Agenta tajné služby Bretschneidera napadlo prověřit občanskou spolehlivost a loajalitu přítomného soustolovníka Švejka.

Dodnes neví, co si má o něm myslet. Na konkrétní dotazy o hodnocení politické situace a stupni obliby čelných představitelů státu totiž dává Švejk většinou obecné odpovědi.

A to ještě v „balení“ jako z titulků provládních listů, takže není jisté, zda vynášené soudy myslí vážně, nebo si snad dělá z tázajícího legraci, či jej považuje dokonce za b*b*e.

„Švejku, co byste říkal, kdybych vám, jako důvěryhodné osobě, ukázal jeden přísně tajný test, který jsme všichni teď museli z příkazu ministra Rakušana podstoupit?“

Švejk se dobrácky podíval. „Proč ne, rád se poučím, co všechno musí člověk vašeho formátu zvládnout, že nestačí, aby uměl šmíro.. tedy sledovat a poslouchat, ale pak taky musí všechno správně vyhodnotit.“

„Dobře, dobře. Tak tady je ten test.“

A ukázal formulář s jednou a touž větou, avšak ve trojím gramatickém tvaru. Úkolem bylo zatrhnout takové znění, které testovaný považuje za správné. Pokud dle jeho soudu není správně nic, věty přeškrtne a napíše dole zdůvodnění.

A-ZVYŠTE NÁM JEŠTĚ VÝCE DANĚ, VIDĚLALI JSME SI NA NĚ

B-ZVIŠTE NÁM JEŠTĚ VÍCE DANĚ, VYDĚLALY JSMESI NA NĚ

C-ZVYŠTE NÁM JEŠTĚ VÍCE DANĚ, VYDĚLALI JSME SI NA NĚ

„No, to je pěkný chyták,“ usmál se za chvíli Švejk.

„Viďte,“ přisvědčil blazeovaně agent, “ale na mě si s ničím takovým nepřišli. Já věděl hned, jak to je. Tohle ať Rakušan,“ a ztišil hlas“, dává doma svým dětem na procvičování tvrdého a měkkého „y“, a ne nám, zkušeným agentům.“

„Nemáte propisku?“ zeptal se Švejk.

„Jistěže mám,“ přisvědčil tajný, „dokonce červenou! Vy chcete něco psát,“ podivil se.

„Dolů chci napsat, že..“

Agent Švejka přerušil a zkušeně poučoval: „Ale Švejku, co byste psal? Všechno je jasné. Správně je přece céčko. V těch dvou předchozích větách jsou samé hrubky.“

„Kdepak, ani jedno znění není správně, tedy správně politicky, a o to ministrovi evidentně šlo, ne o ýčka a íčka.“

Bretschneider zamrkal očima. Švejk deklamoval jako na nějakém vládním mítinku:

„Požadovat zvýšení daní, a dokonce zvýšit je ještě více - copak se snad u nás daně zvyšují - to je přece podle pana premiéra naprosto vyloučené. Nebo snad ne?“

„No, no jo. To říká pan profesor už dva roky, to máte Švejku pravdu,“ připouštěl tajný.

„A co jste tedy do testu napsal?“ dotíral Švejk.

„Co bych napsal? Přece jsem zaškrtl Céčko," odpověděl zhrouceně.

Pak zahořekoval: "Správně sice gramaticky, špatně ovšem politicky!
To mám z toho, že jsem se ve škole dobře učil a v íčkách, že se vyznám. Jsem vlastně obětí solidního vzdělání, přes gramatiku jsem neviděl politiku.

Pane Švejk, nejsem já vlastně zaslepený, ehm, pitom.."

Aniž by Bretschneider dopověděl, Švejk doplnil: „To bych si nedovolil o vás ani pomyslet. O intelektuálních kvalitách bezpečnostních sborů nemám pochybností.“

A poručil si další půllitr, dokud se daň za pivo ještě nezvýší, vlastně jen poposune.