Lépe skáčou, špatně házejí. Děti jsou na tom s kondicí jako před sto lety

  16:56
Současná generace dětí je na tom s fyzickou zdatností podobně jako její vrstevníci v roce 1923. Rozsáhlý test tělesné kondice české a slovenské mládeže zopakovali na jaře odborníci z Technické univerzity v Liberci (TUL).

Citelnější jsou rozdíly mezi jednotlivými výkony náctiletých – na jedné straně jsou výkonní sportovci ze sportovních klubů, na druhé straně děti, které nesportují a neobstály například při hodu míčkem nebo u shybů.

„U vytrvalostních schopností nastal vzestup kolem roku 1965 a 1970, od té doby vytrvalost klesá. Co se týče rychlosti a síly, ten trend je podobný. Po roce 1990 nastává známý pokles. Průměrně jsme na tom s motorickými schopnostmi zhruba na úrovni roku 1923,“ shrnuje Aleš Suchomel, vedoucí Katedry tělesné výchovy a sportu TUL.

Pokud by se opakovalo měření za dalších 20, 30 let, výsledky by podle něj byly ještě horší. „Kdo si dokáže dát do souvislosti kontext, ten dobře ví, jak ten propad bude dál pokračovat. Ta situace rozhodně dobrá není,“ varuje.

Driblování, kotoul? Některé děti nezvládnou ani schody, říká ředitel školy

Testování proběhlo na jaře na patnácti víceletých gymnáziích v Česku a na pěti školách na Slovensku. Celkem učitelé tělocviku podle dodaného manuálu otestovali zhruba 4,5 tisíce dětí ve věku 11 až 19 let. Po sto letech tak došlo k rekonstrukci rozsáhlého a unikátního měření tělesných parametrů a kondice dětí, které v roce 1923 uskutečnili Emanuel a Jan Roubalovi.

„Roubalovi na svoji dobu až nezvykle odborným způsobem popsali výzkum včetně seznamu středních škol, které do výzkumu zahrnuli. Tím pádem jsme mohli zrealizovat stejné testy,“ pochvaluje si Suchomel. Původních 14 pohybových testů nakonec zúžili na pět.

Některé děti možná házely míčkem poprvé

Ve skoku do dálky z místa se školáci zlepšili. Jejich výkonnost je však závislá na tělesné výšce, přičemž dnešní děti jsou prokazatelně vyšší. „Výsledky vypadají pozitivněji, než jak to ve skutečnosti je, není v nich započítán parametr tělesné výšky,“ komentuje Suchomel. Obdobné zkreslení souvisí i s rychlostním během, jehož výsledky tým KTV nepřekvapily. „Je tam vazba k délce kroku, ne k rychlejší frekvenci pohybu. Na stejný počet kroků uběhne člověk vzdálenost rychleji,“ dodává.

Značný propad odborníci zaznamenali u hodu míčkem. Z tabulek jsou patrné nadstandardní výkony náctiletých ze sportovních oddílů, které dříve v takovém měřítku neexistovaly. Na druhé straně jsou děti, které při porovnání s hodnotami roku 1923 nejsou schopné přehodit 15 metrů a při testování možná házely míčkem poprvé.

Zkušenosti z jarního měření dává k dobru Lukáš Rubín, akademický pracovník z KTV a spolugarant odborné studie: „Některé děti měly problém hodit míček pod daným úhlem, aby letěl co nejdál. Z ničeho nic jim to vyklouzlo a lidé se museli krýt, protože míček letěl dozadu za základní čáru.“

S vyšším věkem žáků dochází ke zhoršení jejich tělesné zdatnosti, míní inspekce

Rozdíly ukázal i test shybů podhmatem, kde se výrazně lišil rozptyl mezi minimem a maximem shybů, které tehdejší a dnešní děti zvládly udělat.

Součástí studie bylo i vážení a měření náctiletých. Z něj vyplynulo, že nyní jsou školáci v průměru o 13 centimetrů vyšší a o téměř 10 kilogramů těžší než jejich vrstevníci z roku 1923.

„To odpovídá dlouhodobým trendům v naší populaci, která vyrostla přibližně tempem jeden centimetr za deset let,“ zdůvodňuje Rubín. Růst dětí se prý zastavil kolem roku 2001, výsledky celostátního výzkumu z téhož roku udávají stejnou tělesnou výšku jako odborníci z KTV nyní.

„Nárůst se vyčerpal. Proč tomu tak je, je specifická otázka antropologie. Růst chlapců končí mezi 16. a 17. rokem, nejvíce rostou mezi 12 a 13 lety, přičemž puberta se trošku posunula do nižšího věku. Ukazuje se, že děti zrají přibližně o 2 až 2,5 roku dříve než v roce 1923,“ uzavírá Suchomel.