Cílevědomá kreolka dostala Napoleona až na francouzský trůn

S novým filmem Ridley Scotta Napoleon (2023) | ČSFD.cz (csfd.cz) se zase jednou do popředí zájmu dostává kontroverzní postava evropských dějin, která zatočila kormidlem historie nejen Francie, ale bez nadsázky celého kontinentu.

Přitom se rodák z korsického Ajaccia Napoleon Bonaparte – Wikipedie (wikipedia.org), kterého v devíti letech poslal nepříliš zámožný otec do vojenského učiliště na francouzskou pevninu, ze začátku nijak neprofiloval jako budoucí vojenský génius. Na rozdíl od svého staršího bratra miloval knihy všeho druhu - zvlášť ty o vojevůdcích Alexandru Velkém, Caesarovi nebo Hannibalovi. Postupně získával další a další zkušenosti z vojenství, ve 24 letech už byl brigádním generálem, ale ve společnosti byl poněkud neohrabaný, zvlášť ve vztahu k ženám.

To se mělo změnit v momentě, kdy mu do života vstoupila o šest let starší a životem už notně „opracovaná“ Marie Josèphe Rose Tascher de La PagerieJoséphine de Beauharnais – Wikipedie (wikipedia.org). Rodačka z francouzské kolonie Martinik v Karibském moři patřila k nižší, nijak zámožné šlechtě a poměrně brzy se provdala za vikomta Alexandra de Beauharnais. Z manželství vzešly dvě děti - dcera Hortense a syn Eugen - ale také celá řada sporů, což vedlo k odloučení manželů.

Pro nedostatek financí se Josephine uchýlila do kláštera pro urozené opuštěné ženy, kde se jí podařilo navázat celou řadu do budoucna prospěšných kontaktů.

Po čase se rozhodla postavit na vlastní nohy a uplatnila se jako společnice vlivných mužů. Za jejich peněžitou pomoc jim pomáhala zprostředkovat finanční, rodinné i politické kontakty a sama se stala nedílnou součástí vyšší společnosti.

Do relativně poklidného života ale zasáhla v roce 1789 Velká francouzská revoluce, kdy se Josephine - stejně jako většina šlechty - ocitla ve vězení. Paradoxně se tu po letech opět setkala se svým manželem, který byl o několik let později gilotinován. Stalo se tak jen 4 dny před pádem RobespierraMaximilien Robespierre – Wikipedie (wikipedia.org).

Josephine měla víc štěstí a přežila. Dokonce mohla opět vychovávat obě děti, které ji byly revolucionáři odebrány, aby se jim dostalo „řádné občanské výchovy“.

Napoleon byl v té době vycházející velitelskou hvězdou francouzského vojska, ale potřeboval k sobě ženu, díky které by se dostal do nejvyšší společnosti. Volba padla právě na Josephine. Zatímco ona brala jejich spojení ze začátku spíš pragmaticky, Napoleon se do ní podle všeho vášnivě a hluboce zamiloval.

Svou roli hrála i častá odloučení - Josephine zůstávala ve Francii a působila v jeho prospěch, zatímco její manžel (1796) procestoval v čele vojska Itálii, Egypt a pak se vydal na pochod Evropou.

Mezitím byl Napoleon prohlášen prvním konzulem a v roce 1804 sám sebe za přítomnosti papeže korunoval císařem. Stejného titulu se dostalo i jeho ženě, které vložil korunu na hlavu. Vědom si účinku propagandy, nechal se při tomto klíčovém aktu vymalovat malířem Davidem (viz. úvodní obrázek).

Následovala dodnes připomínaná prosincová bitva tří císařů u moravského Slavkova Austerlitz 2023 – 218. výročí bitvy tří císařů | Austerlitz.org | CZ a moment zlomu ve vztahu Napoleona s Josephine. Stárnoucí manželka začala být na obtíž a Napoleon se rozhodl pro rozvod, aby si mohl vzít mladší aristokratku a zplodit s ní dědice. Jeho volbou byla Marie Luisa Habsbursko-Lotrinská – Wikipedie (wikipedia.org), o 22 let mladší dcera rakouského císaře Františka I.

Karty se obrátily - Josephine se nechtěla Napoleona vzdát a jejich rozchod údajně provázely ošklivé scény. Nakonec se smířila s ročním důchodem 3 milióny franků a odstěhovala se na zámeček MalmaisonChâteau de Malmaison - Wikipedia, kde coby milovnice růží založila slavné rosarium o 250 odrůdách.

A jaká je pointa? Napoleonův syn s Marií Luisou Napoleon II. – Wikipedie (wikipedia.org) přezdívaný Orlík nikdy na francouzský trůn neusedl, zato se na něj dostal potomek Josephine. Její vnuk (syn dcery Hortense) panoval ve Francii jako Napoleon III. v polovině 19. století. Ale to už je zase jiný příběh. Napoleon III. – Wikipedie (wikipedia.org)