Jiří Gruntorád a John Bok vrátili do politiky téma autenticity
Vít JanečekOba stateční muži prosadili svou, přiměli stát, aby konečně začal napravovat křivdy na chartistech, obětech perzekucí minulého režimu. Až čas ukáže, co rozhodnutí vlády ve stylu Chytré horákyně znamená pro tuzemskou politickou kulturu.
Sobotním rozhodnutím zrušila vláda své usnesení z 19. ledna 2022, které má pouze dvě věty a říká, že „se hlásí k tradicím dlouholetého zápasu Charty 77 o lidská a občanská práva a o demokracii. Váží si všech obětí represí souvisejících s Chartou 77 i dalšími tehdejšími nezávislými iniciativami a všech, kteří se na jejich činnosti podíleli.“
Když Jiří Gruntorád s Johnem Bokem nabízeli premiérovi tuto variantu jako alternativu k odvolání Mariána Jurečky, aby ukončili svoji hladovku před Úřadem vlády, bylo to nejspíš vyřčeno s nadějí, že vláda, o jejíž morální konzistenci se — s výjimkou Jurečky — vyslovovali explicitně kladně, na něco takového nemůže přistoupit.
V českém politickém životě byla Charta 77 fenoménem, který — mimo jiné — vracel a ve svém odkazu stále vrací do politiky téma autenticity. Ve svém ustavujícím vyhlášení iniciativa položila straně a vládě otázku, zdali Helsinské protokoly a věty v nich obsažené režim a jeho představitelé opravdu berou vážně, když už se pod ně dobrovolně a na nejvyšší úrovni podepsali.
Místo odpovědi nastalo tutlání a rozsáhlé, letité represe, k nimž patřila i akce Asanace, jejímž cílem bylo takovéto typy lidí, kteří pokládají otázky, vystrnadit za hranice státu — byl mezi nimi i jistý Karel Soukup. Chartisté byli lidmi, kteří za právo trvat na konzistenci mezi veřejnou proklamací a výkonem politiky, chodili do vězení, žili na okraji ekonomických příležitostí a v útlaku. Pokud nebyli rovnou umlčováni, obraz, který byl o nich z pozice moci budován, vystihovalo nejlépe legendární sousloví „ztroskotanci a samozvanci“.
Nepolitická politika
Prostředí Charty se stalo nositelem pojmu „nepolitická politika“, který zpopularizoval Václav Havel a jehož kořeny vedou přes Masaryka až ke K. H. Borovskému. Jde o typ politiky, v níž existuje konzistence mezi zastávanými principy a politickou praxí. Slovo „nepolitická“ by se možná dalo zčásti nahradit slovem „neortodoxní“, protože neakcentuje umění kompromisu, techniku moci, kontrolu veřejného souhlasu, ale za hodnotu považuje pevnost postojů a konzistenci charakteru a jednání.
Když se současná vláda v lednu 2022 přihlásila k odkazu Charty 77, s odkazem na toto usnesení se od léta 2022 chartisté a bývalí političtí vězni — vydavatel Jiří Gruntorád, novinářka Petruška Šustrová, diplomat Petr Pospíchal a několik dalších začalo obracet na premiéra i další představitele vlády, aby konali v nápravě nedůstojných sociálních podmínek několika dosud žijících významných osobností prostředí Charty, „protože nesplňují nároky na alespoň průměrný důchod“.
„Není přece jejich vina,“ píše se v dopise, „že před svým nuceným odjezdem do exilu nemohli být zaměstnáni podle své reálné kvalifikace, a i z podřadných zaměstnání, která mohli vykonávat, byli vyhazováni, ani to, že nuceně strávili dlouhá léta v exilu.“
V srpnu 2022 jim premiérův poradce sdělil, že po konzultacích s Ministerstvem práce a sociálních věcí je třeba, aby dotčení individuálně požádali právě tam. Ministerstvo prý pak dotyčné případy individuálně napraví. Přestože samotnou nutnost žádat o přiznání důchodu mnozí — z již malé žijící skupiny — dotčených považovali za nedůstojné, Karel „Charlie“ Soukup prostřednictvím svého právníka — aby vše mělo řádné náležitosti — v září 2022 (!) zatím jako jediný ministra o takovou věc požádal.
