Několik let již samostatně nevystavující umělkyně Stanislava Kavanová k mému neutuchajícímu nadšení nakonec svolila k výstavě v Galerii U lávky, která se tak stala důstojnou oslavou jejího životního jubilea.

Výsledkem je unikátní pohled na tvorbu sochařky v 80. letech minulého století.

Svébytná inklinace k silnému citovému prožitku vyzařuje z každého jejího díla.

Stanislava Kavanová s důrazem sobě vlastním vyjadřuje osobité, originální pocity za pomoci časté deformace reality, okamžitého impulzivního nápadu, zesměšňování (nejen totality), či obyčejné výpovědi podbarvené ženstvím a důrazem na duši člověka.

Výstavní prostor vyprávějící znepokojivý příběh otevírá dominantní kónická socha ženy s otevřenou lebkou. Z nepřikrášleného, syrového základu vyrůstá složitý příběh mozku a následující ostrý jehlanovitý Výkřik vás zavede až k bájné krásce Nefertiti, jež transparentně žaluje na přehlížení dalších neméně pěkných částí svého těla.

Mezi dvojicí Loutek a Figurou v síti výstražně alarmující nesvobodu najdete několik drobnějších artefaktů, z nichž nejvíce upoutají Ptačí muži, kteří nám na klidu rovněž nepřidají. Jde o umělecky vtipnou zkratku kultu Ptačího muže z Velikonočního ostrova na téma, kterak dosáhnout slávy a neomezené moci. Trochu povzbuzení přinesou Křídla a socha Honzíka je jen sladkou tečkou geniální výstavy.

Pozornost však zaslouží i fotografie Martina Říhy. Umělecká poklona úžasné práci autorčině, zdůrazňující i její osobní kouzlo a krásu, vyzařuje především z prostředního fota. Povšimněte si, jak a co na něm odhalují dvě nastavená zrcadla.

Závěrem musím podotknout, že valná část vystavených děl pochází z venkovních prostorů Kavanových, a snad díky tomu vlila vegetující duch života v nich obsažený i do výstavního prostoru galerie (žádný strach, obyvatelé soch byly šetrně načas vypuzeni zpět do přírody).

Výstava je tu pro vás do 21. ledna 2024. 

L. P.