Eva žila s Markem pět let, když jí řekl, že už to „takhle" dál nechce, že ji sice má rád, ale miluje Romana... „V té chvíli se mi zhroutil celý svět. Přečetla jsem desítky podobných příběhů a diskutovala jsem na internetu s ženami, jimž se přihodilo totéž. Nevěřím manželkám, které říkají, že to pochopily," říká.
TAK TROCHU JINÁ NEVĚRA
Pokud se dozvíte o nevěře svého muže, bolí to. Když se dozvíte, že vám byl nevěrný s jiným mužem, bolí to podle žen, které to zažily, ještě víc. Cítíte se totiž podvedená dvojnásobně.
Podle psycholožky Laury Janáčkové je u žen navíc problém v tom, že mají osobnost postavenou více na svém vzhledu a atraktivitě, a jakmile se jim něco takového stane, kladou si otázky: „Jak je možné, že jsem mohla žít s homosexuálem? Nejsem snad dostatečně hezká, že ho nepřitahuji? Není chyba v tom, že jsem se s ním málo milovala? Vypadám snad jako chlap?"
Partnerovo přiznání k homosexualitě je na rozdíl od klasické nevěry komplikovanější i v tom, že žena v takové chvíli v podstatě nemá žádnou možnost o svého muže bojovat. „Jediné, v čem je taková situace pro ženy jednodušší, je to, že víceméně odpadá srovnávání s milenkou, takže pokles jejího sebevědomí nebývá tak dramatický," vysvětluje Laura Janáčková.
Ženy skrytých homosexuálů, kteří prozřeli, se každopádně cítí podvedené a ukřivděné. Myslí si, že nespravedlnost je na jejich straně, a bohužel se těžko vžívají do situace partnera, do toho, jak pro něj muselo být nesmírně těžké, že žil x let se sexuálně nepreferovanou partnerkou, aniž by to sám třeba úplně věděl. Obě strany jsou rozčarované a zklamané, přitom to nejsložitější je ještě před nimi - sdělit celou věc okolí.
ZMĚNA? NEMOŽNÁ!
Když žena zjistí, že její muž je gay nejhorší věc, kterou může udělat, je strčit hlavu do písku a chovat se, jako že se nic neděje, případně se snažit přesvědčit ho, ať se „vzpamatuje". „Prvním velkým úkolem ženy v takové situaci je uvědomit si, že manželovo rozhodnutí nemá šanci změnit. Naopak by se měla snažit mu pomoci udělat coming-out. I navenek chápavé okolí se totiž po veřejném přiznání najednou může začít dívat na oba zúčastněné skrz prsty. Proto, než s takovou věcí vyjdete na veřejnost, je třeba se dohodnout, s kým o ní budete mluvit a jakým způsobem," doporučuje Laura Janáčková. První na řadě by měly být děti. Vysvětlovat potomkům, že tatínek odešel s blondýnkou z kanceláře, je zřejmě jednodušší, než že se stěhuje ke strejdovi, nicméně taková jsou fakta a nezbývá než se s nimi naučit zacházet.
Podle Laury Janáčkové ženy nejhůře zvládají pomyšlení, že žily tak dlouho v přetvářce. Najednou mají pocit, že roky společně strávené s utajovaným homosexuálem mohou klidně smazat, protože nestály za nic. To ale podle odbornice není pravda. „I partnerství s homosexuálem má nespornou hodnotu lásky, kterou je důležité si uvědomit."
Ať tak či onak, když vyjde najevo pravá sexuální orientace partnera, je nutné vyřešit, jak to bude se vztahem dál. Existují domácnosti, kde navzdory coming-outu zůstane manželství z různých důvodů zachováno, byť sexuální potřeby si každý ze zúčastněných plní jinde. Takových případů je ovšem minimum. Častější řešení bývá, že se dosavadní heterosexuální partneři rozejdou a homosexuální partner se po určitém čase stává součástí užšího okruhu přátel ženy. To si ale žádá čas, který je stejně jako u klasické nevěry v podstatě jediným spolehlivým lékem.
VÁŠ NOVÝ ŽIVOT
Na internetu existuje spousta debat o tom, že nejjednodušší řešení je, když se oficiálně zachová manželství a muž má „bokem" vztah s mužem za tiché tolerance ženy. V diskusích řada manželů-gayů přiznává, že i první týdny po coming-outu je tohle jejich nejčastější myšlenka, k níž se upínají, aby neublížili svým milovaným. Tyto plány však brzy ztroskotávají. Vždyť jak můžete neubližovat, když nadále budete žít život v přetvářce?
A když jsme u té přetvářky... Spousta žen řeší v diskusích na internetu, jak na svém muži poznají, jestli náhodou není gay případně, jak vážně mají brát, když ho přistihly při surfování na pornostránkách s homosexuální tematikou.
Žena by každopádně tyto otázky neměla řešit v první řadě se svými kamarádkami či s anonymy na internetu. Jak se věci skutečně mají (jestli jde o úlet, experiment, nebo „něco" vážnějšího), zjistí jedině od svého partnera. Málo platné, je to právě komunikace, která tvoří základ spokojeného partnerského vztahu, a je to komunikace s tím, s kým žijeme, u níž by mělo začínat řešení věcí, se kterými nejsme spokojené nebo s nimiž si nevíme rady.
Zdroj: časopis Glanc, psycholožka Laura Janáčková
