RECENZE: Trochu lepší Besson, i když si jeho DogMan hraje na Jokera

Besson zvolil poměrně obehranou stavbu vyprávění. V nočním dešti policejní hlídky zastaví vůz, kde za volantem sedí podivín v ženském úboru a nákladní prostor je plný psů. Muž zpětně vypráví svůj pohnutý osud psychiatričce, jež má sama problémy s násilnickým exmanželem, před nímž chrání synka.

Vede se tedy dlouhý dialog s častými vstupy do ilustrovaných vzpomínek: na dětství s brutálním otcem, který jej zavřel do klece se psy, chlapcovými jedinými přáteli. Na způsob, jak se osvobodil, ocitl se na vozíku a v ústavu zažil prostřednictvím divadelního kroužku platonickou lásku.

Dále na cestu od Shakespeara do drag show, kde vskutku uchvacuje coby Edith Piaf. A konečně na okamžik, kdy se z vyvržence stal v podstatě dobrodějem, který už chrání nejen psy, čímž se dostane do střetu s vyděračským gangem a posléze se zákonem.

DogMan 60 % Režie a scénář Luc Besson, hrají Caleb Landry Jones, Jojo T. Gibbsová, Christopher Denham

Paralela vyšinutého milovníka bizarních převleků s Jokerem se okatě nabízí, oscarovému předchůdci se však blíží pouze herecky, jinak klouže po povrchu. Caleb, jenž za studii podobného vyděděnce ve snímku Nitram sklízel pocty, je opravdu výtečný, jeho srozumění se psy působí téměř hmatatelně, naopak Jojo T. Gibbsová plní jen model terapeutky a zlosynové se blíží parodii.

Zvláštní kapitolu představují psi, potažmo jejich takřka cirkusové, nicméně důvtipné kousky, na nichž si hrdina založí svého druhu živnost.

V jistých pasážích účinkují dojemně, jindy hrozivě až hororově, ve velkém akčním finále však bohužel slouží půdorysu ve stylu Sám doma.

Ježíšovská symbolika v závěru stvrdí Bessonovu slabost pro líbivé efekty a bezbřehé míšení žánrů, scénář by také zasloužil více prostoru pro současnost než minulost psího muže, nicméně po dlouhé době režisér ukazuje, že své řemeslo stále ovládá.