Album týdne Normana Lebrechta: Preparované klavíry a magické houbičky

Norman Lebrecht si pro svou pravidelnou recenzi tentokrát vybral sbírku skladeb rakouského skladatele Thomase Larchera, které nahrál Münchener Kammerorchester pod vedením Clemense Schuldta.
Thomas Larcher: The Living Mountain (zdroj ECM)
Thomas Larcher: The Living Mountain (zdroj ECM)

Kdysi platívalo zásadní pravidlo nahrávání: Nikdy nevydávat neznámou skladbu, pokud ji nepřednesl mezinárodně uznávaný interpret. Jít proti tomuto pravidlu znamenalo obchodní sebevraždu. Pokud si vzpomínám, žádná velká značka tuto zásadu nikdy neporušila. Porušovala je pouze malá nezávislá vydavatelství s nízkými režijními náklady, která si vytvořila okruh nadšených stoupenců, kteří každý jejich počin podporovali se stejnou oddaností, jako věrné ovečky své indické guruy. Nejvyšším maharišim tohoto periferního kultu býval Manfred Eicher z ECM – a ten v Mnichově vzkvétá i po 54 letech a dělá si věci po svém, podporuje obskurní partitury od středověkého Moralese po Meredith Monk s umělci stejně málo známými jako věci, které hrají.

Poslední vydaná nahrávka je dalším Eicherovým krokem do neznáma. Rakušan Thomas Larcher je skladatel s esoterickými sklony. Jeho nejnovější titul, tajemný až do morku kostí, obsahuje violoncellový koncert pro komorní orchestr s obligátním klavírním, zarámovaný dvěma sólovými vokálními úpravami enigmatických anglických textů Nan Shepherdové a W. G. Sebalda. Jediným známým jménem na této desce je sólová violoncellistka Alisa Weilersteinová a v poznámkách na přebalu se píše cosi o „sdíleném dechu“ a „šepotu listů“. Název skladby Ourobouros odkazuje na hada požírajícího svůj vlastní ocas.

Začnete poslouchat s pobavenou tolerancí, a nakonec vás uchvátí hudba s hypnotickou silou, která vás žene vstříc nevyhnutelnému osudu. Obrázek na obalu navádí představivost posluchače k ekologické perspektivě, ale orchestrální rukopis titulní skladby čerpá z Matky přírody jen málo. Cinká a zvoní jako zvonky, akordeon dodává barevný podkres a soprán (Sarah Aristidou) se vznáší, ale zřídkakdy létá. Neptejte se mě, co to všechno znamená. Sebaldův cyklus pro vysoký bariton je návratem k preparovaným klavírům a kouzelným houbičkám Johna Cage, modernismus tak pozdní, že je téměř trendový. Desku The Living Mountain jsem si poslech z povinnosti, ale nakonec se mi zalíbila natolik, že jsem si ji poslechl ještě dvakrát. Nové pravidlo nahrávacího průmyslu v posledním tažení zní: Žádná pravidla neexistují.

Jen si to představte. Hudební produkty Manfreda Eichera nyní streamuje mainstreamový Deutsche Grammophon.

Album na Spotify:

Ukázka na YouTube:

Thomas Larcher: The Living Mountain

Nan Shepherd, Thomas Larcher: The Living Mountain (Introduction, At first, mad to recover the tang of height, As I reach the highest part of my dark moor, In September dawns I hardly breathe, Once, on a night of such clear silence, Further up, is all snow)
Thomas Larcher: Ourobos (Allegretto, Allegro infuriato, Adagio ma non troppo)
W. G. Sebald, Thomas Larcher: Unerzählt (Plinius sagt, Die roten Flecken, Wenn die Blitze herabfuhren, Gleich einem Hund, Am 8. Mai 1927, Mitten im Schlaf, Venezianisches Wachspräparat, Es heißt daß Napoleon, Aus dem Vorderschiff des Gehirns, Blaues Gras, Zuletzt werden bloß soviel überbleiben, So glitt ich lautlos, So wird, wenn der Sehnerv zerreißt)

Sarah Aristidou – soprán
Alisa Weilerstein – violoncello
Aaron Pilsan – klavír
Luka Juhart – akordeon
Andrè Schuen – baryton
Daniel Heide – klavír
Münchener Kammerorchester
Clemens Schuldt – dirigent

Label: ECM
Datum vydání: 6. října 2023
Hodnocení Normana Lebrechta: ****/*****

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]

Mohlo by vás zajímat


0 0 votes
Ohodnoťte článek
Subscribe
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments