Obrazem: Chrámy peněz. Návštěva bank byla v 90. letech spirituální zážitek

Budovy bankovních domů a spořitelen se nacházejí v téměř každém českém městě a svou podobou často odkazují k době svého vzniku - začátku 90. let, kdy v budování nové éry hrál roli příznačný optimismus a touha architektů tvořit a experimentovat.

Je to doba, která je prodchnutá transformací společnosti po pádu totalitního režimu a budováním nového demokratického státu v režii Václava Havla a Václava Klause.

Tzv. divoké devadesátky se promítly i na poli architektury. Po letech socialistického realismu, kdy povětšinou architekti navrhovali nudné paneláky nebo pravoúhlé betonové krabice, si mohli vyzkoušet, co je v nejdivočejších snech napadlo. Nebyly zde byrokratické překážky, legislativa byla děravá a na trhu se objevily nové materiály, technologie i možnosti.

Banky v té době chtěly reprezentovat luxus a novost. Postmoderní architektura, která se na západě vyprofilovala již v 80. letech, odrážela onen individuální umělecký jazyk a u nás se po pádu totality projevila chuť vyjádřit se svobodně, živelně a bez kompromisů.

Během tehdejší ekonomické transformace se o stavbách mluvilo jako o symbolech kapitalismu. Byly to domy, kde peníze měly svůj spirituální rozměr. V samotných interiérech se pak dosazovala umělecká díla - pyramidy, prosklené hranoly nebo fontány.

Architekturu tuzemských bankovních domů a spořitelen, které vznikaly na našem území v 90. letech, tedy v době, kdy bylo možné naprosto vše, zmapovala ve své knize Jana Pavlová.

Z knihy pochází i několik následujících fotografií, které vykreslují opulentní interiéry doby a zachycují dobu transformace socialistické ekonomiky.