Ve filmu Její tělo hrajete jednu z vedlejších postav. Už jste film viděl?
Ne. Těším se na premiéru. Rád na ně chodím nepřipravený. Po roce od natáčení už budu mít odstup, abych se na to podíval jako na cizí film. To je super. Roční odstup zároveň znamená, že pro mě bývá těžký o natáčení mluvit, protože si toho už tolik nepamatuju…
V traileru je scéna, kdy se líbáte s hlavní hrdinkou, tak asi si pamatujete, koho hrajete, ne?
A to zas jo! (směje se) Hraju kluka, který má vliv na to, kam se Andrea po úraze ve svém životě vydá. Motá se kolem skokanek do vody, fotí skoky i portréty holek. Ale brzo vyjde najevo, že si k focení vydělává i pornem. Jako režisér… Pro mě tam byl zajímavej ten přerod, kdy se z takovýho až dětsky milýho jemnýho kluka vyklube ostřílenej pornorežisér.
Je něco, co ve vás z natáčení jako nějaký silný pocit dodnes rezonuje?
Přemýšlím… Hodně to stálo na niterných prožitcích hlavní postavy, kterou hraje Natálka Germáni, silně jsem vnímal, jak je scénář postavený na tom, že natáčení porna mísí s jejím sportovním duchem.
„Porno je taky takovej sport,“ říká.
To je přesně ono. Působí to chladně, studeně. Možná až strašidelně studeně, jak z kariéry úspěšné sportovkyně plynule přejde do úplně jiné disciplíny, ve které se taky snaží být nejlepší. Tělo používala při skocích do vody, pak je používá v pornu. Každopádně pro mě bylo zajímavý nahlídnout do toho světa. Mluvit s lidma, kteří porno točí a motají se kolem. Měli jsme tam lidi z pornobyznysu jako odborné poradce, dubléry. Radili nám se slangem a spoustou věcí.
Taky jste měl pornodubléra?
Ne, ne. Já jsem přece „jen“ režisér. Mám tam jednu sexuální scénu, ale není tak explicitní, že bych potřeboval dubléra. Ale mě na tom bavilo, jak natáčení vnímají ti pornoherci jako úplně normální práci. Jsou to taky herci, jen hrajou nahatí.
A používají trošku jiné vyjadřovací prostředky.
Haha. Trošku. Ale vážně, dost jsem o tom i přemýšlel, když jsme byli nedávno s kámošem na hereckým workshopu s „intimacy koordinátory“. To jsou experti na natáčení milostných scén, umějí poradit, co a jak, znají ty fígle a zákonitosti, umějí pohlídat, aby nedocházelo k nějakým společenským přešlapům a aby se při natáčení erotických scén všichni cítili komfortně. Hodně jsme mluvili o choreografii postelových scén. O tom, jak si to může herec vymyslet, aby se nestyděl, aby nebyl zamrzlej, protože je těžký hrát intimní scénu s hereckou partnerkou nebo partnerem, se kterými se sotva znáte, ale existují způsoby, jak všechno nakrokovat a vymyslet dopředu, a to hodně pomáhá.
Co třeba?
Důležité je mít na mysli, že člověk pořád jen hraje. Nejde ani tak o to, že ty dvě postavy spolu „něco mají“, ale že spolu něco prožívají. Něco, co má herec umět zahrát. A co se týče těla, je to choreografie, taneční nebo pohybová etuda… V životě se mi nestalo, že by mě natáčení postelové scény jakkoliv vzrušovalo. Je to práce. A ve skutečnosti je až překvapivě asexuální zážitek předvádět ty pohyby před celým štábem v plné světelné palbě na kameru. A myslím, že pornoherci to vnímají podobně. Jako pohybovou etudu, sošnou sportovní akci oddělenou od niterných emocí. Nebo si to tak alespoň představuju. Silně mi v hlavě utkvělo, jak hluboce asexuální bylo natáčení pornoscén vidět naživo. Fakt totálně asexuální. Suchý a odcizený mi to připadalo. Jsem zvědavej, jak to bude působit ve filmu. Rozhodně by mě ale nenapadlo pornoherce za jejich práci a jejich svět soudit.
Když je to profesionální práce a fér prostředí, taky nemám potřebu soudit někoho za to, že se živí jako pornoherec. Ale četla jsem věrohodné články kolegů novinářů o otřesných podmínkách v některých sférách pornografie…
Do toho bych se nepouštěl, samozřejmě o tom světě nic nevím. Lidi, se kterými jsme mluvili během natáčení, říkali, že ty temný věci v profesionálním světě, ve kterým se pohybují oni, nejsou. Prý tam není ta temnota, jakou si možná mnozí představují. Ale asi záleží na produkci a dalších podmínkách. Něco může být profi, všechno ošetřené, konsensuální, jinde člověk třeba narazí na trash. Ale jak jsem říkal, o tom, jak to funguje v pornoprůmyslu, toho fakt moc nevím. Z těch herců, který jsem potkal, jsem měl hlavně pocit, že je ta práce prostě baví, tak jako ta moje baví mě.
