Konferenci „Postiženi násilím“ zaměřenou na předsudečné násilí a diskriminaci lidí se zdravotním postižením uspořádala 22. listopadu organizace In IUSTITIA pod záštitou vládní zmocněnkyně pro lidská práva Mgr. Kláry Šimáčkové Laurenčíkové. Konference byla vyvrcholením čtyřletého projektu Právem proti předsudkům, ve kterém odborníci upozornili na nedostatečnou právní úpravu v oblasti ochrany lidí s postižením před násilím z předsudků. Představen byl také kvalitativní výzkum zkušenosti lidí s postižením s předsudečným chováním okolí, s nímž se setkávají i mnohokrát za den.

 

Zkušenosti s každodenními předsudečnými projevy má také předsedkyně České asociace paraplegiků Alena Jančíková, která na konferenci vystoupila. „Předsudečné násilí nemusí nutně souviset jen s fyzickým útokem. Jedná se velmi často také o explicitní podceňování lidí s handicapem. Například že by se jim neměl vydávat řidičský průkaz, neměli by sami vychovávat děti, protože to přece nemohou zvládnout… nebo vyjadřování názoru, že si handicapovaný má hledat sobě rovného životního partnera. To vše je časté tvrzení ze stran veřejnosti. Lidem s handicapem jsou také často nabízeny podřadné práce, veřejnost nám často tyká,“ popsala situaci Alena Jančíková.

Lidé s postižením ale v závažnějších případech čelí mnohokrát i úmyslnému napadání. Útoky proti nim mají verbální, fyzický, sexuální i ekonomický charakter, jde třeba o nadávky, šikanu ve škole nebo v dětském domově. Mnozí zmiňují újmu na psychickém i tělesném zdraví, materiální újmu, pocity ohrožení, úzkosti, méněcennosti a ponížení. A poukazují právě i na nedostatek právní úpravy v oblasti ochrany před předsudečným násilím.

Český trestní zákoník před tímto typem násilí chrání v tuto chvíli pouze lidi napadené pro jejich barvu pleti, národnost, etnickou příslušnost, víru nebo politické přesvědčení. Ale lidi napadené pro jejich zdravotní postižení, zdravotní stav, sexuální orientaci, pohlaví nebo pohlavní identitu zákon zatím nechrání. A to se snaží nejen organizace In IUSTITIA změnit.

„Právě tyto skupiny, kterým právní ochrana chybí, patří z hlediska předsudečného násilí k těm nejohroženějším,“ říká advokátka a ředitelka In IUSTITIA Mgr. Klára Kalibová, Ph.D. „Česká republika je v rámci EU jedním z posledních států, které je před předsudečným násilím nechrání.“ Nejde podle ní navíc o žádný výmysl moderní doby. „Ochrana skupin ohrožených předsudečným násilím je českou právní tradicí, v našem právním řádě je zakotvena už od roku 1923,“ vysvětlila Klára Kalibová.

 

Nerovné zacházení, zastrašování, podceňování i vykázání z prostoru

Na konferenci představila In IUSTITIA výsledky kvalitativního výzkumu zkušeností lidí s postižením s ableistickým a disablistickým chováním (což je souhrnné označení každodenních předsudečných projevů, institucionální diskriminace a úmyslných napadení). Výzkum navázal na kvantitativní šetření z roku 2022, ze kterého vyplynulo, že s násilím má v průběhu života zkušenost přes 70 % lidí se zdravotním postižením, s předsudečným násilím 58 %.

Tento aktuální kvalitativní výzkum poukázal na mnohačetné a rozsáhlé zkušenosti lidí s postižením s projevy předsudečného chování a násilí. Své zkušenosti v rámci výzkumu do hloubky popsalo 16 osob s různým typem zdravotního postižení. Shodovali se na zkušenostech s předsudečným jednáním, jako jsou nevyžádané projevy lítosti, přebírání kontroly nad rozhodováním, často rozšířené představy o nekompetentnosti vzhledem ke zdravotnímu postižení. Lidé s postižením jsou často druhými zpochybňováni, ostatní se jim vyhýbají nebo je vylučují ze sdíleného prostoru.

„Respondenti líčili také případy institucionální diskriminace, kdy se setkávají s nerovným zacházením při hledání zaměstnání nebo výkonu práce či s odmítnutím přepravy hromadnou dopravou. V jednom z popisovaných případů například odmítl gynekolog pomoci nevidomé matce s problémy s otěhotněním, jindy byla žena se zdravotním postižením vykázána z veřejného bazénu,“ uvedl několik příkladů jeden z autorů výzkumu Mgr. Václav Walach, Ph.D.