Dopis se žádostí o přiznání průměrného důchodu Karlu Soukupovi, chartistovi donucenému k vycestování do exilu, ležel Jurečkovi na stole rok a po různých připomínáních a dalších dopisech a urgencích Jiřího Gruntoráda a dalších chartistů, byl v září 2023 Jurečkou — po roce (jaké mají na MPSV správní lhůty?) — zamítnut.
V dlouhém mezičase se Karel Soukup snažil získat svůj exilový důchod z Austrálie, na který měl právo. I zde však byla nutná součinnost ministerstva práce a sociálních věcí. Ani té se mu však nedostalo.
Nestalo se nic
Jiří Gruntorád se tedy obrátil ještě na místopředsedu vlády Víta Rakušana (STAN), který na konferenci k Chartě pořádané v lednu 2022 proslovil řeč o nutnosti nápravy křivd v životech chartistů, a v dopise z 22. října 2023 jej žádal o nápravu. Současně mu sdělil, že pokud se to nestane do 17. listopadu 2023, zahájí před budovou vlády časově neomezenou hladovku. Nestalo se nic.
Jiří Gruntorád pak už jen 16. 11. 2023 adresoval dopis s názvem „Usnesení vlády č. 23 k 45. výročí zveřejnění Prohlášení Charty 77 v praxi“ premiéru Fialovi (ODS), ve stručnosti shrnul genezi praktického pokusu využít legální mechanismy nápravy křivd a nastěhoval se před Strakovku. Okamžitě se k němu přidal disident a chartista John Bok.
Oba hladovějící a mrznoucí muži strávili mnoho let ve vězení, mimo jiné za přesvědčení, že politika garantující svobodu musí obsahovat nadkritickou proporci mezi konzistencí slov a jednání. Marián Jurečka, po sérii těch opticky nevelkých událostí popsaných výše a následného rozhodnutí obou mužů, ze své mentální i politické pozice nejspíš nemohl pochopit razantnost kroku, s nímž byl konfrontován. Výmluvnou ilustraci o tom poskytuje rozhovor mezi ním a Jiřím Gruntorádem před Úřadem vlády. Jurečka nepochopil nic.
Způsob, jakým vláda celou věc vyřešila, zachránil zdraví, ne-li život dvěma úctyhodným mužům, kteří svoji věc vyhráli. Především dokázali stát postrčit k naplňování zákona, který měl a má garantovat důstojnější sociální podmínky těm, kdo o ně byli nespravedlivě připraveni a nepochybně si nápravu křivd zaslouží.
Současně prokázali, že vláda Petra Fialy dokáže projevit pružnost v takové amplitudě, kterou jí musí závidět i Andrej Babiš a jeho politická divize, jež je v této kategorii dlouhodobým favoritem. Fialova vláda zrušila usnesení, jímž se k odkazu Charty hlásí, a současně to doprovodila formálním vyhlášením, že se k němu i tak nadále hlásí.
Tváří v tvář tomuto poměrně bezprecedentnímu kroku člověka musí napadnout, že kdyby byl Gustáv Husák — vzděláním právník — v takovéto formě, mohl Chartu 77 zlikvidovat i bez letitých manévrů StB a represivních složek. Stačilo, aby tehdejší komunistická vláda odstoupila od Helsinských protokolů s dovětkem, že se k jejich obsahu i tak hlásí, Charta 77 by šmahem zanikla a měli by klid. Co humanitární rozhodnutí naší současné vlády znamená pro tuzemskou politickou kulturu, ukáže čas...
Inu, vláda ustoupila vydírání, pánové si vyvzdorovali, co chtěli, a "vyhráli".
Myslím, že to opravdu nikdo nečekal, a páni "vítězové" už vůbec ne.
Co si za to pan Gruntorád koupí, a jak to tedy bude s jeho důchodem, se raději neptám.
Ostatně mi do toho nic není.
A jenom upozorňuji, že pokud jde o tu "nutnou součinnost ministerstva práce a sociálních věcí", které se mu "ani té však nedostalo", úplně stačilo přijít s platnými doklady o odpracovaných letech v Austrálii na Okresní správu sociálního zabezpečení.
