Článek
Žižkovy začátky
Jan Žižka se narodil v Trocnově jako potomek místního zemana, tedy příslušníka nižší šlechty. Příliš zpráv o začátku jeho života však nemáme. Výjimkou jsou různé prameny, pravděpodobně z období jeho 18-25 let, ve kterých vystupuje např. jako svědek dědických řízení nebo dlužník. Poté ale stopa po vojevůdci opět mizí. Nejpravděpodobněji se Žižka z neznámých důvodů odebral do zahraničí, kde se začal živit jako nájemný žoldnéř.
Za dvacet let se znovu objeví, ale jako člen zbojnické skupiny, tzv. bandy Matěje vůdce, která loupí převážně v panství Jindřicha z Rožmberka. Panství je mimochodem v sousedství právě s rodným Trocnovem. Jisté tak je, že měl Žižka se svým sousedem konflikt. Spekuluje se o tom, že tento vysoce postavený šlechtic ublížil někomu z jeho rodiny. Podle záznamu rožmberského popravčího pak jistý loupežník Pivec na mučidlech uvedl, že Žižka zabil člověka a loupí v panství vozy. Od té doby se ze Žižky stává psanec, který musí prchat před zákonem.
Život psance
Žižka tak žije život nájemného zabijáka. Nechává se najímat šlechtickými rody a bojuje za jejich zájmy. Účastní se dobývání měst, hradů, šarvátek místních šlechticů a zároveň loupí sám, přepadával bohaté kupce. Několik let pak stráví ve službách polského krále Vladislava II. Jagela, s kterým bojuje proti Řádu německých rytířů. Údajně se účastní i rozhodující bitvy u Grunwaldu.
Zajímavé je, že ještě před bitvou u Grunwaldu se Žižka dostane do přízně českého krále Václava IV. Ten je mu z nějakého důvodu nakloněn a v roce 1409 ho amnestuje. Údajně vždy preferoval spíše nižší šlechtu, než vypočítavé mocné rody.
Králův oblíbenec
Žižka se po bojích v Polsku vrací v roce 1412 zpátky do Čech a vstupuje do služeb Václava IV. A na středověké poměry se z něj stává relativně bohatý muž. Má od krále značné příjmy, koupí si dokonce dům na pražském Novém městě. Postupně zastává funkci vrátného, komorníka nebo osobního strážce. Pro krále však vykonává i „špinavou“ práci a je dost možné, že se jedná i o vraždy a únosy.
Jenomže nešťastný Václav IV. v roce 1419 umírá a lid se bouří. Už při pražské defenestraci je Žižka osobně přítomen vyhazování konšelů z oken. Zde měl zřejmě již na starosti vojenskou organizaci této akce, což vypovídá o jeho postavení u husitů. Žižka se stal přesvědčeným následovníkem učení Jana Husa a mečem se jej rozhodl nejen bránit, ale i vnucovat ostatním.
Vojenský vůdce husitů
Z pozice vojenského hejtmana si proti sobě Žižka časem poštve i husitské kněží. Soudcovské a vůdcovské pravomoci totiž vykonává nejen nad vojáky, ale právě i nad duchovními. I to byl jeden z důvodů pozdějšího rozpadu husitů na dva tábory.
Vůči katolickým kněžím, a řeholníkům obzvlášť, byl Žižka přímo nemilosrdný. Podle dobových svědectví jim nejprve nutil přijmout husitský program, pokud ale odmítli, stali se pro hejtmana kacíři a poslal je okamžitě na smrt. Stejně nesmlouvavým způsobem se měl chovat i k vlastním husitům, pokud proti němu ostře vystupovali. Pod vedením Žižky také husité plenili kláštery, zejména pak kvůli jejich pokladnám. Bezbranné řeholníky v nich pak většinou pobili.
Závěr
Jan Žižka jistě dovedl husity k mnoha velkým vítězstvím a v podstatě ubránil existenci myšlenek mistra Jana Husa. Sám ale rozhodně nevedl řádný život. Loupil pro peníze, vraždil a i když se poté nadchnul pro obranu husitské víry, tak nemilosrdně vraždil veškeré své oponenty dál. Dost možná tak boji za správnou myšlenku chtěl jen odčinit své životní hříchy.
Zdroje
