Organizace TOSARA pracuje s dětmi už 18 let. Nově funguje i dětská skupina Tosárka
Na začátku pár nadšených spolužáků, dnes profesionální práce a zapojení do systémových procesů ve vzdělávání. Tak by se dal shrnout dosavadní život naší neziskové organizace Tosara, která letos slaví osmnácté narozeniny. Dodnes jsme podpořili stovky dětí i rodin v rozvoji a vzdělávání, snažili se utvářet otevřené prostředí k dětem ze všech sociálních prostředí a působit v tomto směru i na další veřejné organizace, zažili jsme ale i krize a několikrát, alespoň pomyslně, začínali od znova. Vezměme to pěkně popořadě.
Tosara vznikla na katedře romistiky na Karlově univerzitě. Jezdili jsme tenkrát v rámci studia nahrávat romštinu do východoslovenských osad a po několika návštěvách obce Červenica vznikl nápad uspořádat pro místní bezprizorní děti letní divadelní workshop. Abychom mohli na akci získat grant, založili jsme koncem roku 2005 občanské sdružení Tosara a hned v létě 2006 vyrazili do Červenice, kde jsme pak čtyři roky po sobě trávili vždy téměř půlku letních prázdnin a pracovali s místními dětmi.
Naše studia se však blížila ke konci, cesty se začaly rozcházet a také nárazové letní aktivity daleko od našeho bydliště přestávaly dávat takový smysl. Proto jsme se v roce 2010 rozhodli přesídlit do České republiky. Nakonec jsme se rozhodli pro Slaný a Ralsko, vyloučené lokality, kde v té době nepůsobily žádné neziskovky. Vsadili jsme na zkušenost ze slovenských osad, kdy jsme se nebáli přijít za místními domů, brzy navázat rovnocenný vztah, a na otevřenost a respekt. Tento velmi nízkoprahový přístup snad definuje práci Tosary dodnes.
Slaný a Ralsko
Do Ralska – Ploužnice a okolních obcí jsme pak jezdili asi 10 let na zážitkové víkendovky a příměstské tábory a těší nás, že i po letech místní děti, dnes už pomalu dospělí, sdílejí na sociálních sítích staré fotky a zážitky.
Ve Slaném jsme se velmi brzy začali zaměřovat na vzdělávání. Při prvotních volnočasových kroužcích jsme si totiž začali všímat vzdělanostních deficitů, které měly školní děti z místních nejvíce vyloučených lokalit – ubytovny Mexiko a bývalé pekárny Luka (jejíž otřesné podmínky k životu i nemožnost či neochota města s tím něco udělat se dodnes vymykají našemu chápání). Brzy jsme zjistili, že většina dětí tu nikdy nechodila do mateřinky, a do školy tak nastupovaly zcela nepřipravené. A tak jsme otevřeli předškolní klub. Na něj pak během let navázalo ještě doučování a důležité poradenství pro rodiče, ale i další volnočasové a diagnostické služby.
Až později jsme začali rozkrývat důvody, proč „naše děti“ z oficiálního předškolního vzdělávání vypadávají: malé kompetence rodičů, kteří se ve vzdělávacím systému špatně orientují, finanční bariéra, vzájemná nedůvěra, ale hlavně to, že žádná z rodin bydlících v Luce nemůže ve Slaném získat trvalé bydliště, a tedy místo ve školce. Na situaci nic nezměnilo ani zavedení povinného předškolního ročníku v roce 2017, který měl ambici dostat do školek alespoň na jeden rok úplně všechny děti. Podmínka trvalého pobytu bohužel v zákoně zůstala, místní školky samy vstřícné vůči nespádovým dětem nebyly, a všechny děti tak zůstávaly nadále v našem klubu. O pár let později, po vstupu do Platformy pro včasnou péči, jsme zjistili, že tento problém „spádovosti“ neřešíme jen ve Slaném, a společně s dalšími členskými organizacemi konečně mohli začít pracovat na systémových změnách tohoto stavu.
Tosárka
Mezitím ale přišel i od nás krok inkluzivním směrem: otevřít předškolní klub i dětem z majority. Věděli jsme totiž, že je to jediná cesta, jak naše slánské klienty zapojit do smíšeného kolektivu ještě před nástupem na ZŠ, kde právě i z důvodu špatné adaptace často v prvních letech selhávali. Po pilotním roce ve Slaném jsme, také pod tíhou dvou vyčerpávajících covidových let, koncept inkluzivní školky přenesli do Prahy 7, kde od poloviny roku 2022 provozujeme dětskou skupinu Tosárka nabízející zdarma půlku míst dětem socio-kulturně znevýhodněným, i další návazné služby.
Je neuvěřitelné, kolik lidí organizací za ta léta prošlo, ale i to, že si i přes neustálé obměny týmu a různá těžká období, uchovala velmi přátelského, otevřeného a tvořivého ducha. Za to patří všem velký dík. Je také příjemné sledovat, že celkově se situace na poli vzdělávání znevýhodněných dětí posouvá dopředu. Těší nás kvalitní spolupráce se školami z Prahy 7, kde fungují skvělé sociální pedagožky, plánovaný projekt Signály, zaměřený na včasný záchyt ohrožených dětí ve Slaném, nebo už zmíněné aktivity Platformy pro včasnou péči, na kterých se můžeme aktivně podílet. Potýkáme se ale i s často vyčerpávajícími problémy, jako je nesystémové financování včasné péče a každoroční kolotoč grantů, střety s neporozuměním ze strany některých škol a institucí, ale i mnoho našich vnitřních záležitostí.
Přesto i nadále věříme v to, že by všechny děti měly mít příležitost se rozvíjet a vzdělávat bez ohledu na to, v jaké rodině nebo prostředí se narodily, a děkujeme všem, kdo věří s námi, že do této oblasti má smysl investovat peníze, čas i energii.
Článek vyšel v časopise Romano voďi. Předplatné si můžete objednat na webu časopisu.
