Stalingradský kotel uvařil nacisty dokonalou pastí. Sovětský protiútok přežil jen zlomek Hitlerových mužů
Psal se rok 1942, který se měl stát rozhodujícím rokem války Německa proti Sovětskému svazu. Hitler nařídil skupině armád Jih postupovat na Kavkaz a zmocnit se ropných polí. K hlavnímu plánu ale brzy přidal další úkol.
Část armády se měla odklonit, projít k Volze a tuto pro Moskvu nesmírně důležitou dopravní tepnu definitivně přetnout. Mělo se tak stát u Stalingradu. Útok začal 28. června 1942 a Sověti k Volze i na jih ke Kavkazu ustupovali rychlostí, která německé generály naplňovala optimismem. Výjimkou byla zhruba měsíc trvající obrana 62. a 64. sovětské armády, které se zakopaly na břehu Donu, pak už ale mezi wehrmachtem a Volhou prakticky nic nestálo.
Čtěte také: Stalingrad zůstává s 1,9 milionu obětí masovým hrobem Rudé armády, wehrmachtu a jejich spojenců
Dobývání Stalingradu
První německé tanky dosáhly okraje města 23. srpna 1942. Ten samý den začal nálet, který neměl obdoby. Na Stalingrad padalo přes 1000 tun bomb, usmrceno bylo přes 40 000 obyvatel. Technika bleskové války zdánlivě slavila úspěch. Získat Stalingrad měl Friedrich Paulus se svou 6. armádou.
Jeho divize tvořené především pěšími jednotkami nastupovaly do ofenzivy s polovičními stavy mužstva a k Volze dorazily po vyčerpávajícím pochodu sluncem rozpálenou vyprahlou stepí. Letectvo se po splnění svého děsivého úkolu z velké většiny přesunulo na jih, aby podpořilo útok na Kavkaz. V rozvalinách rozbombardovaného města se rozhořel zuřivý boj, během něhož se Paulusově armádě za velkých ztrát podařilo dobýt čtyři pětiny Stalingradu a téměř zatlačit Sověty za Volhu. V polovině listopadu se už zdálo, že je pro Sověty konec a velitel Vasilij Čujkov se obával nejhoršího.
Zničené budovy Stalingradu Zdroj: Getty Images
Německou šestou armádu čekala ve Stalingradu naprostá zkáza Zdroj: Getty Images
Útočné dělo Sturmgeschütz IV podporuje německou pěchotu v ulicích Stalingradu Zdroj: Getty Images
Kulomet MG 34 v ruinách Stalingradu (historická rekonstrukce) Zdroj: Getty Images
Nálet Luftwaffe zastihl obyvatele Stalingradu v ulicích nepřipravené Zdroj: Profimedia.cz
Sovětští vojáci postupují měsíční krajinou Stalingradu Zdroj: Profimedia.cz
Sestřelený Meserschmitt Me 109 Zdroj: Getty Images
Opatrný postup německé pěchoty Zdroj: Profimedia.cz
Němečtí samopalníci se kryjí na jedné ze stalingradských ulic Zdroj: Profimedia.cz
Němečtí granátníci očekávají sovětský útok Zdroj: Getty Images
V nepřehledných ruinách Stalingradu hrál roli každý kout. Nepřítel se mohl skrývat prakticky kdekoliv, mnohdy došlo i ke střetům tělo na tělo. Zdroj: Getty Images
Ze Stalingradu po těžkém bombardování nezbylo téměř nic než trosky. Zdroj: Getty Images
Bitva u Stalingradu byla jedním z největších a nejkrvavějších vojenských střetnutí druhé světové války. Zdroj: Getty Images
Němce po počátečních úspěších začali ztrácet dech. Na vině byla jak složitá logistika, tak i krutá ruská zima. Zdroj: Getty Images
Po zajetí nacistického generála Pauluse se Sověti pustili do lovu zbytku německých vojáků, roztroušených po celém městě. Zdroj: AP
Nikita Chruščov byl přítomen v těžkých bojích při obraně Stalingradu, na což byl pak po celý život hrdý. Zdroj: Getty Images
Vítězství ve Stalingradu byl pro Sovětský svaz se stal oním potřebným impulsem pro velkou protiofenzívu. Sovětská válečná mašinérie se zastavila až v Berlíně. Zdroj: AP
Zpátky ani krok Tak měl znít jeden ze Stalinových rozkazů. Zdroj: Getty Images
Zničené budovy Stalingradu Zdroj: Getty Images
Německou šestou armádu čekala ve Stalingradu naprostá zkáza Zdroj: Getty Images
Útočné dělo Sturmgeschütz IV podporuje německou pěchotu v ulicích Stalingradu Zdroj: Getty Images
Kulomet MG 34 v ruinách Stalingradu (historická rekonstrukce) Zdroj: Getty Images
