Článek
Tilly Lockey se narodila roku 2005 jako naprosto zdravé dítě. Ve věku pouhých patnácti měsíců se ale nakazila meningokokem typu B a onemocněla těžkou meningitidou, zákeřnou nemocí s nepředvídatelným průběhem, který v těle batolete způsobil rozsáhlou sepsi. Rodičům Tilly lékaři sdělili, že je sice možné jejich dceři chirurgicky odstranit postižené části těla, ale je pravděpodobné, že i tak na následky onemocnění zemře. Navzdory nepříznivé prognóze Tilly přežila, přišla ale obě ruce pod lokty a o prsty u nohou.
První protézy Tilly dostala, když jí byly dva roky. Nerada na ně vzpomíná; byly to těžké, neforemné pahýly se třemi výstupky, z nichž jeden plnil funkci palce. Kolem drobného tělíčka se obepínaly systémem tuhých pásků. Tilly si na ně nikdy nezvykla - tlačily ji a škrtily a ovládat je dokázala jen s obtížemi. Žádný jeden model protetických rukou jí nevydržel dlouho: jak Tilly rostla, musely růst i její ruce. Vlivem technologického pokroku byly její protézy pořád dokonalejší - už ne žádné válce se třemi prsty, ale zdařilé imitace lidské ruky, jejichž silikonový povrch věrně napodoboval kůži.
Věrnost ale není vždycky k užitku. Tilly svoje realistické protézy nesnášela snad ještě více, než ty původní tříprsté:
„Lidé na ulici na mě civí mnohem víc než předtím,“ stěžovala si tehdy. „Zírají mi na ruce a přemýšlejí, jestli jsou pravé, nebo umělé.“
Dřevěná protéza z období Americké občanské války
Pokud to bylo možné, Tilly svoje protézy nenosila. Vadilo jí, že jediná funkce, kterou její umělé končetiny mají, je ta estetická. Technologicky bylo možné už kolem roku 2000 zkonstruovat funkční náhradu nohy, která mohla dobře sloužit např. sportovcům při paralympijském běhu, konstrukce lidské ruky ale představuje pro vědu dodnes mnohem větší výzvu. Zatímco u nohy stačí vyřešit ohyb ve velkých kloubech, ruka je daleko komplexnější: je třeba rozpohybovat každý z prstů zvlášť a pak koordinovat jejich pohyby, aby zvládly i motoricky velmi jemný úchop. U protéz pro děti byla navíc problematická jejich velikost - dlouho nebylo možné vyrobit součástky, které by plnily tolik funkcí a zároveň se vměstnaly do tak malého prostoru. Takový projekt vyžadoval hojnou spoluúčast investorů, ale do nákladného vývoje bionické ruky, kterou bude dítě nosit jen krátce, chtěl investovat málokdo.
Nechci být smutná
Na svůj první pár funkčních umělých rukou čekala Tilly až do roku 2016. Tehdy její matka objevila na internetu start-up společnosti Open Bionics, která se zabývala právě vývojem bionických končetin. V Open Bionics hledali dítě ve věku Tilly, které by mělo ruce amputované pod lokty, aby pro ně otestovalo prototyp bionické paže. Matka Tilly na výzvu zareagovala a její dcera se záhy stala nejmladším dítětem ve Velké Británii, které bylo vybráno k testování.
Bionické ruce změnily život Tilly od základu. Podle svých vlastních slov bývala dříve plachá a její život se orientoval hlavně na to, aby nedávala příliš na odiv svoje chybějící končetiny a jejich chabé náhrady. Rodiče ji vedli k co největší samostatnosti a Tilly tak dokáže už od dětství dobře fungovat i bez kompenzačních pomůcek - vyrostla ve společnosti tří sester a svoje dětství nevnímá jako v ničem zásadně odlišné od jejich. Dnes své nové ruce často odkládá, protože řadu běžných činností (včetně obsluhy smartphonu) zvládne pohodlně bez nich. Bionické ruce jí ale daly něco, čeho měla do té doby nedostatek: sebevědomí. Okolí jí svou lítostí dávalo najevo, že by proto, že jí amputovali část těla, měla být nešťastná: ona ale nechtěla cítit smutek. Ke svým předchozím protézám si nikdy nevytvořila kladný vztah, protože je nevnímala jako svoje vlastní. Prototyp od Open Bionics si ale na první pohled zamilovala, přestože ten tehdy nedokázal o moc víc, než otevírat a zavírat dlaň.
