Veronika Lefrancois: Italská média pod tlakem
V Itálii se v poslední době diskutuje o tom, do jaké míry je v zemi respektována svoboda tisku. Debatu vyvolal nedávný rozsudek nad novinářem a spisovatelem Robertem Savianem, který se ve světě proslavil svým románem Gomora, v němž odhaluje praktiky neapolské mafie.
Soud Robertu Savianovi v říjnu udělil pokutu za pomluvu premiérky Georgie Meloniové poté, co ji a lídra ultrapravicové Ligy Mattea Salviniho v televizním rozhovoru označil za „parchanty“. Došlo k tomu ještě předtím, než se Meloniová stala premiérkou, a řeč byla o blokování charitativních lodí, zachraňujících migranty ve Středozemním moři, které způsobilo úmrtí malého dítěte.
Čtěte také
Parchant opravdu není pěkné slovo, ale dá se vážně říct, že jde o pomluvu, trestný čin, za který v Itálii hrozí až tři roky vězení? Rozhodně je na pováženou, že se podobné žaloby na novináře ze strany italských politiků v posledních letech v zemi množí.
Přitom v demokratických státech by veřejné osobnosti měly být zvyklé na to, že se o nich v televizi nemluví pouze v superlativech. Mimo jiné i zpráva Evropského parlamentu o posílení demokracie a svobody a plurality sdělovacích prostředků v EU uvádí, že „hranice přijatelné kritiky jsou širší pro veřejné činitele, a zejména pro politiky“.
Autocenzura novinářů
Problém totiž není pouze italský. Počet žalob proti novinářům a obhájcům lidských práv v loňském roce v EU vzrostl na rekordních 161, což vypovídá o stavu svobody slova a demokracie. Zneužívání občanskoprávních a trestněprávních žalob je druh šikany, která žurnalisty odrazuje od výkonu jejich klíčové funkce, a tou je kontrola jednání orgánů veřejné moci.
Čtěte také
Zdá se, že na Apeninském poloostrově veřejná moc novinářům práci zrovna neusnadňuje. V letošní zprávě hodnotící svobodu tisku, vydávanou každoročně Reportéry bez hranic, se Itálie ocitla na 41. místě žebříčku. Ačkoliv si oproti loňsku polepšila, přece jen se stále umisťuje na nejnižších příčkách mezi zeměmi EU. Naše spoluobčany jistě potěší, že Česká republika se letos v tomto žebříčku zařadila na úctyhodné 14. místo.
Italská politická moc má na média silný vliv. Kupříkladu když se mění vláda, mění se zpravidla i šéf státního vysílání RAI, kterého vybírá vláda a parlament. V italské televizi také poměrně často dochází k vyloučení novinářů z vysílání anebo k rušení pořadů z politických důvodů.
K jednomu z nejznámějších případů došlo už roku 2002, kdy Silvio Berlusconi, mediální magnát čerstvě zvolený do funkce premiéra, zaútočil na novináře, kteří ho v televizi kritizovali. Podle jeho slov došlo ke „zločinnému zneužití“ veřejnoprávní televize a nové vedení RAI se má prý postarat o to, aby se podobné události neopakovaly. Oba novináři byli následně propuštěni.
Čtěte také
Vedle politiků je další hrozbou pro svobodu médií v Itálii mafie. Zejména na jihu země se reportéři stávají oběťmi řady útoků organizovaného zločinu. Sám Roberto Saviano je kvůli románu Gomora pod policejní ochranou už 17 let. Mimochodem bývalý vicepremiér Salvini mu jednu chvíli hrozil, že mu tuto ochranu odebere, což novinářskou obec opět zneklidnilo.
Důsledkem všech těchto tlaků na média ze strany politiků i mafiánských organizací je samozřejmě autocenzura. Novináři si kritiku vlády nebo investigace organizovaného zločinu raději rozmyslí, než by měli následně čelit zdlouhavým a drahým soudním jednáním s nejistým výsledkem, anebo dokonce výhružkám smrtí.
Autorka je publicistka
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
