Luxus na dluh? Česká aristokracie si půjčovala na velkolepá sídla, kavalírské cesty i pohřby
Vysoká zadluženost, tlak ze strany věřitelů, bankroty, půjčky na splátky dluhů, to není nic nového pod sluncem. V červených číslech hospodařila i česká šlechta a panovníci v předbělohorské době. Píše o tom historik Jaroslav Čechura v knize Luxus na dluh? Zadlužení české aristokracie v letech 1550–1650. Pro Ex libris ji pročetla Veronika Kindlová.
Na základě studia mnoha archivních dokumentů autor předkládá obraz zadlužení několika českých šlechtických rodů zejména v období zhruba od 15. do poloviny 17. století, doplněný přehledem dluhů českých panovníků ve stejné době.
Čtěte také
Jak čtenář rychle pochopí, život na dluh a útrata výrazně vyšší než výdělek nebyly tehdy u nejvyšších vrstev výjimkou, ale spíš pravidlem.
Důvodů byla jistě celá řada. Mezi nimi rozhodně nikoli posledním bylo, že přijímání peněz a naopak jejich vydávání neprobíhalo v jeden okamžik či alespoň v blízkém čase.
Přední aristokraté chtěli reprezentovat svými velkolepými sídly stejně jako okázalou spotřebou, oblibou luxusu a čím dál více také kulturním mecenátem, který se projevoval například sbíráním uměleckých děl či budováním rozsáhlých knihoven. K životnímu stylu patřily i takzvané kavalírské cesty do západní a jižní Evropy.
To vše bylo samozřejmě velmi, velmi nákladné. A když ten který aristokrat zemřel, značně vysoké finanční prostředky byly vydávány na jeho pohřeb...
Neslavná platební morálka panovníků
Do dluhů bylo možné upadnout také velkorysým půjčováním. To se přihodilo nejvyššímu purkrabímu Zdeňkovi Lvu z Rožmitálu, který poskytoval půjčky Vladislavovi Jagellonskému, jeho synovi Ludvíkovi i Ferdinandovi Habsburskému. Panovníci měli dost mizernou platební morálku, takže chudák původně zámožný Lev z Rožmitálu nakonec sám zabředl do ohromných dluhů a prakticky zbankrotoval.
Dluhy mohly přijít také dědictvím. To byl případ Jana Jiřího ze Švamberka, na kterého připadlo dědictví po posledním Rožmberkovi Petru Vokovi. Kromě hradů, obcí, polností a dalších zdědil Jan Jiří také obrovské dluhy. Přitom už dříve měl dost vlastních, na jejichž splácení si musel půjčovat…
Zatím to vypadá, že co šlechtic to dlužník. Jak uvádí Jaroslav Čechura, přece existoval rod, který dluhy neměl, ale naopak svůj majetek rozšiřoval tím, že peníze půjčoval. Který to byl? O tom už se dozvíte v pořadu Ex libris, který připravila Veronika Kindlová.
Související
-
Architektka: Naši předkové dávali rádi na odiv majetnost. Jejich domy ale bývaly zdobené jen zpředu
Jak se mění současná centra historických měst a do jaké míry se do nich architekti bojí vkládat nové prvky? V pořadu Leonardo Plus odpovídá architektka Zuzana Pešková.
-
Když jsme se vrátili na Bludov, tvrdili nám, že tam straší, vzpomíná Karla Mornstein-Zierotin
„Největší bohatství, co máme, jsou lidé, kteří nás podporují,“ říká majitelka zámku Bludov Karla Mornstein-Zierotin.
-
Jsem zámecký pán, to ale znamená neustále něco opravovat, říká potomek šlechtického rodu Podstatzký
„Být zámeckým pánem vůbec neznamená, že chodím v hezkém oblečení po zámku. Spíš je to o stresu a opravách,“ popisuje Richard Podstatzký Thonsern.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
