Pro druhou  hodinu dobrovolného studia  na katedře  Jeffreyho Sachse  jsem  vybral  u nás  po hříchu málo frekventované  téma  – rozšíření působnosti  NATO do indopacifického prostoru.Psal jsem  na tohle  téma  analýzu  hned  po madridském  summitu,  kde  si to Biden nechal ostatními členy  aliance  odkývat. Protože je přece  bytostnou  prioritou  Evropy  dostat  se  do konfrontace  s  Čínou…

Podívejme  se  teď  , co  o stejném problému soudí  profesor  Jeffrey Sachs:

An Asia-Pacific NATO: fanning the flames of war

podle  překladače

Asijsko-pacifické NATO: rozdmýchávání válečných plamenů

Jeffrey D. Sachs | 5. července 2023
Přepis projevu  na SHAPE (Saving Humanity and Planet Earth)

„Moje země, USA, je k nepoznání. Nejsem si jistý, kdo řídí zemi. Nevěřím, že je to prezident,“ říká Jeffrey Sachs v projevu na semináři Saving Humanity and Planet Earth (SHAPE) v Melbourne, Austrálie. „Americké akce nás vedou na cestu k válce s Čínou stejným způsobem, jako to udělaly na Ukrajině.“

Dobré odpoledne všem. Chci vám poděkovat za pozvání  na  konferenci a poděkovat společnosti SHAPE za její uskutečnění Právě jsem měl tu čest poslouchat Alison Broinowskou a Chung-in Moona. Naslouchali jsme brilantním a bystrým prohlášením. Naprosto souhlasím se vším, co bylo řečeno. Svět se zbláznil, ale obávám se, že především ten anglosaský. Nevím,  co má v našem malém anglicky mluvícím koutě světa nějaký smysl. Mluvím samozřejmě o Spojených státech, Velké Británii, Kanadě, Austrálii a Novém Zélandu.

Na politice našich zemí je právě teď něco hluboce skličujícího. Hluboké šílenství je, obávám se, britským imperiálním myšlením, které převzaly Spojené státy. Moje země, USA, je nyní k nepoznání ve srovnání s dobou před 20 nebo 30 lety. Nejsem si jistý, abych řekl pravdu, kdo řídí zemi. Nevěřím, že je to právě teď prezident Spojených států. Řídí nás generálové, naše bezpečnostní složky. Veřejnost není zasvěcena do ničeho. Lži, které se vyprávějí o zahraniční politice, jsou každodenní a všudypřítomné, šířené  mainstreamovými médii, která už sotva posloucháme nebo čteme. The New York Times, Washington Post, Wall Street Journal a hlavní televizní stanice každý den stoprocentně opakují vládní propagandu a je téměř nemožné prorazit někam jinam.

O čem to je? No, jak jste slyšeli, je to o šílenství Spojených států udržet si hegemonii USA, o militarizované zahraniční politice ovládané myšlením generálů, kteří jsou průměrného intelektu, osobně chamtiví a bez jakéhokoli smyslu pro cokoliv, protože jejich jediným modus operandi je vést válku.

A oni jsou povzbuzováni Británií, která je bohužel v mém dospělém životě čím dál ubožější a  snaží se  být roztleskávačkou Spojených států ve snaze  o hegemonii USA a za válku. Cokoli řeknou USA, Británie to řekne desetkrát nadšeněji. Vedení Spojeného království nemohlo více milovat válku na Ukrajině. Pro britská média a pro britské politické vedení je to velká druhá krymská válka.

Jak Austrálie a Nový Zéland propadají této idiocii,což  je opravdu vážná otázka pro mě i pro vás. Lidé by měli vědět lépe oč  běží. Ale obávám se, že je to Pět očí a bezpečnostní establishment, kdo řekl politikům, do té míry, do jaké jsou do toho politici zapojeni, „tak to musíme udělat“. To je náš bezpečnostní stát a nemyslím si, že naši politici v tom nutně hrají velkou roli. Mimochodem, veřejnost nemá v zahraniční politice USA vůbec žádnou roli. Nemáme žádnou debatu, žádnou diskusi, žádné uvažování, žádné debaty o hlasování o stovce, nyní už  113 miliardách  dolarů, ale ve skutečnosti mnohem více peněz vynaložených na válku na Ukrajině.

Dosud o tom neproběhla ani hodina organizované debaty ani v Kongresu, tím méně na veřejnosti, ale domnívám se, že v Austrálii za tím skutečně stojí vaše bezpečnostní organizace a říkající  premiérovi a dalším: „Víte, že toto je nejvyšší zájem národní bezpečnosti a to je to, co nám Amerika řekla. Nechte nás, vaše bezpečnostní služby, vysvětlit, co vidíme. Samozřejmě to nemůžete prozradit širší veřejnosti, ale v podstatě jde o boj o přežití ve světě.

