Již několik týdnů se v Polsku vede debata o článku v deníku Gazeta Wyborcza, který se vrátil k medializaci migrační krize na polsko-běloruské hranici. Jde o zásadní text, který ukazuje, jak mohou selhat i seriózní média, když si nedokážou udržet odstup od událostí, o nichž mají informovat.
Ale pěkně popořádku. Přesně před dvěma lety, na začátku prosince 2021, vyvolal v Polsku obrovské pobouření veřejnosti příběh čtyřleté irácké holčičky.
Holčička v červené bundě
Její rodiče byli údajně zadrženi na polsko-běloruské hranici a deportováni polskými pohraničníky do Běloruska. Bez jejich dcery, která se podle medializovaného příběhu zatoulala od zadržené skupiny migrantů a poté se sama potulovala v mrazu lesem, kde by podle všeho kvůli nízkým teplotám nepřežila.
O Eileenině „zmizení“ informovala 7. prosince občanská iniciativa Hranice. Zpráva se stala mediální bombou. Noviny a televizní stanice se hemžily srdceryvnými příběhy o dramatu „holčičky v červené bundě“ a média spolu s nevládními organizacemi svorně pranýřovala „bezcitnou“ vládu a pohraničníky.
„Chodím kolem domu a pláču pro ni,“
napsala tehdy například zoufale známá aktivistka Greenpeace Katarzyna Jagiellová
Polská pohraniční stráž ve svém prohlášení tvrdila, že ačkoli byla v inkriminovaný den objevena skupina šesti cizinců, nebylo v ní žádné dítě.
„Prováděli jsme také operace ze vzduchu, z dronu, s termovizí, takže bychom viděli, kdyby tam byly osoby, které se od této skupiny vzdálily,“
uvádí se v prohlášení pohraničníků
Jejich prohlášení však v atmosféře velkého pobouření veřejnosti téměř zaniklo.
Na základě dramat, jako je příběh malé Eileen, pak vznikl film Zelená hranice (u nás v kinech Hranice) známé polské režisérky Agnieszky Holland, který v současné době sbírá jedno mezinárodní ocenění za druhým.
Co když je to trochu jinak?
V listopadu letošního roku vyšel v deníku Gazeta Wyborcza článek novinářky Małgorzaty Tomczakové, která se vrátila k tomu, jak o migrační krizi na hranicích informovala polská média.
Tomczaková zpětně analyzovala desítky článků a konfrontovala je s fakty. K práci novinářů před dvěma lety je velmi kritická. Mimo jiné se zabývala také zmizením Eileen.
„Dnes už víme, že Eileen neexistovala. Byl to jeden z příběhů, které šířili aktivisté. Rezonoval a byl důležitou součástí narativu o ‚dětech umírajících na hranicích‘, který je nyní udržován filmem Zelená hranice. Například Joanna Scheuring-Wielgusová (politička za Novou levici, pozn. red.) mluvila o dětech umírajících na hranicích během předvolební debaty. Jenže nevíme o žádném zdokumentovaném případu úmrtí dítěte na polské hranici. To ovšem neznamená, že se žádné takové případy nevyskytly, alespoň na druhé straně hranice, a že bychom o takovém riziku neměli mluvit. Ale zatím jsme s velkým rozhořčením diskutovali o dítěti, které neexistovalo,“
napsala Tomczaková
Do debaty o tom, jak polská média informují o pohraniční krizi, se zapojil například i Jan Rokita, bývalý lídr Občanské platformy, který nyní působí jako komentátor a publicista. Ten označil článek Tomczakové za nejdůležitější text roku.
„Jedinečnost tohoto novinářského materiálu však nespočívá ani v jeho preciznosti, ani v kompetenci novináře. Kdyby tomu tak bylo, měli bychom co do činění s ukázkovým příkladem spolehlivé a profesionální žurnalistiky, která jinak v Polsku téměř neexistuje. Małgorzata Tomczaková však tímto textem dosahuje něčeho jedinečného a neobvyklého. S klidem a chirurgickou přesností faktů vypráví příběh o jakési nepředstavitelné, mnohovrstevnaté lži, která byla kolem pohraničního dramatu vytvořena pro účely politické propagandy,“
napsal Rokita
Pozor na hysterii
Je lákavé interpretovat případ ztracené Eileen jako další důkaz toho, že liberální média se nezastaví před ničím, aby kritizovala konzervativní politiky. Ačkoli skutečnost, že v Polsku byla v té době u moci konzervativní vláda, jistě hrála roli ve zpravodajství opozičních, zejména liberálních a levicových médií, takový závěr by nebyl zcela přesný.
Své zpravodajství o malé Eileen nakonec opravila sama liberální Gazeta Wyborcza a Małgorzata Tomczaková otevřeně přiznala své selhání, když řekla, že pokud jde o krizi na polsko-běloruské hranici, ona sama napsala řadu věcí, které byly „z velké části nepravdivé“.
Tento polský příběh je především o něčem jiném. Je o problému, který je dnes poměrně akutní a týká se všech médií bez ohledu na to, ke kterému názorovému proudu se hlásí.
Jde o malou odolnost vůči hysterickým vlnám různého druhu a vůči agendám nejrůznějších aktivistů, kteří se ve svém svatém boji za – z jejich pohledu – lepší svět nenechají odbýt fakty.
Vyšlo ve slovenském Deníku Postoj
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!
200 Kč
500 Kč
1000 Kč