Článek
Muselo se točit i v Německu
Díky snímku Václava Vorlíčka z roku 1973 je na Moritzburgu stále plno. V Německu je naše nejoblíbenější vánoční pohádka snad ještě více populární než v Česku a davy turistů z obou zemí chtějí na vlastní oči vidět místa, která znají z televize. Jak řekl režisér filmu, za výběr perly saského baroka, jak se Moritzburgu přezdívá, mohou němečtí koproducenti, kteří se na filmu z finančních důvodů podíleli. Východoněmecké studio DEFA trvalo na podmínce, že se kromě účasti německých herců musí část pohádky natočit v Německu. A i když se zámek Moritzburg objevil pouze ve třech scénách, pro filmové fanoušky se stal takovým malým poutním místem. Neobyčejná stavba se čtyřmi válcovými věžemi ležící na ostrově uprostřed rybníka by však stála za vidění i tehdy, kdyby se legendární Tři oříšky pro Popelku natáčely jinde.
Zámecký pán lámal podkovy
Osmitisícová obec Moritzburg se stejnojmenným vodním zámkem leží nedaleko Drážďan v německé spolkové zemi Sasko. Původně renesanční budovu vystavěl v roce 1542 vévoda Mořic Saský, ale dnešní podoba zámku pochází až z pozdějšího baroka, kdy byl Moritzburg nákladně přestavěn. Stavební práce začaly v roce 1723 na příkaz majitele panství, kterým tehdy byl saský kurfiřt August Silný. Ten svůj přídomek nezískal náhodou. August totiž patřil k nejvyšším princům své doby a krom značných tělesných rozměrů oplýval i neobyčejnou silou. Prý byl takový silák, že dokázal holýma rukama přelomit podkovu! Na saský trůn nastoupil po předčasné smrti svého staršího bratra, který zemřel bez legitimních potomků. August Silný byl později dokonce zvolen i polským králem, kvůli čemuž musel konvertovat ke katolicismu. Původně byl totiž evangelík. Jako mladý se přátelil s francouzským králem Ludvíkem XIV. a návštěvy v pohádkovém Versailles ho inspirovaly k přeměně Drážďan na jedno z nejkrásnějších měst Evropy. Stejně zajímavé, jako jeho pověstná síla, byl i Augustův osobní život. Měl tolik milenek, že se mu údajně podařilo přivést na svět přes 360 levobočků! Jeho život ukončila zdánlivě banální nehoda, kdy mu na nohu spadla židle. Rána na palci se však natolik špatně hojila, že celou nohu postihla gangréna a i přes následnou amputaci majitel Moritzburgu zemřel.
Perla saského baroka
Díky Augustovi Silnému a jeho rozsáhlé barokní přestavbě Moritzburgu je dnes zámek právem jedním z nejkrásnějších v celém Německu. Není divu, na jeho přeměně se podíleli ti nejvýznamnější saští řemeslníci a umělci. Augustovým snem bylo mít kolem svého loveckého sídla výběh s exotickými lvy, gepardy a bizony. Chtěl zde pořádat luxusní hostiny a na zámeckém rybníku předvádět inscenované námořní bitvy. A jelikož byl nejznámější saský kurfiřt vášnivým milovníkem lovu, na svém sídle shromáždil jednu z největších evropských loveckých sbírek. Několik desítek let po jeho smrti, kolem roku 1800, byl na zámeckém rybníku vybudován i přístav s molem a majákem.
Zakopaný poklad v zámeckém parku
Ve třicátých letech dvacátého století zámek využíval jako svou rezidenci saský princ Arnošt Jindřich, jehož rodině byl po skončení druhé světové války vyvlastněn. Princ a jeho potomci před opuštěním zámku zakopali v přilehlém parku část svých vzácných uměleckých sbírek. Většinu z beden však našli a odvezli sovětští vojáci. Teprve až v polovině devadesátých let se několika amatérským archeologům podařilo nalézt i zbytek ze zakopaného pokladu. Tehdy park procházel rekonstrukcí, jelikož od konce války se neudržoval. Obnova zámeckých zahrad trvá až do dnešních dnů.
Tančilo se v ateliéru
Zámek Moritzburg leží nedaleko proslulé porcelánky v Míšni a proto není žádným překvapením, že zdejší sbírky obsahují kromě čínského a japonského i ,,domácí“ míšeňský porcelán. Návštěvníky láká také prohlídka takzvané ,,Péřové místnosti“. Tato unikátní ložnice je celá zdobená až jedním milionem drahocenných peříček z exotických ptáků. Přes všechny zajímavosti a turistická lákadla, která tento barokní skvost svým návštěvníkům nabízí, je stejně největším zdejším tahákem spojení s oblíbenou pohádkou. Spousta Popelčiných fanoušků na Moritzburgu hledá taneční sál, kde se odehrával filmový ples, na který Libuše Šafránková koukala skrz zamrzlé okno. Ten se však natáčel v ateliérech a zde je k vidění pouze ono okno. Pokud si chcete zavzpomínat na svou milovanou pohádku a na chvíli se vrátit do dětství, můžete v prostorách zámku navštívit oblíbenou výstavu, která se tomuto česko-německému snímku věnuje. Uvidíte filmové scény, originální kostýmy i jezdecké sedlo, na kterém Popelka seděla, když jela za princem. Informační tabule jsou i v češtině. Zkusit si tu také můžete repliku nezapomenutelných červených šatů, ve kterých se na filmovém plese točila v kole princezna Droběna v podání Heleny Růžičkové. Němci Tři oříšky pro Popelku milují. A samozřejmě zbožňují i Libuši Šafránkovou, které v tomto čase na Moritzburgu vyhradili pět výstavních místností, kde návštěvníkům přibližují život a kariéru naší oblíbené herečky.
