Prohlídka ostrova Suðuroy

Z Tórshavnu vyjíždíme na Suðuroy prvním ranním trajektem v 8:45. Po dvouhodinové plavbě, která nás vede okolo ostrova Sandoy, dorážíme do přístavu Tvøroyri a ihned se vydáváme směrem na jih ostrova. Na začátku naší cesty se zastavujeme v malé vesničce Porkeri. Místní kostel, postavený v roce 1847, stojí v historické části hřbitova a je vybudován ze dřeva s trávou pokrývající střechu.

V další vesnici na naší cestě, Váguru, narážíme na zajímavý kostel s lehce modernějšími novogotickými prvky, který byl dokončen v roce 1939.

Po krátkém úseku silnice mizí v tunelu, do kterého však nejedeme. Místo toho zabočíme těsně před ním doprava na menší odbočku, která nás vede serpentýnovitou cestou nahoru k výhledům na střední část ostrova.

Beinisvørð je 469 metrů vysoký mořský útes, nejvyšší na ostrově Suðuroy.

Útes se nachází mezi vesnicemi Lopra a Sumba. Beinisvørð má svislé útesy směřující k moři a z druhé strany zelený svah směrem dolů k vesnici Sumba.

Dostat se až na okraj vyhlídky v silném větru není zrovna snadné, ale pohled dolů na zatravněné útesy a skalní útvary za to rozhodně stojí. Jen si člověk musí dát pozor, aby si nelehnul do hojně se vyskytujících ovčích výkalů. Vyvarovat se jim zde je skoro nadlidským úkonem.

Dále pokračujeme v cestě stejným směrem až k nejjižnějšímu místu ostrova – Akrabergu.

Stojí zde 14 metrů vysoký železný maják z roku 1909.

Akraberg je dramatický mys na jihu Faerských ostrovů. Je obklopen vysokými útesy, které se strmými stěnami noří do moře. Na jihu se oceán táhne nekonečně daleko a za dobrého počasí je vidět 5 km vzdálená skupina skal zvaná Flesjarnar, představující nejjižnější bod Faerských ostrovů. Nejvyšší člen této skupiny, skalní útvar Munkurin (v překladu „mnich“), kdysi dosahoval výšky 21 metrů, ale po zřícení mezi lety 1884/1885 nyní měří pouhých 11 metrů.

Zastávku na oběd a kávu děláme na parkovišti ve vesničce Sumba. Poté pokračujeme v cestě na sever ostrova.
(V pozadí vesničky je vidět svah stoupající k útesu Beinisvørð.)

Čedičový monolit Ásmundarstakkur, dosahující výšky 109 metrů, vyčnívá z moře obklopen strmými útesy. Toto místo se nachází na severozápadním pobřeží ostrova.

Při pohledu na opačnou stranu se nám otevírá pohled na vrchol Glyvraberg (366 m) a před ním dvě impozantní skalní rozsedliny.

K první trhlině je cesta relativně snadná, jen je nutno ji obejít. Tato úzka trhlina je asi 300 metrů dlouhá a 100 metrů hluboká.

Následující část trasy je trochu náročnější. I když svah není nijak extrémní, mokrá a kluzká tráva spolu s prudkými poryvy větru určité úsilí vyžadují. Když člověk pohlédne dolů, jak svah končí přímo u ústí trhliny, stává se z toho docela dobrodružná výprava. Volba hladké obuvi bez pořádné členité podrážky by se dala charakterizovat jako pokus o sebevraždu.

Na útes Rituskor vede úzká dřevěná lávka, která překlenuje druhou trhlinu. Je zde i varovná cedule, kterou na tomto místě naprosto chápu.

Po cestě ještě zvládáme rychlou zastávku na fotografování zálivu a delty u vesnice Hvalba.

Na opačné straně se rozkládá krásné údolí a tunel, který nás zavede zpět k přístavu Tvøroyri.

Ještě před odjezdem trajektu máme čas navštívit malebnou jeskyni z čediče u vesnice Froðba s názvem Hol í Hellu.

Cesta až do jeskyně je náročná, vede v těsné blízkosti vodopádu přes velké mokré čedičové kameny, které jsou navíc místy porostlé kluzkými mořskými řasami. Ústí jeskyně vítá návštěvníky nádherně zbarveným stropem.

Díky pestré barevné škále nabízí jeskyně zajímavý pohled do svého nitra. Překvapivě se zde objevuje i odstín růžové.

Výhled z jeskyně občas oživí přítomnost lodě či tuleně. Rád bych zde zůstal déle, ale čas nám utíká. Musíme se rychle vrátit, usednout do auta a dostat se na poslední trajekt odjíždějící v 18:45. Ostrov Suðuroy toho nabízí mnohem více k prozkoumání, ale na to těch osm hodin, které jsme zde strávili, nestačilo.

Další z míst, která na tomto ostrově stojí za návštěvu, ale která jsme nestihli:
 - jezero Hvannhagi
 - vyhlídka Kikarin á Eggini
 - vesnice Hov s dřevěným kostelem a kameny Runesten
 - jezírko Hviltarvatn
 - vesnice Fámjin