Média „áčková“ a ta druhá. Nezávislý mediální rating se zcela odtrhnul od reality

GLOSA VOJTĚCHA KRISTENA | Nadační fond nezávislé žurnalistiky (NFNZ) nedávno aktualizoval svůj žebříček nejdůvěryhodnějších tuzemských médií. Na první pohled je to dobrá zpráva – počet novin i webů, které dodržují novinářské standardy, roste. Bohužel, jde skutečně jen o první pohled. Při bližším zkoumání je zřejmé, že některá média si drží „áčkový“ rating omylem a celý žebříček je stále více odtržený od reality.

Ty nejnebezpečnější věci na světě často vznikají, když se skupinka nadšenců rozhodne „páchat dobro“ – tak trochu podezírám Nadační fond nezávislé žurnalistiky (NFNZ), neziskovku založenou před sedmi lety kolem silných podnikatelských jmen tuzemského byznysu, že je to i její případ. Jedním z nejviditelnějších výstupů fondu je mediální rating, který hodnotí tuzemskou mediální scénu podle důvěryhodnosti. A v tom je ta potíž. 

Už dávno totiž nejde o nějaký neformální benchmark, se kterým parta nadšenců přišla ad hoc do otevřeného trhu, který to nekriticky přijal. Žebříček má dnes poměrně významné obchodní implikace, řídí se jím například Seznam ohledně toho, který z webů zařadí do svého newsfeedu. 

„MediaRating (...) je důležitý pro inzertní platformy či nejrůznější agregáty médií a v neposlední řadě je čím dál populárnější i pro výuku mediální gramotnosti na školách,“ píše k poslední aktualizaci David Klimeš, nový ředitel NFNZ. 

Fond má sice jasně nastavenou metodologii, podle které jednotlivá média škatulkuje, nicméně při pohledu na realitu je zřejmé, že výsledky, které tato metodologie produkuje, jsou odtržené od reality. Ukazuje to například řada přešlapů, kterých se v posledních týdnech dopustil „áčkový“ web Aktuálně.cz. 

Krátká rekapitulace: web nejprve před měsícem zpětně upravil otázky v rozhovoru s občanskou aktivistkou Nadine Strossen tak, aby „lépe zapadaly“ do aktuálního kontextu. To je pochopitelně zcela neetická a „maximálně problematická“ praxe, jak podotkla i vedoucí katedry žurnalistiky na FSV Alice Němcová Tejkalová. S novinařinou, tím spíš podle standardů NFNZ, to nemá nic společného. 

Nejde o jediný přešlap, který by se případně dal hodit na „stážistu, který už u nás nepracuje“. Minulý týden Aktuálně na své titulce přineslo bombastickou zprávu, jak PPF pořádá na Hradě večeři pro „tajný spolek“ nejmocnějších světových lídrů. Šlo však jen o nafouknutý clickbait, kterému se kromě jiných otevřeně vysmál i ředitel pro vnější vztahy PPF Vladimír Mlynář. Ten trefně podotknul, že celou „investigativu“ si lze velmi transparentně ověřit na veřejně přístupných webových stránkách onoho „tajného spolku“. „Zase jen okopávání kotníků a česká malost,“ glosoval exministr Mlynář, toho času na odchodu z PPF. 

Prozatím naposledy Aktuálně úřadovalo v závěru minulého týdne, kdy bez skrupulí i bez citací vykradlo citace z našeho původního článku, na kterých si postavilo vlastní text. Na rozdíl od zavedené novinářské praxe nás na Aktuálně.cz nijak nezmínili, o případném prolinku ani nemluvě. Autorka textu nemá na stránkách zveřejněný kontakt, skrze který by ji šlo kontaktovat s upozorněním – možnost kontaktu redakce je přitom jednou ze subkategorií, ve které Aktuálně od NFNZ získala „áčko“ –; email s prosbou o uvedení původního zdroje šéfredaktor webu přešel bez odpovědi. Paradoxně, přiznané bulváry jako Blesk či Extra se zdrojováním našeho původního textu problém neměly.  

„Lidi čekali Marii Terezii a dostali ‚přiblblou pohádku‘ pro dospělé,“ připustil šéf Primy. Marek Singer rekapituloval, co zlomilo Elišce s Damiánem vaz

Je stále zřetelnější, že jsme se postupně dostali do stavu, kdy mediální rating NFNZ prostě nereflektuje realitu. Tisíckrát se NFNZ může zaklínat neprůstřelnou metodikou, tisíckrát mu odpovím, že dávat žákům ve škole za vzor médium, které zpětně upravuje rozhovory a nepřiznává zdroje, prostě není áčková praxe. Neobstojí ani argument, že zmíněné příklady vyšly až po uzávěrce aktuálního mediaratingu. Vsadil bych si na to, že současná metodologie tento typ přešlapů odhalit nedokáže, zároveň jde však o natolik výrazné minely, že dávat web s jeho praxí coby příklad žákům na školách je prostě hloupost.

Nejsem pochopitelně sám, kdo praxi NFNZ kritizuje. Nad arbitrárním výběrem kritérií se nedávno pozastavil například Roman Gallo, tehdejší šéfredaktor Deníku. „Autoři hodnocení si pro známkování médií subjektivně zvolili kritéria, která jen z části postihují to, nakolik média fungují profesionálně a důvěryhodně,“ uvedl na jaře Gallo pro web Borovan.cz.

„V ratingu NFNŽ tak může uspět médium, které sice bude publikovat clickbaitové články nebo zprávy manipulativní, zavádějící, ale pokud v nich budou formálně správně (podle kritérií NFNZ) uvedeny hypertextové odkazy, budou dva zdroje (bez ohledu na to jaké), titulek bude v souladu s textem, tak uspějí,“ uvedl tehdy Gallo. Pro formálnost – odpověď NFNZ na jeho kritiku najdete například ZDE.

Základní idea ratingu nejspíš špatná není. Ukazuje na jasně dezinformační weby, které tím pomáhá odstřihávat od financování. A to je dobře – pro společnost i pro novinařinu. Na druhé straně, mistrovat část mediálního trhu kvůli arbitrárně zvoleným prkotinám a na druhé straně ponechávat „čisté áčko“ webům bez ohledu na jejich problematické praxe v důsledku devalvuje celý žebříček, který je, myslím, od reality stále odtrženější.

Velká mediální novela. Ministerstvo kultury připravilo zákon, který může fatálně vychýlit rovnováhu ve prospěch veřejnoprávních stanic

„Budoucnost médií může být i ve spojení s Big Techem,“ říká expert Eli Noam a dodává: „Takový scénář by mě ale netěšil“

Čím víc mrtvých, tím lépe. Jak se ze světových médií stala hlásná trouba palestinských teroristů

sinfin.digital