Dance Brno 2023: Bratislavský balet s ódou na neoklasiku

Festival současného profesionálního baletu Dance Brno existuje již od r. 2021. Na všech třech scénách Národního divadla Brno přináší tento projekt jedinečnou příležitost seznámení se s českou profesionální baletní špičkou a možnost porovnání umělecké a interpretační úrovně nejvýznamnějších baletních souborů během jednoho týdne. Letošní ročník rozšířil stávající model vzhledem k nadcházejícímu výročí 30 let od rozdělení Československa o hostování dvou největších slovenských baletních ansámblů. A tak jsme v Brně mohli zhlédnout jak české soubory z Prahy, Plzně, Olomouce a pořádajícího Brna, které bylo zastoupeno hlavním i juniorským souborem, tak i slovenské z Bratislavy a Košic.

Balet Slovenského národního divadla se po pěti letech v Brně prezentoval programem speciálně sestaveným pro festival. Tři taneční obrazy nesoucí autorské rukopisy Lukáše Timuláka, Edwaarda Lianga a Craiga Davidsona sjednocuje kromě dokonale zvládnutého řemesla i neoklasický styl. Tento taneční styl 20. století je spojován hlavně s tvorbou slavného amerického choreografa gruzínského původu George Balanchina. Je charakterizován čistými liniemi akademického tance, ale nabízí tvůrcům i jistou volnost, různorodost a rozmanitost. Program festivalu byl sestaven z děl inscenací Rukopisy mistrů a Fashion Ballet ´22, nabízí obsahovou i vizuální diverzitu od introvertního dueta Two, přes vzdušný ptačí balet Murmurationaž po přenesený odkaz da Vinciho Vitruviánského muže na dokonalost lidského těla v choreografii Entropy.

Hra s tanečním kostýmem jako výtvarným módním prvkem
Známý slovenský choreograf Lukáš Timulák, který dlouhodobě působí v zahraničí, je umělcem zkoumajícím nové koncepty současného tance, zaměřuje se na multidisciplinární uměleckou práci, spojuje vizuální a divadelní umění. Jeho experimentální duet Two vznikl koncem divadelní sezóny 2021/22 jako součást úspěšného projektuFashion Ballet, který spojuje dva fenomény – svět baletu a svět módy. Téma módy a tance, respektive pohybujícího se výtvarného objektu není v historii tance žádnou novinkou. Vzpomeňme v této souvislosti např. Triadický balet Oskara Schlemmera či Ballets Suédois v Paříži ve 20. letech 20. století. V choreografickém díle Two společně s módním návrhářem Borisem Hanečkou a skladatelem Henrym Vegou zkoumá Timulák způsoby spojení dvou protichůdných elementů – muže a ženy, bílé a černé, svobody a omezenosti, současné a barokní hudby.

To, co nás upoutá nejdříve, je zcela jistě kostýmní vizuál. Tanečnice je oblečena v černém modelu z částečně transparentní látky zpevněné pružnými a ohebnými lamelami. Jsou to jakési šaty s kapucí. Tímto kostýmem je zcela jistě pohybově limitována. Jednou rukou si „kapuci“ musí přidržovat, a tak divák vidí hlavně štíhlé nohy ve špičkových střevících a nabízí se mu i zajímavý pohled ze stran patrný v průstřizích horní části kostýmu. Tanečník je naopak svobodný ve svých volných bílých kalhotách s vysokým pasem. On je tím, který dynamizuje a doplňuje její pohyb, jako by on byl tvůrcem. V určitý moment ji z kapuce osvobodí a dá vyniknout ladnému pohybu paží. I hudební výběr je zajímavou dualitou. Slyšíme sugestivní a monumentální barokní Händelovu Sarabandu v orchestrální úpravě a proti ní moderní skladbu Henryho Vegy reprezentující současný svět. Duet Two je spojením a prolnutím dvou světů Jing a Jang. Funguje ve světě hudby, kostýmů i tance.