Postižených se může dotknout například i původně zřejmě nijak špatně míněná poznámka typu: „Vaše diplomová práce je na handicapovaného člověka velmi dobrá.“ Dotčená studentka pak dle svého vyjádření v takovou chvíli nevěděla, zda je tedy její práce špatná, nebo dobrá, co si z toho vzít. A místo aby byla potěšena touto zvláštní „pochvalou“, spíše ji to zarazilo a zklamalo.

Projevy nevyžádané pomoci či soucitu, jakkoli by byly původně i dobře míněné, často nejsou pro handicapované příjemné, mohou být naopak zraňující, shazující. Mnohdy jsou ale výpady proti lidem s postižením vedeny i záměrně, najdou se jedinci, kteří handicapovaného člověka zneužívají, snaží se jím manipulovat a podobně.

 

Nelze tolerovat, že se někdo stává obětí proto, kým je a co nemůže změnit

Ke konkrétním krokům, které by vedly ke změně trestního zákoníku a zlepšení ochrany skupin ohrožených předsudečným násilím, vyzvala v dubnu Ministerstvo spravedlnosti Rada vlády pro lidská práva. „V tomto tématu s Ministerstvem spravedlnosti aktivně komunikuji a ve spolupráci s experty z In IUSTITIA jsem předložila návrhy na úpravu trestního zákoníku. Prvním možným řešením je automatické zvýšení trestu v případě prokázání předsudku. Druhou možností je upravit stávající trestné činy a přidat nové,“ popsala varianty řešení vládní zmocněnkyně pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková.

Konference se zúčastnil také náměstek ministra spravedlnosti Mgr. Karel Dvořák, který přítomné ujistil, že je naším společným úkolem usilovat o to, aby se všichni občané v naší zemi cítili bezpečně a důvěřovali fungování státu. „Považuji za nepřijatelné, abychom tolerovali skutečnost, že se někdo stává obětí proto, kým je a co nemůže změnit. I z tohoto důvodu diskutujeme o větší ochraně těchto osob, a to prostřednictvím novely trestního zákoníku,“ uvedl Karel Dvořák.

Na potřebu novelizace trestního zákoníku upozorňuje In IUSTITIA v kampani Chyba v zákoně. Na stránkách  www.chybavzakone.cz lze najít bližší informace ke kampani i k samotné právní změně.

Organizace In IUSTITIA se od roku 2009 zabývá prevencí předsudečného násilí a pomocí lidem, kteří takové násilí zažili. Napadeným osobám nabízí zdarma sociální a právní poradenství a právní zastoupení v celé republice. Realizuje také vzdělávací kurzy pro skupiny ohrožené předsudečným násilím nebo pro odborníky a odbornice, kteří s ohroženými skupinami přicházejí do kontaktu.

Zabývá se výzkumem a monitoruje předsudečné násilí v českém prostředí. Disponuje tak podle ředitelky organizace Kláry Kalibové nejucelenějším přehledem informací o předsudečném násilí, a to nejen doma, ale i ve srovnání se zahraničím.

Na konferenci vystoupilo mnoho handicapovaných lidí s nejrůznějšími typy postižení, kteří popsali vlastní zkušenosti s předsudečným násilím a s projevy nepochopení, s nimiž se setkávají téměř každý den, mnohdy i několikrát denně, takže už je často ani nepočítají, přijde jim to jako běžná součást každodenního života. Mnozí prošli podobným pocitem, že si za to, že s nimi okolí zachází jinak, dávali sami vinu. Například vozíčkáři pocítili po zranění, že se chování jejich okolí k nim změnilo, a vysvětlovali si sami pro sebe, že se k nim ostatní chovají jinak než předtím, protože jsou jiní a zaslouží si to, mohou si za to sami. Výpovědi obětí a další videa, která více přibližují problematiku předsudečného násilí, najdete ZDE.

Veřejnost se s často i neuvědomělým jiným zacházením s handicapovanými musí naučit také pracovat. Je třeba o těchto věcech více mluvit, řešit je, otevírat tato témata a nastavit jasnou legislativu, která ochrání i ty nejvíce zranitelné, na které zatím není v zákonech dostatečně pamatováno. Text otevřené výzvy lze nalézt ZDE.

.

 

Redakce AD
Foto: redakce AD