Děti v posledním ročníku základní školy se nedělí jen na „chytré“ a „hloupé“, respektive na nadprůměrné a podprůměrné. Ale také na „bohaté“ a „chudé“ – respektive na ty, „které si to mohou dovolit“, a na ty „co mají smůlu“. Řeč je o placených kurzech, které mají deváťačky a deváťáky připravit na jednu z nejtěžších chvil jejich dosavadního života: Na zkoušky na vybranou střední školu.
Kvůli populačně silným ročníkům se v posledních letech hlásí na střední školy rekordní počty žáků a každý získaný bod z testu z matematiky či češtiny může rozhodnout o dalším osudu patnáctiletých dětí. Rozhodující přitom v mnoha případech bývá to, jestli jejich rodiče mají dost peněz právě na zaplacení speciálního přípravného kurzu nebo jiné formy doučování.
Kurzy nabízejí zájemcům, že je provedou všemi typy úloh, které se u přijímaček objevují, ale učí děti také, jak se vyrovnávat se stresem, až nastane den D, nebo jak si rozvrhnout práci, když jim na lavici přistane přijímačkový test. Doučovací byznys v posledních letech nabobtnal do neuvěřitelných rozměrů.
A částky za kurzy každým rokem rostou, takže se v nich každý rok otáčejí miliony korun. Dokonce i experti, kteří se tuzemským školstvím dlouhodobě zabývají, přiznávají, že placené kurzy mají na výsledky u přijímaček nemalý vliv. Rodiče si zaplacením kurzovného zase vytvářejí jakési alibi, že pro úspěch své dcery, nebo syna udělali všechno, co šlo.
Samozřejmě, že existují i varianty zadarmo, ale kapacity bývají omezené, anebo nejsou tak propracované, jaké u placených kurzů. Jejich organizátoři si moc dobře uvědomují, že za peníze od rodičů musí nabídnout odpovídající servis. Není ostatně výjimkou, když na doučovací lekce a přijímačkové školení chodí i žáci s vynikajícím prospěchem.
Jenže spolu s tím, jak přijímačkový byznys kyne, stále více se rozevírají také pomyslné nůžky mezi těmi, kdo si to může a kdo nemůže dovolit. Podmínky na startovní čáře nejsou pro všechny stejné. A tak se může stát, že i nadané děti se na vysněnou střední školu nedostanou – protože jejich rodiče nemají na to, aby jim kurzy zaplatili.
Politici nás sice neustále ubezpečují, jaká priorita je pro ně školství a vzdělaná společnost, ale v tomto ohledu selhávají. Pro nemalou skupinu nadaných dětí nedokážou zajistit, aby se součástí vzdělané společnosti skutečně staly.
Pomyslné nůžky se v letošním školním roce rozevřou ještě více, protože inflace a všeobecná drahota zasáhla i část střední třídy, která by si ještě před pár lety kurzy pro své děti mohla dovolit. Že mají výše příjmů, respektive chudoba domácností vliv na úspěšnost dětí u přijímacích zkoušek dokládají i data agentury PAQ Research, která se systémem tuzemskému školství dlouhodobě zabývá.
Agentura například zjistila, že například v Litvínově, kde podíl rodičů v exekuci dosahuje 25 procent, se dostane do celorepublikové horní pětiny nejlepších žáků u přijímací zkoušky jen devět procent dětí. V Luhačovicích, kde jsou extrémně zadlužené jen asi čtyři procenta rodičů, se v pětině nejlepších žáků objevilo 24 procent dětí. A to je výuka na obou školách hodnocena Českou školní inspekcí na stejné úrovni.
