Osoba nebo osobnost? Literatura jako zdroj inspirace pro osobní rozvoj

Římský císař Marcus Aurelius psal své úvahy často v polních leženích, při bojích s barbary, kteří ohrožovali jeho říši. „Poslední Říman“ a „první středověký filozof“ Boëthius měl za sebou oslnivou kariéru literární (překládal a komentoval Aristotela) i politickou (vysoké funkce u dvora), když byl kvůli dvorským intrikám obviněn ze zrady a odsouzen k trestu smrti umučením. Své klíčové dílo napsal ve vězení při čekání na smrt. Myšlenky obou těchto autorů se osobního rozvoje dotýkají někdy až nečekaně aktuálně.

Důležité impulsy dodaly postupně se formující literatuře osobního rozvoje tři osobnosti ze Spojených států: spisovatel, diplomat, politik a přírodovědec Benjamin Franklin ve století osmnáctém, filozof a spisovatel Henry David Thoreau a filozof, duchovní a esejista Ralph Waldo Emerson, kteří oba žili ve století devatenáctém.

Dvacáté století je pak v našem výběru zastoupeno osobnostmi, jako je švýcarský psycholog Carl Gustav Jung, a autory zabývajícími se osobním rozvojem takříkajíc na plný úvazek, jako byli Dan Millman a Stephen Covey.

Století jednadvacáté pak prezentuje psycholog Jordan Peterson. Zastoupeni jsou i autoři domácí, konkrétně první československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk a podnikatel Tomáš Baťa.