“Myslíš, že si to děti budou pamatovat?” ptá se matka dvou dětí svého partnera, zatímco odpočívají v potemnělém voze metra. Už měsíc nebyli doma. Jejich krátký pobyt v podzemí a snaha co nejnormálněji přežít kritické životní okamžiky uvidíme v těchto dnech na filmových plátnech.
Skupina slovenských filmařů se po propuknutí války na Ukrajině rozhodne dovézt do válkou zmítané země potřebné věci, jež není možné na místě sehnat. V průběhu cesty se rozhodne navštívit metro v Charkově, kde se místní civilisté skrývají před bombardováním. Obyvatelé podzemí již nespoléhají na to, že by jejich výpověď o zničeném domově a neschopnosti pokračovat v důstojném životě v bombardovaném městě, něco změní. Přesto se režisér rozhodne zaznamenat životy prostých lidí v těchto nuzných podmínkách.
Dokumentem nás provází linka dvanáctiletého Nikity a jeho rodiny. Sledujeme nejen každodenní problémy a činnosti Nikitovy matky a sestry. Vnímáme také jeho široké okolí, křehké vztahy sousedů spících na nástupišti, ale také něco, co by se dalo popsat jako zrod dětské lásky mezi dvěma mladými lidmi. V dialogu jednoho místního potulného hudebníka zvaného Cowboy zaznamenáme zmínku o Romeovi a Julii, která evokuje přirovnání se shakespearovským motivem dvou teenagerů objevujících citový život.
Nikita a Vika tráví dny, kdy se zrovna neučí, bloumáním v tunelu nebo ve vozech metra. Řeší spolu naprosto běžné věci. Děti pobíhají okolo, smějí se, zpívají, sledují sociální sítě. Přece jen je znát odlišný přístup jejich rodičů. Proč Nikita nechodí ven, zatímco Vika ano? A zatímco se chlapec u matky domáhá svolení moci vyjít na chvíli na sluníčko a čerstvý vzduch, v pozadí slyšitelně duní ruské střely.
Světlo je v tomto příběhu synonymem pro nebezpečí, ale zároveň je jasné, že zářivky nedovedou nahradit pravé slunce, což je příčinou některých zdravotních a psychických potíží většiny obyvatel žijících v podzemí.
Ivan Ostrochovský působí zejména jako producent. V této roli jej najdeme podepsaného například pod filmy Nina (2017), Domestik (2018), Modelář (2020) a Arvéd (2022). Pavol Pekarčík se věnuje nejvíce režii dokumentu, například v cyklu Z mesta do mesta (2011) ukazoval světu méně známé fenomény slovenských měst, režíroval některé epizody cyklu Ukrajinská čítanka (2015) a několikrát se také věnoval sociálním problémům menšin v dokumentech Hluché dny (2017) a Návod na prežitie (2020). Jeho specifikem v některých filmech je částečná inscenovanost, již známe u nás například od Víta Klusáka; díky těmto postupům můžeme ve filmech vidět a slyšet informace, které se subjektem nebo problematikou souvisí, ale pasivním zaznamenáváním scény bychom se k nim nedostali. Tento přístup použili Ostrochovský s Pekarčíkem také při tvorbě dokumentu Světloplachost.
FILM SVETLOPLACHOSŤ (2023)
Režie: Ivan Ostrochovský, Pavol Pekarčík
Scénář: Ivan Ostrochovský, Pavol Pekarčík, Marek Leščák
Kamera: Ivan Ostrochovský, Pavol Pekarčík
Produkce: Kristýna Michálek Květová, Albert Malinovský, Tomáš Michálek, Ivan Ostrochovský, Katarína Tomková
Střih: Ivan Ostrochovský, Pavol Pekarčík, Martin Piga
Hudba: Michal Novinski
Hrají: Nikita Tyshchenko, Viktoriia Mats, Yana Yevdokymova, Yevhenii Borshch, Vitaly Pavlovitch, Tatian Valentynovna
