Článek
Od 14 let byl členem Cecilské hudební jednoty. Jeho první skladatelské pokusy se hrály již v roce 1938 (valčík Ve víru plesu). V lednu 1940 se poprvé představil se svou skupinou Hot Jazz. První jeho skladba, pochod, byla odvysílána v brněnském rozhlase již 17. 3. 1944. Za války byl totálně nasazen, pracoval v Mrázově letecké továrně v Chocni. Se zde pracujícími hudebníky založili orchestr, byl jeho dirigentem. V roce 1944 složil kapelnické zkoušky a převzal po N. Fišerovi kapelnickou živnost. Od roku 1948 až do odchodu do penze, a vlastně i potom, učil u ZUŠ. V provedení vojenské hudby byly jeho skladby součástí živých koncertů ze zahrad Pražského hradu (1976). Spolupracoval s Posádkovou hudbou Hradec Králové, byl spoluzakladatelem festivalu dechových hudeb v Lanškrouně.
Hrál v tanečních orchestrech, Swing kvartetu, dirigoval dechovou hudbu, doprovázel Bohuše Herana. Jako skladatel se podílel na divadelních hrách pro děti, které psala Pavla Koštová. Tvorba Františka Uhlíře se představila i na festivalu Kmochův Kolín (1987).
Dále také věnoval do sbírek městského muzea množství notového materiálu a skleněných negativů. Publikoval o historii ústecké hudby. Spolu s J. Šilarem vydal knihu Dechová hudba v Ústí nad Orlicí, a s K. Štanclem publikaci o historii taneční hudby Hráli jsme pro radost. Sám potom sepsal knížky 170. výročí dechové hudby v Ústí nad Orlicí a Ústecký hudební život v období Československé republiky. V roce 2000 mu bylo uděleno čestné občanství města Ústí nad Orlicí, které měl moc rád. Ještě po osmdesátce chodil na procházky na Andrlův chlum a do posledních dnů se zajímal o to, co je nového.
