O zběsilé strnulosti a jiných běsech

Úzkost. To je permanentní nájemník našich myslí, který se nám usídlil v hlavách. Objevil se zde hned v závěsu všech těch velkých příležitostí, se kterými přicválala doba pozdní modernity. Úzkost nás zaplavila s veškerou svou vychytralostí a abstrakcí tak, že ani nevíme, jak proti ní bojovat. Nemá tvář ani jméno. Jde o neviditelného, přesto však krutého nepřítele.



Jak už samotný název knihy napovídá, Jan Géryk v knižní novince zaostřuje na úzkost, která se ve společnosti stala tichým, zato neustále přítomným souputníkem našich životů. To je způsobeno neustále akcelerujícím rozvojem informačních a komunikačních prostředků i samotné globalizace. Problém zapříčiněný stále rychlejším během světa, a to ve všech jeho oblastech, způsobuje absenci naší kontroly nad světem, který nás obklopuje a nutí učit se žít s psychikou zatíženou okovy spěchu a tlaku. Tažení vlekem rychlé doby a stále zvyšujícími se nároky na nás samé se tak dennodenně střetáváme s informačním přehlcením a dostáváme se nejen my, ale také politická elita do bodu, kdy časový tlak nutí činit reaktivní rozhodnutí a hasit tak již existující problémy namísto jejich příčin. To vše se odehrává za doprovodu rychlého tempa a stroboskopicky problikávajících krátkých okamžiků, které nám z života vykrádají jeho příběhové rámování, odžité zkušenosti i jeho smysl.



Autor v knize naznačuje, že snahy vystoupit z tohoto kolotoče sledu událostí jsou v aktuálním rozpoložení světa předem odsouzeny k nezdaru, ať už kvůli naší subjektivní, či objektivní obavě, že při stagnaci se svět pohne ještě o větší kus dál. O kus, který už nedohoníme. Bojkot nejnovějších trendů by pak znamenal v systému orientovaném na výkon nejen neúspěch, ale také by jako následek našeho počínání s sebou přinesl naše vyčlenění ze společnosti.

Nejsmutnějším konstatováním knihy je skutečnost, že se naše životy ponořily do kapitalistické společnosti již natolik hluboko, že doba, která ubíhá stále rychleji a sekvenčně, stále víc podtrhuje notoricky opakované úsloví, že čas jsou peníze. A tak se dennodenně probouzíme do dnů, kde každá naše vteřina je monetarizována a volný čas se stal již natolik iluzorním, že se snažíme ošálit sami sebe tím, když za jeho součást pokládáme i vykonávání mimopracovních domácích povinností. Ještě dřív, než nám výdobytky doby a rychle proudící informace stihnou rozvolnit ruce, už nám na ramena nedočkavě klepou dlouhé prsty dalších úkolů, které se rodí společně s každou novou příležitostí a „svobodou“, jak s nově nalezeným časem naložit. Místo toho, abychom tedy hledali, jak nám nové možnosti doby mohou život zkvalitnit, se stáváme otroky samotného systému.



Může se zdát, že kniha místy až přespříliš inklinuje k levicově laděným myšlenkám. Ať už to však je, či není váš šálek čaje, rozhodně není na škodu se na okamžik zastavit a zrevidovat s pomocnou rukou autora Jana Géryka současný stav světa, případně společně zhodnotit, jak si v něm jako společnost stojíme.

Je však třeba upozornit na jednu věc. A sice, že pokud od knihy očekáváte vzletné, společensky zaměřené úvahy hodící se právě k rozjímání nad oním šálkem čaje, buďte obezřetní, ať vám nezaskočí. Publikace totiž vznikla na základě autorovy disertační práce, což s sebou přináší akademicky text psaný odborným stylem. Pokud to však pro vás není překážkou, budete odměněni velmi aktuálním rozborem problematiky současného života naší společnosti, která dost možná stojí již na prahu konce úzkostné pozdní modernity a za dveřmi už nedočkavě vyhlíží lepší zítřky, jež autor s nadějí předpovídá. Nemáme ani na výběr. Pokud totiž nepřijde změna, pak dospějeme nejen ke konci této éry, ale také ke konci nás samotných.