A nakonec: Rád bych věděl, kde byl Gruntorád, když tu byl premiérem agent STB.
Jeden z myšlenek, která byla vyjádřena v prvních dokumentech Charty 77, bylo odůvodnění o občanské povinnosti bránit se vůči bezpráví.
Ono je obvykle pohodlnější takové to drobné bezpráví přejít: "Vyměřili mi o sto korun větší daň z nemovitosti a úřad na omylu trvá? V čase, který bych věnoval byrokratickému opruzu, abych dosáhl nápravy, si prací, která mě baví, vydělám několik tisíc. Tak to nechám být."
Jenomže tím podporuji společenskou erozi fungování demokratických úřadů a důvěru v ně.
Nemluvě o estetické nevolnosti, kterou vyvolává, pokud vláda, ve které sedí Blažek, hlásí k principům Charty.
Nejde vůbec o to, kdo v jaké vládě sedí. Jedná se o to, že stát liberální demokracie je ze své nejvlastnější podstaty prost jakýchkoli idejí, jakýchkoli vyšších hodnot, pocitu závaznosti k nim. Stát liberální demokracie je pouze bezduchým technokratickým správcem obecných záležitostí. Když se tedy nějaká vláda takovéhoto státu přihlásí k nějakému ideovému odkazu (v daném případě Charty 77), působí to stejně nepatřičně, uměle a nevěrohodně, jako když se například bavorská vláda přihlásí k odkazu Ježíše.
Česká vláda svým krokem pouze plasticky dokumentovala paradoxnost situace, když ona chce být na jedné straně hodnotově neutrálním byrokratem respektive technokratem, a na straně druhé si přece jenom nějakým způsobem chce zachovat dojem že se jí jedná o něco více nežli pouze o tento odosobněný technokratismus.
Nemám vůbec proti obecným větám typu té vaší první:
"Jeden z myšlenek, která byla vyjádřena v prvních dokumentech Charty 77, bylo odůvodnění o občanské povinnosti bránit se vůči bezpráví."
Výborný začátek slohové práce, jistě.
Ovšem dále:
"Ono je obvykle pohodlnější takové to drobné bezpráví přejít:"
To už byste ovšem musel být konkrétnější a vysvětlit, o jaké bezpráví se jedná. Zatím to nebylo vysvětleno ani v jednom z těch dvou článků, které se tady na to téma objevily.
Jinak vláda, ve které sedí Blažek, to usnesení o přihlášení se k Chartě 77 zrušila. To bylo požadavkem hladovky, a bylo to splněno. Takže všechno je v pořádku.
Eh - ale za čí odstoupení že ta hladovka původně byla? Skutečně za Blažkovo?
Myslím, že ne, a že jste špatně informován. Správnou informaci získáte např. zde - je to už v nadpisu:
Pan Poláček by těm dvěma jistě přál, aby si užili života ve státě se skutečnou vysokou ideou, například v diktatuře, kde je vůdčím záměrem hlavního ideologa smrt liberalismu, nikoli v zemi bez jakýchkoli vyšších hodnot a pocitu závaznosti k nim. V zemi liberální demokracie, která je pouhým bezduchým technokratickým správcem obecných záležitostí, svými "protesty" neriskují, že je antiliberální diktátor v zájmu svých vznešených cílů dá zastřelit, ale to už je bohužel s plochostí a banalitou našeho společenského systému spojeno, takže i jejich život je plochý a banální.
1) Není to slohové cvičení. Dokumenty Charty 77 jsou dobře kolektované a vydané, tudíž si to můžete bez obtíží najít.
2) Jeden konkrétní příklad jsem Vám tam rozepsal, druhý představuje odbytí žádosti Charlie Soukupa MPSV.
1) Eh - co to na mě zase zkoušíte? Chartu 77 znám skoro nazpaměť. A co jako? Co si mám podle vás "bez obtíží najít".
2) Jaký příklad, kde? Jestli tedy v tom vašem konkrétním případě úřad napsal "my trváme na omylu", tak dobrá. Ale nevím o tom, že by tohle někdo napsal Soukupovi. Netahejte do toho nějaký jiný (a domnívám se, že hypotetický) příklad, který s naším konkrétním nesouvisí.
