obdobím bez divoké privatizace, oligarchizace a větších dramatických otřesů. Lukašenko, původně předseda jakéhosi pomyslného JZD, drží situaci pod kontrolou a spoustě Bělorusů, kteří jsou často označováni za pořádkumilovné, takové inženýry, to vlastně tak trochu stačí. Vždycky je vyděsí cokoli, co se děje kolem, ať se stane něco na Ukrajině, v Rusku, nebo kdekoli jinde. No a Lukašenko to vlastně touto metodou cukru a biče takhle drží neuvěřitelných 30 let,“ vysvětluje v podcastu Josef Pazderka.

Čtěte také

Libor Dvořák: K čemu mohou vést Lukašenkovy zdravotní problémy

Týká se to i ekonomiky země, kde většina běloruských podniků zůstává ve státním nebo polostátním vlastnictví. To na jednu stranu přispívá k jejich stabilitě, protože stát může zasahovat v případě hospodářských potíží. Na druhou stranu to samozřejmě přináší plnou kontrolu a dohled nad vším.

„Lukašenko vlastně ekonomiku řídí de facto ručně. Hlavně v těch 90. letech tomu tak bylo,“ shrnuje Soukup.

„Někdejší ministr ekonomiky mi vyprávěl, že tehdy mívali každý den v devět poradu, kde sledovali nové ceny základních potravin a určovali, jestli je můžou zvednout, nebo naopak snížit. A takhle to dělali několik let. Bylo to potom až anekdotické. Z té doby pochází i slavný výrok: ‚Jen jsem se vzal za vejce a zmizel sýr.‘ Je to reakce na to, že v okamžiku, kdy začali regulovat cenu vajíček, prostě z nějakého důvodu zmizel z obchodů sýr.”

Celý podcast Na Východ! věnovaný nedávné i současné situaci v Bělorusku a běloruské demokratické opozici si poslechněte v audioznáznamu.