„Jako bych se za to, že nemám ruce, měla stydět,“ vyjádřila se na adresu svých sice hyperrealistických, ale nefunkčních dřívějších protéz. „Já se ale nechtěla skrývat. Je přece v pořádku být jiný.“
Bionická ruka je schopna i jemného úchopu.
Její první nové ruce nebyly jen jiné; byly výjimečné. Byly robustní a odolné, zároveň ale lehké a ohebné a dokonale se přizpůsobily své nositelce. Byly vyrobeny přesně na míru (vytiskli je na 3D tiskárně), ale měly dostatečnou vůli, aby dokázaly i chvíli růst s Tilly. Od roku 2016, kdy testovala první model, se konstrukce ještě zdokonalila. Pohyb prstů je plynulejší a hladší, stisk dlaně citlivější. K řadě vylepšení přispěla i samotná Tilly: během cesty na Comic Con v San Diegu, kde měla prezentovat svoje bionické ruce, si například všimla, že se jí kůže na živé ruce, ke které byla připevněna ta umělá, nepřirozeně potí. Dala podnět k řešení a Open Bionics tento nedostatek brzy odstranili.
Ruce superhrdinů
V současné době používá Tilly nejnovější model bionické ruky, která byla mezitím ve Velké Británii oficiálně schválena jako zdravotnická kompenzační pomůcka. Testuje je všechny - stala se totiž ambasadorkou pro Open Bionics. K ruce má k dispozici několik krytů, tzv. rukávů, které se připevňují ke konstrukci soustavou drobných magnetů. Pro Tilly i pro každého dalšího uživatele je tisknou na míru; Tilly má ve skříni růžový rukáv se třpytkami, kontrastní černobílý i stříbřitě fialový pro zvláštní příležitosti. Jiné si bere do školy, jiné na Comic Con. Přemýšlí o nich jako o párech bot - má silné estetické cítění (na sociálních sítích natáčí make-up tutoriály a mezi britskými teenagery patří k módním ikonám) a rukáv vždy ladí k celkovému outfitu.
Bionické ruce mohou mít kryt dle přání uživatele. Uprostřed model s loketním kloubem
Bionické ruce, které vyrábí, pojmenovali Open Bionics Heroes Arms, a tento název jako by byl stvořený přesně pro Tilly. Ta zastává názor, že snaha o splynutí s davem (minimálně v případě umělých končetin) nefunguje, a její ruce tak nemají jen uspokojivě nahrazovat funkce živé ruky, ale mají být něčím víc. Umělé ruce by podle Tilly měly být doslova rukama superhrdinů. Open Bionics její názor sdílí, proto kampaně na podporu vývoje a distribuce bionických končetin spojuje i se značkami, jako je Disney nebo Marvel. Jedna sada rukávů, které Tilly vlastní, byla vyvinuta podle videoher Deus Ex, jinou navrhli tvůrci akčního filmu Alita: Battle Angel.
Do budoucnosti vyhlíží Tilly s optimismem. Těší se na to, až se podaří propojit její ruce s umělou inteligencí, a také na to, až senzory na konci umělých prstů budou moct zprostředkovat zážitek z doteku. Také by si přála vyvinout pro své ruce připojení k bluetooth a integrovaná sluchátka, což je podle ní nápad dokonale hodný osmnáctileté milovnice sci-fi.
ZDROJE:
LI, Johanna (14. 2. 2019). „13-Year-Old Uses Her 3D-Printed Bionic Arms for Makeup Tutorials“. Inside Edition. Čteno 13.11.2023
LUŽNÁ, Vendula (16. 12. 2022). „Tilly Lockey: Přemýšlím o protézách jako o páru bot“. CzechSight. Čteno 13.11.2023
NOVAK, Kim (10.9. 2020). „'Bionic teen' Tilly Lockey on cheating death and being able to ‚feel‘ her prosthetic hands as she lands Sky presenting job“. Metro. Čteno 12.11.2023
PETERS, Alex (25. 6. 2019). „Tilly Lockey: Without my hands, I can do pretty much anything“. Dazed Digital. Čteno 12.11.2023