A "odbytí žádosti Charlie Soukupa MPSV" je vaše rétorika, kterou byste zase musel konkrétně doložit a zdůvodnit.
3) A nezlobte se, neušetřím vás toho: podezřívám vás, že toho Blažka jste do toho zatáhnul vědomě, přestože jste věděl, že Gruntorád držel hladovku za odstoupení Jurečky, nikoliv Blažka.
Vím, že pro toto tvrzení nemám žádné důkazy, a možná, že jste to skutečně nevěděl. V tom případě je zarážející, s jakým sebevědomím a arogancí jste se tady opět objevil.
Víte, než začnete o něčem diskutovat, měl byste si o tom něco najít.
Večer Vyhladovělý odkaz Charty 77
Co mám dokazovat? Že právník CH. Soukupa napsal na ministerstvo ohledně požadavku, aby byl Soukupův důchod navýšen v souladu se zákonem z roku 2011? Že ministerstvo prošvihlo všechny správní termíny a nakonec Soukupovi doporučilo, aby si požádal o dàvky ve hmotné nouzi? Ale to přece přiznává i Jurečka.
A Gruntorád držel hladovku za odstoupení Jurečky, nicméně navrhl alternativní řešení totiž, že on a Bok ukončí hladovku, když vláda odvolá své přihlášení se k principům Charty -- a ano, toho Blažka jsem tam přiznaně dopsal já.
Nejlegračnější na tom je, že v pozdně normalizačním komunistickém režimu by disidenti, kteří tak usilovali o jeho svržení, o žádné dávky žádat nemuseli. Ani jinak živořit :-)
Tedy ne že by žili v nějakém blahobytu, to ve společnosti, kde byla poměrně nízká produktivita práce, ani nešlo. Ale jejich elementární potřeby by stát zajistil.
A to právě proto, že tehdejší režim, byť v mnohých ohledech chybující, měl alespoň nějaké ideály a byl více nežli vyprázdněnou liberálně-demokratickou volební procedurou, která je často nastavena a celý systém vůbec, jehož součástí jsou média, podniky, mnohé neziskovky a vlastně chtě nechtě každý z nás, jen tak, aby obhájila hlavně zájmy bohatých.
Nedávno jsem šel z práce pěšky domů. Pod jedním mostem, kde jezdí hlavně auta, jsem napočítal zhruba 10 lidí zachumlaných do spacáku a dek (bylo mi trapné si nějak důkladně prohlížet). Zima, počasí kolem nuly. Jen jedno z mnoha míst, kde tito lidé, které dnešní liberálové a demokraté za lidi zřejmě ani nepovažují, přespávají.
Až sem jsme to dopracovali. Naprosto nelidská a lhostejná společnost, kde jsou nuceni bojovat chudí proti chudým, aby obhájili to málo, co mají. K tomu nám pomohla liberální demokracie.
Co sám nechceš, nečiň jinému -- proto Vám nenapíšu, že byste napřed měl něco přečíst, než o něčem mluvíte.
Ale
1) Životní úroveň v minulém režimu nebyla limitovaná relativně nízkou produktivitou práce. Až do pádu režimu ji limitovala v prvé řadě blbá struktura československého průmyslu (důraz na těžký, energeticky náročný průmysl -- kovárna socialismu), v druhé absurdní výdaje na zbrojení a potravinovou autarkii, za třetí extrémní míra korupce a z ní vyplývající druhotné náklady způsobené šedou ekonomikou.
2) Co se týče chudoby, staral se o ty základní potřeby minulý režim stejně blbě jako současný. Kryl si svého Důchodce nevymyslil. Jen to totalitní režim lépe maskoval. Lidí, jejichž důchod se měl v poměru k průměrnému starobnímu důchodu podobně jako ten, který vyměřila správa důchodového zabezpečení Charliemu Soukupovi, jsem pár potkal. Byl to extrém tehdy a je to extrém teď (nechce se mi hledat současná data, pokud je za Jurečky vůbec publikují, ale před deseti lety nedosahoval počet starobních důchodů pod pětadvacet procent půměrného přijmu ani jedno procento -- ostuda Maláčové, že se ani nepokusila prosadit navýšení tohoto dna)
Prostě znova zase do zbytečně: Absurdity, korupce a arogance současného režimu nutkají k nevolnosti a potřebě radikální změny. Ale tu změnu nanejvýš blokujete, pokud proti současnosti stavíte režim, který byl zřetelně ještě nechutnější.