Všechno, co sám vidím, a nyní jsem 43 let v této činnosti jako ekonomický poradce po celém světě, napovídá, že toto poselství je nesmysl. Jedna věc, která by byla zajímavá, aby se lidé podívali, aby pochopili tento vývoj, je velmi výmluvný článek mého bývalého kolegy z Harvardu, velvyslance Roberta Blackwella a Ashley Tellis, napsaný pro Radu pro zahraniční vztahy v březnu 2015 . Chci si z ní přečíst pár úryvků, protože to docela přímo nastínilo plán toho, co se právě teď děje. Tak to funguje v USA, kde jsou v těchto zprávách vytyčeny plány do budoucna.

V roce 2015 nám bylo v podstatě řečeno, co se stane ve vztazích mezi USA a Čínou. Zhoršení vztahů bylo plánováno — není to ad hoc . Zde je to, co Blackwell a Tellis napsali v roce 2015. Za prvé: „Od svého založení Spojené státy důsledně prosazují velkou strategii zaměřenou na získání a udržení nadřazené  moci nad různými rivaly. Nejprve na severoamerickém kontinentu, pak na západní polokouli a nakonec globálně.“ A pak tvrdí, že „zachování prvenství USA v globálním systému by mělo zůstat hlavním cílem velké strategie USA v 21. století“.

Jaký je tedy cíl USA? Cíl je velmi přímočarý, je to prvenství Spojených států globálně. Blackwell a Tellis navrhují hrací  plán pro Čínu. Říkají nám, co máme dělat.

Zde je seznam, i když jsem pouze úryvek: „Vytvoření nových preferenčních obchodních ujednání mezi americkými přáteli a spojenci s cílem zvýšit jejich vzájemné zisky prostřednictvím nástrojů, které vědomě vylučují Čínu.“ To je hra, kterou Obama již začal s TPP, i když se mu nepodařilo získat ji prostřednictvím domácí politické opozice. Zadruhé, „vytvořte ve spolupráci s americkými spojenci režim kontroly pokročilých technologií vůči Pekingu“, který zablokuje strategické schopnosti Číny. Za třetí, vybudovat „mocensko-politické kapacity amerických přátel a spojenců na čínské periferii“ a „zlepšit schopnost amerických vojenských sil efektivně promítat sílu podél asijských okrajů navzdory jakékoli čínské opozici“.

Na tomto seznamu považuji za obzvláště pozoruhodné, že byl vytvořen v roce 2015. Jedná se o akční plán krok za krokem, který se skutečně provádí. Toto předznamenání politiky USA prostřednictvím Rady pro zahraniční vztahy (CFR) je v nedávné historii dobře známé. V roce 1997 v časopise Foreign Affairs Zbigniew Brzezinski přesně stanovil zamýšlenou časovou osu rozšíření NATO a konkrétně záměr zahrnout do tohoto rozšíření NATO Ukrajinu. Samozřejmě, že plán rozšíření NATO nás zavedl přímo k válce na Ukrajině, která je ve skutečnosti zástupnou rusko-americkou válkou o rozšíření NATO.

Nyní jsou přátelé a géniové, kteří vám přinesli válku na Ukrajině, na cestě k tomu, aby vám přinesli novou válku ve vašem sousedství. Jak poznamenal profesor Moon, Severoatlantická aliance začíná otevírat své kanceláře ve východní Asii, což není úplně severní Atlantik.

Takže tady jsme. Není to úplně jednoduché vidět z jednoho hlavního důvodu, alespoň v USA si nejsem jistý, jaké to je v Austrálii, ale očekávám, že je to v podstatě stejné jako v USA, kde nemáme žádnou fair play ani veřejné úvahy o čemkoliv z toho. Politiky jsou plně ve vlastnictví bezpečnostního establishmentu, vojensko-průmyslového komplexu, sítě „think tanků“, což jsou ve skutečnosti non-think tanky ve Washingtonu, přičemž téměř všechny jsou financovány vojensko-průmyslovým komplexem.

Vojenský průmyslový komplex a jeho korporátní lobby převzaly univerzity východního pobřeží, kde učím. Učil jsem na Harvardu více než 20 let a nyní učím na Kolumbijské univerzitě. Vliv zpravodajských služeb na areály je podle mých zkušeností bezprecedentní. To vše se stalo bez většího veřejného upozornění, téměř tichý převrat. Neexistuje žádná debata, žádná veřejná politika, žádná čestnost, žádné odhalené dokumenty. Vše je tajné, důvěrné a tak trochu tajemné. Jelikož jsem náhodou ekonom, který jedná s hlavami států a ministry po celém světě, slyším a vidím spoustu věcí, které mi pomáhají proniknout do oficiálních „vyprávění“ a všudypřítomných lží.