Otočme list. Nepodařilo se mi najít vás v žádném divadle. Vy teď nikde nehrajete?
Ne. Nehraju. Po covidu jsem postupně dohrál všechna představení a nic nového nenazkoušel. Až teď chystáme takovou vlastní věc s pár kamarády.
Co to bude?
Jmenuje se to Miss Rodeo. A je to o rodeo jezdkyni. Holky rodeo na býcích normálně nejezdí, je to samozřejmě fikce, celé to teď vymýšlíme. Do Prahy jsem přijel jen na otočku kvůli jednomu dni natáčení, ale jinak jsme na soustředění v jižních Čechách, kde společně vymýšlíme a tvoříme. Má to být takovej „twist“ na český western, na touhu Čechů po Západě. A to rodeo má být vlastně paralela k různým psychickým problémům a depresím. Chceme, aby to bylo strašně, ale fakt strááášně smutný.
Kde to uvidíme?
Budeme to asi hrát v Alfredu ve dvoře, ale hlavně bychom s tím chtěli jezdit po festivalech. Chceme hrát v angličtině. Mluvit se tam bude málo. A já teď budu vyrábět rodeo trenažér. Na to se těším.
Vida, tak do toho vložíte i své řemeslné schopnosti?
Týden jsem si vyhradil, že trenažér vyrobím. Bude to taková šílená ocelová houpačka. Amíci si ji vyrábí z barelů od ropy. Bude na péru od náklaďáku, mělo by to lítat tři metry do vzduchu. Sednout na trenažér bude dost kaskadérskej kousek, snad to bude fungovat. Jsme takovej gang. Já, moje holka, spolužák ze školy a jeho holka, která dělá kostýmy.
Vaše slečna je taky herečka?
Choreografka, tanečnice, scénografka a herečka. Anežka Kalivodová, je strašně šikovná. Celý to vymyslela a celý to má na triku hlavně ona.
To je pěkný, že v tomhle projektu se vám spojí herectví i vaše řemeslná zručnost…
Mě práce s materiálem baví, ale není to žádnej zázrak, kterým bych se chtěl nějak chvástat. Dlouho jsem to dělal v podstatě jen kvůli prachům, hlavně během DAMU jsem se tím živil, protože už jsem nezvládal pracovat za barem, už mě štvalo být v noci vzhůru skoro každý den, přes den fungovat ve škole. Nebyla to romantická volba, ale naprosto pragmaticky zvolená brigáda. Brigáda, která přerostla v koníček, který mi zůstal.
Kdo vás to vlastně učil?
Sám jsem se to naučil. Začínal jsem tím, že jsem s kamarádama dělal reklamní stavby a různý rychlokvašný kulisy. Pak jsem si začal nakupovat vlastní nářadí… Potom jsem se dostal do dílny, kde se dělalo z masivu, i složitější truhlářský věci. Ale když pro tohle má člověk základní cit, je to docela banální, jednou vám někdo ukáže, jak se to dělá, pak si to už pamatujete. To fakt není raketová věda. Nejsem bůhvíjak nadaný truhlář, říkám to se vší úctou a respektem, sám bych o sobě neřekl, že jsem dobrej řemeslník.
Dílnu máte?
Bohužel, už ne. Jak víc točím, neměl jsem na ni čas, štvalo mě platit zbůhdarma nájem. Když mám zakázku, většinou se domluvím s kamarádem, co dílnu má, a u něj to vyrobím. Samozřejmě, kdybych vyhrál ve sportce, koupil bych obří stodolu a postavil si v ní krásnou dílnu. Ale to se asi v dohledný době nestane.
Takže vás už hraní úplně uživí?
Zrovna teď se mi to děje, musím to zaklepat. Asi poprvé v životě mám tento rok tolik práce, že se mi podaří sem tam odjet na víkend, jinak pořád je co dělat. Mám z toho hroznou radost. Užívám si, že mám pravidelnou práci. Jsem na sebe i hodnej, takže si dopřávám volno, když to jde. Ten základ mi dělá seriál Jedna rodina, který jede na Nově. Je to pět šest sedm natáčecích dnů za měsíc, což je super dobrej základ. A zároveň je strašně fajn, že má člověk čas na jiný věci, třeba když chci něco dělat rukama nebo zkoušet divadlo. To je ideální rytmus.
Nějaký film točíte?
Teď ne. Měl jsem jednu věc dělat, ale posunulo se to na příští rok kvůli penězům. Myslím, že příští rok by zas mohl být silnější, co se týče filmů. Ale tak to je. Přijde mi, že práce herce na volný noze je v tomhle hodně pasivní. Pořád čekáte, až vás někdo osloví nebo pozve na casting. Právě proto mi vždycky přišlo dobrý dělat ještě něco jinýho a nemuset pořád čekat, až mi někdo zavolá. Ale herec by se ideálně měl živit hraním. Tak jsem rád, že teď práci jako herec mám a že přicházejí i další zajímavý věci.