Nedávno jsem narazil na polemiku s jakýmsi americkým autorem, který zdůrazňoval relativní výhody být otrokem v jižních státech USA oproti tomu být v týchž státech "svobodným negrem" -- protože otrok byl majetek a plantážník se staral o to, aby mu jich moc nepochcípalo, zatímco lidí na špatně placenou námezdní práci je vždycky dost a když chcícpnou mimo pracovní dobu, není to žádná ekonomická ztráta (v pracovní době to narušuje pracovní výkon a musíte se postarat o likvidaci mrtvoly). Argumentace věcně správná, ale tak blbá, že jsem si ani nezapamatoval jméno autora -- u vás ale chybí ta argumentace opřená o historická fakta.
Věřím tomu, že i před rokem 89 měli někteří lidé nízké důchody, ale zase to bylo kompenzováno nižšími životními náklady a robustnějším, i když direktivním, sociálním zabezpečením.
Odhaduji, že kdyby v roce třeba 1988 před Úřadem vlády protestovali nějací důchodci proti svým nízkým příjmům, tak by je hlídka SNB zřejmě odvezla do nějakého domova důchodců, kde by měli zajištěnou stravu, teplo a nejzákladnější péči vůbec.
Ano, asi by se před vchod toho domova důchodců postavil nějaký statný příslušník SNB či StB, aby si ty stěžovatele nadále pohlídal. Zda by tak činil ve prospěch těch důchodců či proti, zda by jejich lidská práva zajišťoval či je krátil, to ať si každý přebere sám. Dnešní hlídka městské policie by protestující bezdomovce možná ani neodvezla pod "ten jejich" most, kde by mohli "svobodně" zemřít (prakticky, pokud tedy vím, by je odvezla třeba do Armády spásy, kde by pouze po dobu nejhorších nočních mrazů měli zajištěnou židli v přecpané místnosti).
Atd. Jistě, i disidenti s nízkým důchodem mohou dnes cestovat, třeba do těch skvělých USA či si koupit jinou než předraženou a těžko dostupnou elektroniku v Tuzexu (či jak to tenkrát bylo), ale jen teoreticky.
Za výstižné doplnění informací ohledně stavu normalizačního hospodářství děkuji. Osobně jsem jen věren občasné stručnosti svého vyjadřování ledabyle použil jen jednu informaci. Dohromady to ovšem podle mě potvrzuje moje dřívější tvrzení, že tato země měla při vhodné transformaci velký potenciál, který nevyužila, respektive využila jen ve prospěch některých.
Ne, nebylo to kompenzováno ani nižšími životními náklady, ani robustnějším zabezpečením. A opakovaná neznalost neomlouvá. Prostě si ten minulý režim idealizujete. A neznale spekulujete, místa v domovech důchodců byla na pořadník, stejně jako později.
Srovnání sociálního zabezpečení dvou režimů je obtížné. Co si mám na toto téma přečíst jsem se opět nedozvěděl, ale je pravda, že případné čtivo bych pravděpodobně stejně označil za vylhanou propagandu současného režimu.
Vím ale např. jak relativně snadno získali byt moji příbuzní před rokem 89 a jak těžko by ho získávali nyní. V minulém režimu jsem žil a nikdy jsem tehdy po žádným mostem nemohl v zimě napočítat 10 bezdomovců, jako teď, natož aby jich celkově bylo třeba 20 000. Nebyli žádní. Pamatuji si jak dobře chutnaly ty úplně samé potraviny (např. paštiky, sušenky) před 34 lety a jak mizerně chutnají jejich šizené verze dnes. Atd.
Myšlenka že by ty staré pomatené narcistní protestující disidenty, za situace, že by neměli kde bydlet, nechali komunisté na ulici, tak jako se to běžně děje (pochopitelně že ne privilegovaným, byť chudým hysterikům z řad disidentů, ale běžným chudým lidem), je naprosto absurdní.
