RECENZE: Fincherův Zabiják je na pohled krásný, ale pod kůži se mu nedostanete

David Fincher už dávno není ten, který točí divné, znepokojivé a provokativní filmy, byť ze svého neskutečně precizního režijního stylu nijak neslevil, spíš ho ještě zdokonalil. Andrew Kevin Walker poté, co kromě Sedm napsal další temný thriller 8 MM (v roce 1999 ho s Nicolasem Cagem v hlavní roli natočil Joel Schumacher), jaksi upadl v zapomnění, jeho jméno čteme v titulcích nijak zásadních snímků jako Vlkodlak, Kapky nebo Nerdland.

Z jejich opětovné spolupráce se čekalo mnohé, ovšem výsledek zůstal za očekáváním. Úvod je slibný. Pomocí ztichlých, pedantsky do posledního detailu prokomponovaných obrazů, Fincher je v tomto ohledu opravdu zdatný pokračovatel Stanleyho Kubricka, a atmosférického vnitřního monologu se pozvolna seznamujeme s hlavním hrdinou nájemným zabijákem, dozvíme se mnohé o jeho způsobu práce a uvažování, ale prakticky nic o něm samém. Což byl podle všeho záměr. Zabiják je odtažitý, chladný a tvrdý jako kus ledu. Což se týká jak titulní postavy, kterou ztvárnil Michael Fassbender, tak i samotného snímku.

Konflikt nastane v okamžiku, kdy nájemný vrah zpacká důležitou zakázku a velmi brzy pocítí následky. Od té chvíle sledujeme Fincherovu variaci na revenge movie. Pocit zadostiučinění se ovšem nedostavuje, neboť snímek zůstává stoicky klidný. Režisér jako kdyby cíleně šel proti diváckému očekávání, ani na moment nejde divákovi vstříc, nedopřeje mu ani moment vzrušení, jako kdyby se bránil tomu, aby byl jeho film skutečně strhující nebo napínavý.

Zabiják 60 % USA, 2023, 118 min Režie: David Fincher Scénář: Andrew Kevin Walker Hrají: Michael Fassbender, Tilda Swinton, Charles Parnell, Arliss Howard, Monique Ganderton a další

Těžko říct, zda to byl záměr, nebo prostě Fincher cítil, že Walkerův scénář, který je adaptací francouzského komiksu Alexise Nolenta a Luca Jacamona, nepatří zrovna mezi nejsofistikovanější, a chtěl mu alespoň dopřát co nejpůsobivější audiovizuální kabát.

Atmosféru má snímek skutečně jedinečnou. Pocit konstantního neklidu a ohrožení podtrhuje hudba Fincherových věrných spolupracovníků Trenta Reznora a Atticuse Rosse a když je řeč o hudebním doprovodu, sledování Zabijáka si opravdu užijí fandové skupiny The Smiths. Postava Michaela Fassbendera totiž má zálibu v jejích písničkách a způsob, jakým jsou skladby How Soon Is Now?, This Charming Man, Girlfriend In A Coma nebo There’s A Light That Never Goes Out zakomponovány do děje a jak nenápadně dobarvují a komentují dění na obrazovce, opravdu stojí za to.

Ale co jsou naplat krásné obrazy, když film selhává emocionálně a v zásadě i dramaturgicky. Řečeno natvrdo, je to nádherně natočená a fantasticky ozvučená (a působivou hudbou vyšperkovaná) mělká historka bez jakéhokoliv náznaku uspokojivé finálové pointy. Celou dobu čekáte, že se přece ještě „něco“ musí stát. Jenže nestane se, výsledkem je pocit podivného prázdna a neuspokojení. Zatímco po finální scéně Sedm člověk hodně dlouho hledal slova, po skončení Zabijáka se mlčky zvedne, smete drobky ze slaných tyčinek a v duchu pokrčí rameny.