Že bychom měli s antibiotiky nakládat s rozmyslem a užívat je, jen pokud je opravdu potřebujeme, opakují odborníci v posledních letech často. Poukazují na tzv. antibiotickou rezistenci, kdy si bakterie budují vůči těmto lékům odolnost a komplikují léčbu i tak „banálních“ nemocí, jako jsou například záněty močových cest.
Jedno z doporučení proto uvádí, že by se měla používat antibiotika s co nejužším spektrem účinku a pro ta širokospektrá sahat, až když není jiná možnost.
Co se dozvíte v článku
Jak antibiotika dělí WHO?
Světová zdravotnická organizace (WHO) i kvůli tomu dělí antibiotika do tří skupin: Access, Watch a Reserve. „U pacientů se snažíme preferovat antibiotika skupiny Access. Jsou to antibiotika s úzkým spektrem účinku, která si stále zachovávají dobrý účinek na běžné, komunitní, ale i nemocniční patogeny a mají relativně málo nežádoucích účinků,“ říká Marek Štefan, hlavní konziliární lékař Kliniky nemocí a cestovní medicíny 2. LF UK a FN Motol.
Další dvě skupiny jsou už antibiotika záložní. Třetí zmíněná ještě víc než ta druhá. „Měli bychom si je šetřit na multirezistentní infekce. Nejde určitě o antibiotika první volby, ale o ta rezervní,“ vysvětluje.
Rozdíl mezi antibiotiky skupin Access a Reserve je také v tom, jak se užívají. „Až na linezolid, který je k dispozici i v tabletách, jde výlučně o nitrožilní (intravenózní) podání – tedy kapačkou,“ vysvětluje lékař. I tímto je jejich použití omezeno – nelze je v podstatě užívat v ambulantní léčbě, je potřeba se dostavit do nemocnice.
Užití léku schvaluje antibiotické centrum
Celkem jsou těchto trezorových antibiotik desítky. A zdravotníci po nich sáhnou, pokud se u daného pacienta zjistí infekce multirezistentním kmenem, který na běžná antibiotika nereaguje. Většinu z nich mají v nemocnicích na skladě, některá novější léčiva je však zapotřebí speciálně objednávat. Jejich použití také musí schválit antibiotické centrum, které v nemocnici funguje.
„Většinou je vedené mikrobiologem nebo infektologem. Součástí bývá mikrobiologická laboratoř. Kromě těchto dvou specializací se na správné antibiotické léčbě podílí i klinický farmaceut. To je velice důležitá specializace, která v poslední době potvrdila svoji důležitost tím, že dokáže poradit s dávkováním, lékovými interakcemi, nebo i s monitorací koncentrace těch antibiotik v krvi, a vlastně nastavením správné dávky a správného intervalu u každého pacienta individuálně na míru,“ dodává Marek Štefan.
Dobrá diagnostika urychluje léčbu
Všechno ale začíná od správné diagnózy. Diagnostika se podle odborníka významně zlepšila během pandemie covidu, kdy laboratoře musely velmi rychle určit patogen a mimo jiné vyloučit bakteriální infekci. Nemocnice díky tomu, že disponují dobrou a včasnou diagnostikou infekčního onemocnění, usnadňují a urychlují léčbu nemoci.
„V činnosti antibiotického centra je naprosto klíčová tzv. deeskalace. Když už víme, jaká bakterie u pacienta způsobuje problémy, můžeme tzv. deeskalovat, tedy použít co nejúčinnější antibiotikum s co nejužším spektrem účinku. To se děje většinou dva dny od zahájení antibiotické léčby. Už v tu dobu víme, jaká bakterie onemocnění způsobuje a na jaká antibiotika je citlivá. To je věc, kterou v ambulantní léčbě lékař nemá k dispozici,“ přibližuje lékař.
Zajímáte se o to, jestli nedostáváte antibiotika zbytečně?
Nejodolnějších bakterií je šest
Pokud mluvíme o rezistentních bakteriích, dělá odborníkům největší vrásky šestice patogenů, známá jako ESKAPE. Jde o zkratku jejich názvů: Enterococcus faecium, Staphylococcus aureus, Klebsiella pneumoniae, Acinetobacter baumannii, Pseudomonas aeruginosa a Enterobacter. Jejich léčba je obtížná a zdlouhavá.
Většinou se jimi pacienti nakazí v nemocnicích. Problém pak je, že do zdravotnických zařízení většinou míří už nějak oslabení pacienti, kteří jsou také náchylnější k nákaze. „Ačkoliv nemocniční antibiotická léčba tvoří menšinu celkové spotřeby (jde o 20 procent oproti 80 procentům antibiotik předepsaných v ambulantní péči, pozn. red.), tak se tam pochopitelně léčí infekce spíše těžší a život ohrožující a bakterie v mnohých případech mohou být rezistentní na řadu antibiotik. Proto musíme používat antibiotika z vyšších skupin,“ říká Štefan a záhy uklidňuje:
„Tzv. panrezistentní kmeny (rezistentní na všechna dostupná ATB) jsou naštěstí vzácné, většinou najdeme vždy nějakou cestu, jak pacienta léčit.“
Jak problém rezistence vyřešit?
Na rizika spojená se slábnoucí účinností antibiotik upozorňuje kampaň Státního zdravotního ústavu (SZÚ). Podle odborníků na infekce spojené s antibiotickou rezistencí zemře jen v Česku každý rok na 500 pacientů, tedy více, než kolik je například obětí dopravních nehod. Odhaduje se, že v roce 2050 to bude celosvětově 10 milionů mrtvých. Ve výsledku tedy reálně hrozí, že z tohoto důvodu bude umírat víc lidí než v důsledku jiných onemocnění, a to třeba i onkologických.
Cesta z problému ven? Vlastně neexistuje, bakterie tu budou vždy a vždy se také budou snažit přežít a účinek léků nějakým způsobem obejít. To nicméně neznamená, že není potřeba dělat vůbec nic. Předně odborníci pořád opakují, že na virové infekce antibiotika nezabírají. Není nutné je chtít po lékaři předepsat, když máme chřipku, covid nebo dlouho smrkáme. Měla by se brát skutečně jen v opodstatněných případech, kdy se prokáže bakteriální infekce.
Stejně tak není zapotřebí si ani schovávat zbytky nedobraných léků nebo mít doma balení „co kdyby“ a pak si je sami ordinovat, když se necítíme dobře. To přitom platí i například na kapky nebo mastičky.
A současně se podle nových trendů také zkracuje délka užívání antibiotik – například na angínu už se léky neberou deset dnů, ale někdy stačí jen týden, a někdy dokonce jen pět dnů.
ČLÁNKY DO MAILU