Kalendář nese výrazný otisk ghanského fotografa Prince Gyasiho, staví na odvážných barvách, ostrých kontrastech, ohlíží se po jiné tváři Afriky, tvůrčí, nápadité, pulzující a plné talentu. „Je apelem k síle, energickému přístupu k životu, práci, tvorbě. A k překonání sebe sama – skrz něj se dá podle Gyasiho překonat též čas,“ uvedl na pražském představení díla Zdeněk Vacl, marketingový šéf společnosti Pirelli pro Česko a Slovensko.
Dražba na iDNES.cz pro dobrou věc
Dílo z názvem Věčnost je jubilejním, padesátým vydáním kalendáře a dodržuje tradici – ani ono není běžně v prodeji. „Svůj přístup nechceme měnit, kalendář se nestane komerčním zbožím,“ odtušil ostatně již na londýnské vernisáži Gyasiho publikace představitel firmy Pirelli Marco Tronchetti Provera. Firma jednotlivé kusy – letos jich není víc než dvanáct tisíc – výhradně daruje významným osobnostem z oblasti kultury, politiky a byznysu.
Již po dvaadvacet let se však jeden výtisk v Česku nabízí v aukci na iDNES.cz, výtěžek vždy putuje na účet Masarykova onkologického ústavu v Brně. Čtenáři a čtenářky budou moct dražit i Gyasiho dílo s Naomi Campbellovou jako Královnou času. „Aukce startuje v 9:00 hodin ve čtvrtek 7. prosince,“ oznámil na pražské tiskové konferenci šéfredaktor iDNES.cz Matyáš Kaiser.
Kalendář dražte na iDNES.czAukce se uskuteční ve čtvrtek 7. prosince, výtěžek půjde jako již tradičně na Masarykův onkologický ústav. |
I letos podpoří dražba brněnský ústav. „Za výtěžek bychom rádi koupili systém pro ohřev pacienta během operací. Speciální podložku, která udržuje tělo v teplotním komfortu, snižuje krvácení, zlepšuje rekonvalescenci,“ vyložila tisková mluvčí ústavu Klára Jirkovská. Podložka stojí sto padesát tisíc korun. Pokud výtěžek hranici překročí, napomohl by koupi antidekubitních matrací. „Za zatím dvaadvacetiletou historii aukcí kalendáře Pirelli na iDNES.cz se léčbě pacientů Masarykova ústavu přispělo téměř pěti miliony korun,“ shrnul Matyáš Kaiser.
Plout časem a nezapadnout
Dílo nese nezpochybnitelný rukopis fotografa Prince Gyasiho. Fotograf, který dostal prestižní příležitost, do něj vetkl hned několik prvků, jimiž je jeho tvorba nesena. Fascinaci výraznými, plnými barvami a působivými, ostrými kontrasty, boření hranice mezi fotografií a malbou, nezbytnost poselství, vizionářství, oddanost Africe, speciálně své rodné Ghaně, víru, že lidský úděl se dá zlepšovat.
Je to kalendář, ale svým způsobem popírá čas. Jeho poselství totiž říká, že jeho hranice můžeme prolomit, že můžeme dojít věčnosti. Pilířem vzkazu je královna modelingu Naomi Campbellová. „Když se na osobnost, jako je ona, díváte, vidíte, že není z mé generace, i tak je však její ikonou, dokáže jí být pořád, času navzdory,“ vysvětluje osmadvacetiletý Gyasi. „Je schopná procházet odlišnými generacemi, být stále apelem pro ně všechny.“
Myšlenka konceptu kalendáře, který dostal název „Věčnost“, vychází z docela prosté rozvahy. Gyasi vzpomínal, jaké osobnosti ho ovlivnily jako malého, s jakými měl možnost spolupracovat jako začínající umělec, které poznal během své cesty vzhůru. Které zná dnes jako slavný fotograf. Jak je vnímal dřív, jak dnes. Vše propojil – a vyjevilo se, že čas je možné pokořit. Že práce, tvorba může pohyb času ustát a přetrvat. „Mnoho z těch, kdo mě inspirovali jako dítě, mě inspirují dodnes,“ líčil v Londýně. „Věčnými se nerodíme, stáváme se jimi,“ říká.
A naznačuje i cestu, jak se vlnami času prodírat a zůstat nad nimi. Pouhá vytrvalost nestačí, říká jeden z nejmladších fotografů, jemuž se dostalo výsady stát za kultovním kalendářem Pirelli, s troufalou otevřeností. „Kritériem není, jak dlouho něco děláte. Někdo tvoří, pracuje po padesát let, jenže pořád jsou to blbosti,“ říká. A naopak, dnes ho inspirují osobnosti, z nichž jsou mnohé dokonce mladší než on sám, tvoří ještě kratší dobu.
Kritériem tedy není čas sám o sobě.
Síla integrity a moc bláznovství
Integrita, vášeň, odvaha, to jsou podle fotografa prvky, které tvorbu, život, osobnost posunují směrem k věčnosti. Gyasi se staví proti všem, kdo tvrdí, „že nemůžeme, protože jsme příliš staří, příliš mladí, příliš jiní, moc odlišní“, jak píše v manifestu, který jeho kalendář rámuje. Věčnosti mohou dojít lidé, kteří „představují výzvu, nejdou po směru, neakceptují, co si společnost myslí, nepodřizují se věku, slávě nebo penězům,“ popisuje.
Třináct postav kalendářeSupermodelka Naomi Campbellová vládne kalendáři jako „Ta, kdo dokáže zastavit čas“. Americká herečka Angela Bassettová zobrazuje „altruismus“, básnířka Amanda Gormanová a spisovatelka Margot Lee Shetterly „plán“. Kalendářem prochází jako „Ten nejlepší“ dýdžej, herec, režisér, producent Idris Elba (“můj starší bratr“, říká Gyasi), jako „Vyvolený“ ghanský malíř Amoako Boafo, „Vizionářem“ je ředitel, skladatel, zpěvák, autor a producent Jeymes Samuel. Skladatelka, zpěvačka, herečka Tiwa Sawage zosobňuje „houževnatost“, někdejší fotbalový obránce Marcel Desailly připomíná další nezbytnost pro ovládnutí toku času, „koncentraci“, zpěvačka Teyana Taylor „pohled do budoucnosti“. Dětský model Abul Faid Yusif přemítá, jako „Studující“, nad „detaily“, které jsou pro to, abychom obstáli tváří tvář času, nezbytné. Ašantský panovník Otumfuo Osei Tutu II. je samozřejmě personifikací „Královského majestátu“, v kalendáři vystupuje i sám Princ Gyasi. |
Právě takové před svůj objektiv pro kalendář Pirelli přivedl. A každému vetkl roli, koncept, pojem. Představují superhrdinky, superhrdiny, supervlastnosti. Naomi Campbellovou, označuje ji za svou starší sestru, byla první osobností, jejíž fotografie ho vynesla na obálku prestižního magazínu, dosadil do role vládkyně času, královny, která ho je schopna porazit. Režisér, producent, autor Jeymes Samuel je poté „Vizionářem“. Při rozhovoru před londýnskou vernisáží naznačil, proč. „Dělám věci, které lidé označují za bláznivé, ale dělám je i tak,“ odtušil a vizionářství spojil se zvídavostí a autentičností. „Co byste poradil dětem, ptají se lidé. Je to přesně obráceně, chci rady od dětí, to ony jsou dál, dospívání nás svazuje,“ míní.
Naznačil však, že jeho příliš ne. Při povídání vstával z pohovky, mával rukama, pochodoval, zpíval, předváděl. Místo formálních odpovědí se kolem otázek točil a odpovídal příhodami. Například o tom, jak svému synkovi navrhl, že vydání jakési novinky pro playstation oslaví tím, že nepůjde do školy a místo učení ji spolu budou celý den hrát. „Žena mi říkala, jaký nezodpovědný rodič jsem. Jenže když synek zůstane doma a bude celý den s tátou pařit hru, od rána do noci, až nás bude oba bolet hlava a budeme ze sezení celí rozdrbaní, bude si ten den pamatovat do konce života. Ten den se tak stane věčným, kdyby šel normálně do školy, zapomene na něj,“ vyložil, proč se podle něj pojí věčnost s tím, prosadit si vlastní bláznovství.