Ještě větší starosti dělá a to jistě nejen mně, výhled do budoucna. Důchody se krátí, reálné příjmy obecně též. Velké množství lidí neodvádí kvůli exekucím a práci na dohody sociální pojištění, zdravotnictví je plíživě privatizováno, o bytovém problému se hlavně mluví, pokud vůbec, stát chudne a hospodářství je vzhledem k vysokým cenám energií, způsobených tragickou zahraniční politikou tohoto státu, ohroženo, státní dluh se povážlivě zvětšuje, úmrtnost a sebevražednost narůstá, objevují se zcela vážně míněné úvahy, že lidé nemají nárok na státní důchod, že by si měli zdravotní péči sami ještě více hradit, rozprodává se a systematicky likviduje, co státu ještě zbylo, jako je Česká pošta, stát se propadá do nicoty...
Lidská práva náleží všem, ne jen disidentům. Proto jsem je označil za hysterické a narcistní. Proto komentář výše považují za zbytečný a elitářský. A jistě odporující i úsilí mnohých chartistů a protiřečící jejich některým levicovým slibům, jež od roku 89 nebyly naplněny!
Pane Krupičko, před rokem 1989 bezdomovci skutečně (masově) pod mostem nežili - prostě proto že je tehdejší režim na základě paragrafu o "příživnictví" strčil rovnou do basy.
Nicméně máte pravdu: tam měli zajištěnou jak střechu nad hlavou, tak i pravidelnou a teplou stravu. Nucený pobyt ve vězení jakožto vrcholné sociální opatření státu - to už byl přece výdobytek!
Odporujete sám sobě:
Napřed jste napsal, že by policisté v tom minulém režimu určité věci nestrpěli a teď píšete o tom, že jste tam neviděl pod mostem bezdomovce. Jistě, byli by dobře schovaní před fízlama nebo v cele.
Mimochodem, ty bezdomovce pod mostem jste pravděpodobně neviděl až do roku 2010. Ne, že by nebyli a že by se tu a tam nenašlo nějaké umrznutí -- ale pod mostem je spát nenechali, alespoň v Praze a Plzni (a vzhledem k podílu pražských bezdomovců jde o reprezentativní vzorek). Prolomily to až migrační vlny v desátých letech 21. století, kdy si policie migrantů nevšímala, protože jde přece o to, aby co nejrychleji přešli do Němec.
Jinak máte samozřejmě v tom podstatném naprostou pravdu. Ta hladovka by měla mnohem větší význam a uznání, kdyby protestovala proti ostudnému výskytu starobních důchodů pod polovinou minimální mzdy obecně.
Tím spíše, že tady nejde o ekonomický problém ve velkém, ale o absurdní a cynickou praxi malého škudlení: ti lidé by se odhadem v 99% případech přijmově dostali vysoko nad tu polovinu díky dávkám, na které mají nárok -- ale někteří (a zvláště některé) raději zmrznou, než by žádali o dávky, jiní nevěd, jak a že vůbec mohou, další umřou dříve, než to úřad vyřídí. a když nepočítáme platy úředníků a náklady obce na vyklízení rozkládající se mrtvoly seniorky, která sice zmrzla, ale našly ji až podle zápachu v létě, tak tu máme úsporu možná i deset procent na těch administrativně zbržděných dávkách. A stát přece musí šetřit.
Ale zase -- staří pánové mají nárok všímat si už jen křivd, které se dějí v jejich okolí. A bez významu to není, oni už si na MPSV příště rozmyslí odbýt podobný dopis jako ten Soukupův, protože bůh ví, co je ten žadatel zač a kdo se ozve -- docela rád bych věděl, kolika úředníkům se Soukupovo jméno při vyřizování spisu vybavilo alespoň podle Krylova Písničkářského bacilu:
"Charlie Soukupe, vsadili tě do kupé, / Vláďu Veita s Třešňákem poslali hitlákem./ Jó, aby čistka neskončila v půlce,/ přibalili Karáska i Vokatou i Schultze ..."
Odhadoval bych to nejvýš na jednoho z desíti, ale zase bych nerad šířil předsudky vůči skupině obyvatel, takže adresně: On si Jurečka podruhé snad pohlídá, aby zase nebyl za vola (a tak pánové Gruntorád a Bok přispěli přinejmenším k neočekávaně náročnému rozvoji jeho lidovecké osobnosti).