Nic z toho v našem veřejném diskurzu nenajdete. A jen pár slov, mohu-li, o válce na Ukrajině. Válka byla zcela předvídatelná a vyplynula z plánu USA na hegemonii založeného na rozšíření NATO, který se datuje do počátku 90. let. Strategií USA bylo dostat Ukrajinu na americkou vojenskou oběžnou dráhu. Brzezinski, opět v roce 1997 ve své knize The Global Chess Board, stanovil strategii. Rusko bez Ukrajiny není nic, tvrdil. Ukrajina, napsal, je geografickým středem Eurasie. Je zajímavé, že Brzezinski varoval americké tvůrce politik, aby zajistili, že nebudou tlačit Rusko a Čínu do aliance. Ve skutečnosti by to bylo tak v rozporu se zájmy USA, že Brzezinski jasně věřil, že se to nikdy nestane. Ale stalo, protože zahraniční politika USA je nekompetentní, stejně jako hluboce nebezpečná a mylná.

V letech 1990-91 jsem byl shodou okolností poradcem Gorbačova a v letech 1991-94 Borise Jelcina a Leonida Kučmy, a to v období pozdních dnů perestrojky a prvních dnů ruské a ukrajinské nezávislosti po rozpadu Sovětského svazu. . Velmi bedlivě jsem sledoval, co se děje. Viděl jsem, že Spojené státy nemají absolutně žádný zájem pomáhat Rusku stabilizovat se.

Myšlenkou amerického bezpečnostního establishmentu z počátku 90. let byla unipolarita vedená USA, neboli hegemonie USA. Počátkem 90. let USA odmítly opatření, která měla pomoci stabilizovat sovětskou a poté i ruskou ekonomiku, a zároveň začaly plánovat rozšíření NATO, což je v přímém rozporu s tím, co USA a Německo slíbily Gorbačovovi a Jelcinovi. Takže otázka rozšíření NATO, včetně Ukrajiny, je součástí amerického hracího plánu, který začal na počátku 90. let a nakonec vedl k ukrajinské válce.

Mimochodem, USA byly hluboce zapojeny do svržení ukrajinského proruského prezidenta v roce 2014. Ano, byl to převrat a do značné míry i operace Spojených států na změnu režimu. Náhodou jsem viděl část toho a vím, že americké peníze se lily na podporu Majdanu. Takové americké vměšování bylo nechutné a destabilizující a vše bylo součástí herního plánu na rozšíření NATO o Ukrajinu a Gruzii.

Když se člověk podívá na mapu, je to skutečně Brzezinského nápad z roku 1997: obklíčit Rusko v oblasti Černého moře. Ukrajina, Rumunsko, Bulharsko, Turecko a Gruzie by všechni byli členy NATO. To by byl konec projekce ruské moci ve východním Středomoří a na Blízkém východě. Tak tohle  vyšlo u těchto „bezpečnostních“ géniů.

Putin předložil diplomatické odpovědi, které byly opakovaně odmítnuty USA a jejich spojenci v NATO, včetně dohody Minsk II schválené Radou bezpečnosti OSN, ale poté ignorované Ukrajinou.

Dne 17. prosince 2021 Putin položil na stůl naprosto rozumný dokument jako základ pro vyjednávání, Návrh bezpečnostní dohody mezi USA a Ruskem. Jádrem bylo ruské volání po ukončení rozšiřování NATO. USA to tragicky zazdily. Zavolal jsem do Bílého domu na konci prosince 2021, mluvil s jedním z našich nejvyšších bezpečnostních úředníků a prosil: „Vyjednávat. Zastavte rozšiřování NATO. Máte šanci vyhnout se válce.“ Samozřejmě k ničemu. Formální odpověď Spojených států Putinovi byla, že o rozšíření NATO se s Ruskem nedá vyjednávat,  je to záležitost, do které Rusko nemá absolutně  co mluvit.

Je to ohromující způsob, jak sledovat zahraniční záležitosti, protože je to přímá cesta k válce. Doufám, že každý chápe, že tato válka na Ukrajině byla blízko konce již v březnu 2022 vyjednanou dohodou pouhý měsíc po ruské invazi 24. února ^čt . Vyjednaná dohoda byla zastavena USA, protože byla založena na neutralitě Ukrajiny. USA řekly Ukrajině, aby pokračovala v boji, ukončila jednání a odmítla neutralitu.

A tak jsme ve válce, která nadále eskaluje směrem k možné jaderné válce, což by se stalo, kdyby Rusko utrpělo na bojišti hluboké porážky. Rusko na bojišti právě neprohrává, ale pokud by prohrálo, pravděpodobně by to eskalovalo v jadernou válku. Rusko se nenechá vytlačit z Donbasu a Krymu a pokorně se s omluvou vrátit domů. Rusko bude eskalovat, pokud bude potřebovat eskalovat. Takže jsme právě teď ve spirále, která je extrémně nebezpečná.