Mosty a barvy
Mladý umělec, který hold věčnosti složil, moc autentičnosti ostatně dokládá sám, svým životním příběhem. Narodil se v roce 1995 v Akkře v Ghaně. Matka pracovala na tržišti, kde jako malý často doprovázel místního fotografa a pomáhal mu fotit. Své vlastní první fotky dělal chytrým telefonem. Matka se díky vůli domohla kariéry kostymérky a gospelové zpěvačky, Gyasi nakonec vystudoval umění, malbu, věnoval se počítačové tvorbě. Nakonec se rozhodl fotit, chtěl však propojit malbu s focením. „Rád matu lidi: je to obraz, nebo snímek?“ vysvětluje. Chce být mezi oběma vyjádřeními mostem, o své tvorbě mluví prostě jako o umění.
Opírá se o výrazné barvy a silný kontrast. Podepisuje se na něm i jeho speciální způsob vnímání, synestezie, kdy se slovo, pojem, koncept v jeho mysli spojuje s barvou. „Naděje“ je pro něj růžová, „láska“ bílá, „pondělí“ hnědé, „úterý“ oranžové. Na efekt, asociace, které v divákovi jeho díla vyvolávají, sází, říká tomu „terapie barvami“. I v kalendáři nechala svůj rázný otisk, nabízí hyperbarevné fantaskní obrazy, výjevy, reality.
Kalendář vznikal na dvou místech, v Londýně a v Ghaně. Ne náhodou, k Africe se vztahují všechny osobnosti, která mu stály modelem. On sám je prvním africkým fotografem, který byl k tvorbě kalendáře Pirelli vybídnut. A s Afrikou, především její západní částí, je spojený nerozlučně. A záměrně. „Na Afriku chci nabídnout jiný pohled. Představuje totiž i naději, rozvoj,“ říká.
Nezastírá, že též zosobňuje pořád hodně limitů, chudobu, nedostatek vzdělání. I proto založil organizaci Boxed Kids, její název připomíná, že tamní děti drží jejich sociální podmínky ve vězení, v pomyslné bedně, kterou je třeba prorazit. Jeho spolek se o to snaží, financuje dětem vzdělávání, nyní především v práci s počítači, dostat by je chtěl i k dalším oborům. „Moje mamka měla dost štěstí, aby se uživila svým nadáním, dělá oblečení a zpívá. Já mám se svými vlohami rovněž úspěch. A kam se mohou dostat ony děti, kde mohou být za deset let?“ ptá se s nadějí umělec.
Minulost a přítomnost jako součást budoucnosti
I ony mohou uspět, i kalendář Pirelli může podtrhnout úspěch těch, kdo si ho vysloužili. Navzdory překážkám, předsudkům. Šance, vyhlídky v kalendáři zosobňuje dětský model Abul Faid Yusif jako „Malý Princ“. Kam dojde on? Pokoří čas?
Kalendář Pirelli již prokázal, že dokáže zachytit ducha doby. I ten pro rok 2024 podtrhuje. Proč se firma Pirelli na nová území pouští, proč nezůstala u podoby kalendáře, který po část své trajektorie sázel na ikonické modelky v bikinách? „Nebojíme se konfrontovat sami sebe, snažíme se o to. Chceme být součástí společnosti, to znamená jí rozumět, i skrze umění. A kalendář nám v tom výtečně pomáhá. Podmínkou je ovšem naprostá svoboda vyjádření jeho tvůrců, a tu mají,“ vyložil představitel firmy Pirelli Marco Tronchetti Provera.
Jak se s pojetím času Prince Gyasiho konfrontuje to, jak vnímá čas byznys, průmysl, který čas nechce promeškat, chce být v pravý čas na trhu, nechce si čas nechat utéct? zeptal se Xman.cz Provery v londýnském hotelu Intercontinental.
„V našem chápání je minulost i přítomnost součástí budoucnosti. Minulost není pouze břímě, zátěž, dokonce ani ne jen tradice. Skrze ni můžeme vidět pohyb dopředu,“ odpověděl. Součástí vývoje je podle jeho mínění nejen kreativita, kterou kalendář připomíná, ale též Afrika zbavená předsudků. Protože Afrika představuje budoucnost, míní.