Angažmá jste nechtěl?
Nikdy jsem nebyl nikde zaměstnaný. Nejsem si jistý, že bych stálou práci zvládnul, obávám se, že bych na jednom místě nevydržel. Moc si to neumím představit a mám z toho vlastně strach. A taky je důležitý říct, že mi angažmá ani nikdo nenabídnul. Takže jsem ani před žádným rozhodováním nestál.
První opravdu velkou roli jste měl v seriálu Zrádci, který natočil Viktor Tauš. Vidíte to i zpětně jako zlom?
Rozhodně. První velká věc, na které jsem měl možnost pracovat takhle intenzivně a dlouho. A bylo to super. Vlastně mi to změnilo i pohled na to, jak může práce na nějakém projektu vypadat, když ji děláte s dobrýma lidma, když se to sejde.
Pak přišla Okupace, dostal jste pár rolí v seriálech, pak přišlo Její tělo.
Ono to funguje takhle setrvačně. Když je člověk vidět v mediálním prostoru, začnou víc chodit nabídky na další práci. Rozhodně mám výrazně víc práce než před Zrádci.
Mně se moc líbila Okupace. Bylo mi trochu líto, že to v kině zapadlo…
Myslím, že se to bohužel stává různým zajímavým českým filmům docela často.
Každopádně soundtrack si pořád pouštím.
Ten je super. Naprosto boží. Hodně jsem chodil na koncerty, když jsem byl mladší. Vždycky mě to strašně bavilo, hlavně jak se Jindra z Kill the Dandies a z Rány těla, ale i Michal Nohejl uměli parádně oblíkat. To mě v pubertě hodně ovlivnilo.
Hudební ambice jste sám neměl?
Ani pěvecké. Ani výtvarné.
Tak výtvarník je váš bratr Diviš, ne?
Není. Někde to o něm napsali, tak se to pořád opakuje. Prý je hudebník a výtvarník a tatér. Ale není ani jedno z toho. Je pokérovanej, ale není tatér. Dlouho dělal v jednom hudebním klubu za barem a pak provozáka, ale hudebník není. A vyrábí dekorace, reklamní architekturu, ale není výtvarník. Je to sranda.
Jste semknutá rodina?
Někdy Itálie, ale máme se rádi. Máme někdy asi komplikovaný, ale dobrý vztahy.
Zmínil jste, že už jste na sebe a na své tělo hodnej. Někdy jste nebyl?
Byly doby, kdy jsem se asi docela huntoval. Kombinace nepravidelné a někdy hodně fyzické práce udělá svoje. V poslední době se proto snažím pracovat i na nějakým režimu. Abych líp jedl, víc spal. Ale někdy to nejde. Já pracuju strašně rád, a když něco dělám, dělám to pořádně a furt. Pak to dodělám, mám týden volno a jen čumím a ležím a to asi není nejzdravější model.
Rychlost nadoraz a stůj?
Hurry up / wait! Jinak nic. Jenže s nepravidelnou prací je to těžký. Asi jako každý živnostník na sebe nabalíte co nejvíc práce, dokud ta práce je, protože tušíte, že pak přijde hubenější období. Někdy to tak je. Půl roku dennodenní práce, pak dva měsíce nic. Ale zase nepracuju v dole, že jo.
Jak jste zmínil to „zdravě jíst“, ono asi stravovat se během natáčení z cateringu taky není nejlepší, že?
Teď je to docela dobrý, člověk si může dát i salát nebo libový maso. Ale smažený nezdravý těžký věci asi pořád převažujou. Točím pár dní v měsíci, tak to neřeším, ale lidi ze štábu, kteří jsou na natáčení každý den, tak to moc nechápu, když si musí skoro pořád vybírat mezi svíčkovou a smažákem nebo gulášem. Já – dát si guláš po tom, co jsem vstával v 5 ráno – odpadnu. Ale každý má jiný návyky. Stačilo mi to letos v březnu, kdy se mi spojila dvě natáčení, to byl mazec. Strašně moc kafe, housek a cigaret, blbě jsem jedl. Takže už si dávám pozor, abych třeba neměl naráz dvě natáčení. Ale na druhou stranu, jsem rád, když jsem vytíženej…
Herec Cyril Dobrý
Cyril Dobrý ve filmu Její tělo
Narodil se v roce 1996. Je synem herce Karla Dobrého a kostýmní výtvarnice Terezy Hrzánové, dcery herce Jiřího Hrzána. Studoval na francouzském gymnáziu v Praze, odkud však bez maturity odešel. Posléze ho přijali na DAMU, ale s podmínkou, že si dodělá maturitu. Protože se tak nestalo, DAMU nedostudoval. Hrál ve Švandově divadle na Smíchově, v Městských divadlech pražských i ve Studiu Hrdinů. Objevil se mj. v seriálech Ulice nebo Zrádci a ve filmech Skleněný pokoj, Okupace. Je zručný truhlář.
Zdroj: časopis Glanc