Nálet Luftwaffe zastihl obyvatele Stalingradu v ulicích nepřipravené Zdroj: Profimedia.cz
Sovětští vojáci postupují měsíční krajinou Stalingradu Zdroj: Profimedia.cz
Sestřelený Meserschmitt Me 109 Zdroj: Getty Images
Opatrný postup německé pěchoty Zdroj: Profimedia.cz
Němečtí samopalníci se kryjí na jedné ze stalingradských ulic Zdroj: Profimedia.cz
Němečtí granátníci očekávají sovětský útok Zdroj: Getty Images
V nepřehledných ruinách Stalingradu hrál roli každý kout. Nepřítel se mohl skrývat prakticky kdekoliv, mnohdy došlo i ke střetům tělo na tělo. Zdroj: Getty Images
Ze Stalingradu po těžkém bombardování nezbylo téměř nic než trosky. Zdroj: Getty Images
Bitva u Stalingradu byla jedním z největších a nejkrvavějších vojenských střetnutí druhé světové války. Zdroj: Getty Images
Němce po počátečních úspěších začali ztrácet dech. Na vině byla jak složitá logistika, tak i krutá ruská zima. Zdroj: Getty Images
Po zajetí nacistického generála Pauluse se Sověti pustili do lovu zbytku německých vojáků, roztroušených po celém městě. Zdroj: AP
Nikita Chruščov byl přítomen v těžkých bojích při obraně Stalingradu, na což byl pak po celý život hrdý. Zdroj: Getty Images
Vítězství ve Stalingradu byl pro Sovětský svaz se stal oním potřebným impulsem pro velkou protiofenzívu. Sovětská válečná mašinérie se zastavila až v Berlíně. Zdroj: AP
Zpátky ani krok Tak měl znít jeden ze Stalinových rozkazů. Zdroj: Getty Images
Operace Uran
Čujkov nicméně netušil, že sebeobětování jeho mužů má svůj smysl. V zamrzlé stepi se totiž schylovalo k bouři, jejíž rozpoutání dostal na starost výtečný stratég maršál Georgij Žukov. Ten nepozorovaně severně a jižně od města shromáždil impozantní sílu 1 100 000 mužů, 804 tanků, 13 400 děl a více než 1000 letadel připravených vrhnout se v rámci gigantické operace Uran na obranu křídel, kterou tvořilo přibližně 400 000 Němců a asi 200 000 Rumunů, Italů, Maďarů, Chorvatů a Slováků.
Útok začal na severním směru ráno 17. listopadu 1942. Nejprve se 3. a 4. rumunské armádě v husté mlze podařilo útok odrazit, o tři dny později už ale Rumuni ustupovali. Na jižním směru se Rudá armáda dala do pohybu 18. listopadu a obrana se teď hroutila na dvou frontách. Mobilní zálohy Němců byly příliš slabé, aby si poradily se sovětskými tankovými jednotkami, které zarážely ze dvou stran klíny do německé obrany a mířily k městu Kalač na Donu. Žukovova past sklapla 22. listopadu.
Sovětské tankové posádky si nicméně prošly peklem. Bouře ve stepi nebyla jen metaforou a změnila se ve skutečný sněhový blizard. Velitelé tanků se museli řídili jen podle kompasu a mnohé tanky se úplně ztratily. Kvůli divokým manévrům za špatné viditelnosti docházelo i k vážným zlomeninám a dalším úrazům. Stejným způsobem však počasí komplikovalo situaci i Němcům a jejich spojencům. Přesto na jižním směru Němci vrhli 20. listopadu do protiútoku poslední rezervu, kterou tvořili příslušníci 29. divize pancéřových granátníků. Podařilo se jim sice zničit 50 sovětských tanků a nahlodat Žukovovu jistotu, že operace Uran skončí úspěchem, obklíčení ale nezabránili.
V kotli u Stalingradu o velikosti 50x40 km uvízly dvě německé armády a zbytky jejich spojenců, celkem 250 000–300 000 mužů. K dispozici měli kolem 100 tanků, asi 2000 děl a minometů a kolem 10 000 nákladních aut. Tragicky jim ale chyběla munice, pohonné hmoty a potraviny, což se nepodařilo zlepšit ani leteckým zásobováním. Hitler Paulusovi zakázal probít se z kotle a nakonec se i vzdát, jednotky tudíž zůstaly uvnitř kotle odkázané samy na sebe. Paulus a posledních 80 000 přeživších se nakonec vzdalo Rudé armádě 2. února 1943.
ZDROJ: Warfare History Network / History Channel / Encyclopedia Britannica
Nenechte si ujít novinky Prima Zoom!
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
