V Chlístovicích přibyl v kostele nový zvon za místního odbojáře

(23. 11. 2023) – V sobotu 4. listopadu vyzdvihli do věže kostela svatého Ondřeje v Chlístovicích nový zvon. Byl pojmenován Josef, váží 380 kg a nese nápis „Neumlčeným hlasem volám já, Josef. Svatý Josefe, přímluvče, oroduj za nás!“. Nový zvon byl zhotoven na památku chlístovického rodáka Josefa Strnada, rolníka, legionáře a odbojáře popraveného nacisty 15. října 1943 v Drážďanech. Bylo to jeho přání, které vyslovil ve svém posledním dopise, zaslaném rodině. Přání se mu vyplnilo po dlouhých 80 letech, postarala se o to jeho vnučka. Obec Chlístovice, Sionský kostelík z.s., Římskokatolická farnost Bykáň a České muzeum stříbra Kutná Hora přichystaly při této příležitosti bohatý program, včetně pietního aktu, průvodu, bohoslužby, či přeletu gripenů nad kostelem. Akce se zúčastnily také historičky Ústavu pro studium totalitních režimů z oddělení výzkumu období 1938-1945 Pavla Plachá a Magda Veselská, kterých jsme se zeptali:

Do chlístovického kostela přibyl druhý zvon. Můžete přiblížit okolnosti, proč se tak stalo?

Pavla Plachá: Pietní akt byl věnován odkazu Josefa Strnada, sedláka v Chlístovicích nedaleko Kutné Hory, který byl před 2. světovou válkou aktivním členem obecního společenství. Jako bývalý legionář a Sokol se pak zapojil do odbojové organizace Národní obranný svaz na Kutnohorsku. Za tuto činnost byl zatčen, vězněn, a spolu s dalšími šesti muži v roce 1943 v Drážďanech popraven. Před popravou měl možnost napsat poslední dopis. V něm kromě rozloučení s rodinou a pokynů týkajících se velkého hospodářství vyjádřil přání, aby rodina nechala jeho ostatky převézt do vlasti a aby do kostela nedaleko Chlístovic pořídila na jeho památku zvon. Na rozdíl od prvního se druhé přání podařilo nyní, k 80. výročí události, vnučce pana Strnada vyplnit. Součástí pietního aktu proto bylo i vyzdvižení nově odlitého zvonu Josef do zvonice kostela sv. Ondřeje na Sionu.

A co stálo za vaším pozváním na tuto akci?

Magda Veselská: Vnučku pana Strnada, MUDr. Květu Bačkorovou z Přelouče, se nám před nedávnem podařilo najít a kontaktovat v rámci pátrání po rodinách popravených. Již v té době usilovala o pořízení zvonu a propojila nás s ředitelkou kutnohorského Muzea stříbra dr. Lenkou Mazačovou. S tou jsme si pak navzájem poskytly shromážděné informace o této odbojové skupině, což bylo přínosem pro obě strany. Tato spolupráce s regionálními institucemi a badateli je pro nás velmi důležitá. Při našem výzkumu kontaktujeme řadu obcí, institucí i jednotlivců, kteří by mohli o popravených a jejich činnosti vědět více, a již několikrát se stalo, že náš dotaz vzbudil větší zájem o události 2. světové války v daném místě a přispěl k obnově kontinuity paměti. Také pro rodiny popravených je důležité, že se o jejich příbuzné zajímáme a dokážeme docenit oběť, kterou v podobě svého života přinesli. Zajímají nás i okolnosti jejich poválečného života a jak se do něj promítla ztráta blízkého člověka, často živitele rodiny.

Zabýváte se pouze osobami popravenými za odbojové aktivity proti nacistům?

Pavla Plachá: Náš projekt Dokumentace Čechoslováků popravených v období nacionálního socialismu je velmi inkluzivní, zabýváme se všemi oběťmi vnucené a zároveň zpolitizované nacistické justice. Mezi popravenými jsou proto jak odbojoví pracovníci, tak „pachatelé“ jiných typů deliktů, například prohřešků proti válečnému hospodářství. Z historie víme, že podobný náhled na věc měl i náš exil, který vnímal všechny protektorátní oběti jako oběti okupační moci. Pravdou také je, že pokud by tyto případy soudily protektorátní soudy, posuzovaly by nejspíš mnohé z nich daleko mírněji. Navíc archivní prameny z působnosti nacistických soudů podávají často účelový, zkreslený obraz událostí. I z toho důvodu se snažíme získat mnohem širší spektrům pramenů a vzpomínek nejen z archivů, ale právě i od rodin a pamětníků.

Jak jste v hledání pamětníků úspěšní?

Magda Veselská: Docela se nám to daří, i když je to doslova mravenčí práce, mnohdy detektivní, komplikovaná. Řada popravených obětí neměla děti, dcery navíc při sňatku obvykle změnily příjmení. Pátrání nám neusnadňují ani pravidla GDPR. Jsme proto velmi rády za každého, kdo nám o některém z popravených může říci víc. Veřejnost ale také aktivně reaguje na výsledky našeho projektu. Jedním z nich je například letos na jaře vydaná kniha dopisů na rozloučenou, které byly psány těsně před popravou. V hlavních zprávách o ní informovala také Česká televize, po odvysílání příspěvku nás pak některé rodiny kontaktovaly samy. Tato mediální podpora má pro naši práci velký význam.

Jaké další výstupy z projektu plánujete?

Pavla Plachá: Publikujeme například články a studie o jednotlivých případech nebo právě o kontaktech s rodinami popravených. Především první a druhé generaci rodinných příslušníků mohou informace od nás pomoci se s minulostí vyrovnat a v sobě ji uzavřít. Především ale ve spolupráci s naším projektovým partnerem, památníkem Gedenkstätte Münchner Platz v Drážďanech, pracujeme na databázi všech Čechoslováků popravených v letech 1939–1945 v tomto místě, jichž bylo téměř devět set. Databázi následně zpřístupníme pro odbornou i laickou veřejnost na internetu. Věříme, že to povede k navázání kontaktu s rodinami dalších popravených, obcemi či regionálními institucemi. Plánujeme pak rozšířit ji i o oběti dalších popravišť nacistické Říše. Díky spolupráci s německým partnerem můžeme mnoha rodinám poskytnout informace o místě posledního odpočinku jejich blízkého a zprostředkovat jim návštěvu pietních míst v Drážďanech.

Děkujeme za rozhovor.