Japonsko zapadlo zcela do této spirály. A Austrálie to dělá také. Je tak smutné sledovat, jak Austrálie přijímá, že bude zneužita tímto bezohledným způsobem. Zaplatit jmění za nové vojenské základny lehkomyslným, provokativním a nákladným způsobem, což nasytí americký vojensko-průmyslový komplex a zároveň těžce zatíží Austrálii.

Takové akce USA nás staví na cestu k válce s Čínou stejným způsobem, jako to udělaly americké akce na Ukrajině. Jen asijsko-pacifická válka by byla ještě katastrofálnější. Celá myšlenka, že USA a jejich spojenci bojují proti Číně, je šokující svými důsledky, svou hloupostí a bezohledností. To vše je zcela odděleno od skutečných bezpečnostních zájmů Austrálie. Čína není pro Austrálii hrozbou. Není hrozbou pro svět.

Mimochodem, neznám jedinou čínskou zámořskou invazi v její historii,  snad kromě doby, kdy Mongolové krátce ovládli Čínu a pokusili se napadnout Japonsko. Kromě mongolské invaze, poražené tajfunem, Čína nezahájila zámořské války. Není to prostě součást čínského státnictví a ani by takové války nebyly v čínském národním zájmu.

Co mě na světě znepokojuje, je hluboce neurotické (ne)bezpečnostní vedení Spojených států, které si klade za cíl být jedničkou, ale nemůže být jedničkou tak, jak si  představují. To je ubohé, přesto se tomu každý den tleská v Londýně, místě, které stále sní o slávě globálního impéria z dávno minulé éry.

Dovolte mi, abych na závěr věnoval jednu minutu a řekl, co by se mělo udělat.

Za prvé, válka na Ukrajině by mohla skončit dnem, kdy Biden vystoupí a řekne, že NATO se na Ukrajinu nerozšíří. Základ pro vyjednané bezpečnostní ujednání existuje již 30 let, ale USA jej zatím odmítly

Zadruhé, myšlenka na otevření kanceláří NATO v Asii je ve své pošetilosti ohromující. Řekněte prosím Japoncům, aby přestali s touto bezohlednou akcí.

Za třetí, americký přístup k vyzbrojování Tchaj-wanu je hluboce nebezpečný, provokativní a záměrný.

Za čtvrté, to, co je v asijsko-pacifické oblasti nejvíce zapotřebí, je regionální dialog mezi asijsko-pacifickými národy.

Za páté, asijsko-pacifický region by měl stavět na RCEP [Regionální komplexní dohoda o hospodářském partnerství]. RCEP je správný koncept pro region, který spojuje Čínu, Koreu, Japonsko, deset zemí ASEAN, Austrálii a Nový Zéland v koherentním rámci, zejména pokud jde o klimatické výzvy, energetickou politiku, obchodní politiku a infrastrukturu a investiční politiku. Dobře fungující RCEP by přineslo světu dobro nejen pro 15 zemí v RCEP, ale pro celý svět.

Omlouvám se, že jsem tak dlouho hovořil, ale je tak důležité, co SHAPE dělá. Jste naprosto na správné cestě a přeji vám vše nejlepší.

https://johnmenadue.com/an-asia-pacific-nato-fanning-the-flames-of-war

https://www.theshapeproject.com/

oooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooo

Druhá lekce  profesora  Sachse na jeho  zdejší katedře nemůže  sedět přesněji! Jen jednu věc  musím  doplnit – pan profesor  si stěžuje  na velká  americká media. Nepochybně oprávněně. Jenže.. jenže  jak víte, Kosa  už  rok a půl běží  právě  na textech  zejména  z velkých  amerických sdělovacích prostředků, protože  ty, při veškeré  své  jednostrannosti představují  pro český mainstrem pořád  naprosto nedostižný  etalon  objektivity!!!  Pro mne naprostá  tragedie!!! Co  by  asi tak  napadlo pana profesora  Sachse  kdyby  si  dal takový  týden objektivního a  na  demokratických  základech  vybudovaného zpravodajství  ze Seznamu.cz, České veřejnoprávní televize  a tak podobně?  Ostatně,  je  signifikantní,  že  tihle  jej nikdy  neosloví. Další mudrování není potřeba. Ale  jakkoliv  je  Washington  Post  biblí  progresivistů  a Bidenovců.  tak  najít  v jejich obsahu  artikly  v česku nedostupné a  velmi zajímavé, není celkem žádný problém. Když  to dokáži  i já….

Pane profesore, věřte, že  může  být  i daleko hůře, než to máte  Vy  a podobní dnes  ve  Státech.