Imprese ze světa přírody
Zadívali jste se někdy k obloze? Kromě uhlíkové stopy po letadlech tam vidíme ptáky přemisťující se  v neuspořádaných hejnech, rychlých náletech až mracích, či v sešikované letce mířící při stěhování na jih. Jednoaktová taneční imprese Murmuration je uměleckou reflexí jevu, při kterém migrující ptáci vytvářejí na obloze fascinující útvary. Choreograf Edwaard Liang, bývalý tanečník New York City Ballet a Nederlands Dans Theater uvedl toto dílo inspirované přírodním divadlem v r. 2013 pro soubor Houston Ballet. Idea je velmi animální, ale zároveň poetická. Choreograf využívá čistých neoklasických linií. V hromadných prostorových scénách se objevují jednoduché kanonizované často repetitivní pohyby. Na tomto místě bych si dovedla představit nápaditější skupinovou práci ve smyslu přelévání pohybu. Nicméně nakonec zvítězí pocit určité spirituality a básnivosti. Houslový koncert č. 1 Esoconcert Ezia Bossa je minimalistickou partiturou podobně křehkou, ale i dramatickou, kterou přináší druhá vážnější část celku, kdy Liang využívá partnerskou práci ve čtyřech krátkých duetech, mimořádně náročnou a nápaditou, připomínající ptačí námluvy.

I po výtvarné stránce je Murmuration vizuálně citlivým dílem. Jednoduché kostýmy co nejvíce dávající vyniknout křivkám těl, stínohra pohybujících se tanečníků na zadním horizontu či snášející se peříčka umocňují onen duchovní rozměr. Jediný moment, který mě osobně vyrušil z celkového soustředěného a jednotného toku tanečníků, byl poněkud tvrdě působící výkon mužského tanečníka ústředního páru, který byl sice vynikajícím partnerem a měl sílu i konstituci spolehlivého „nosiče“, ale celku se nepřirozeně vymykal.

Technicistní a odlidštěný svět
V popředí baletní miniatury Entropy stojí čistý tanec ve své obnažené podobě. Choreograf australského původu Craig Davidson v plastických pohybových vazbách plných dynamických změn a náročné pohybové koordinace odráží svou zkušenost z působení ve Flanderském královském baletu, drážďanské Semperově opeře a Lucernském baletu ve Švýcarsku. Je nejmladším z trojice autorů a svou prací reprezentuje 21. století. Jeho choreografie byla vytvořena nedávno v r. 2021. Je podložena elekronickou kompozicí se sólovým violoncellem Nicholase Thayera a vznikla z inspirace autora v době covidového lockdownu, kdy jsme byli spojeni s okolním světem pouze prostřednictvím obrazovek počítačů. Když komunikujeme přes online hovory, dochází vždy k určitému časovému zpoždění. A tak vznikla myšlenka posunu – posunu v čase, posunu v hudbě, posunu v pohybu, ke které nás přinutila technologická komunikace.

Tanečníci ve velmi úsporných kostýmech se ocitají v uzavřeném prostoru, který je definován bílými pásy připomínajícími krabici. Taneční Davidsonova estetika silně připomíná matematický pohled Williama Forsytha. Akademický slovník je rozkládán, deformován a znovu skládán v geometricky působících vazbách. Kvalita pohybu je obdivuhodná. Určité pasáže choreografie se po několika frázích opakují, ale posunutě, o něco později. Celku vévodí studená zelená barva. Pro tanečníky i diváky je dílo nesmírně náročné na provedení i na vnímání. Pohyby paží jdou proti pohybům nohou a působí tak značně nepřirozeně. Je to jistě záměr oné dekonstrukce pohybu. Pro mne osobně však dílo technicistní, odlidštěné a studené.

Soubor baletu Slovenského národního divadla nás zavedl do světa neoklasiky. Vznikl tak celek se společným jmenovatelem. A i když nazírán z různých úhlů pohledu, byl si v zásadě hodně podobný. Kvality souboru pod vedením Niny Polákové jsou však nesporné.

Balet SND Bratislava: Two / Murmuration / Entropy

Two
Choreografie: Lukáš Timulák
Kostýmní design: Boris Hanečka
Hudba: Henry Vega, Georg Fridrich Händel

Murmuration
Choreografie: Edwaard Liang
Hudba: Ezio Bosso /houslový koncert č.1 Esoconcert/
Scéna a kostýmy: Edwaard Liang
Světelný design: Lisa J.Pinkham
Světelný design – supervize: Robert Eisenstein
Nastudování: Andres Estevez

Entropy
Choreografie: Craig Davidson
Hudba: Nicholas Thayer
Scéna: Craig Davidson
Kostýmy: Alana Sargent
Světelný design: Martin Gabhardt

Psáno z představení 7. 11. 2023, Festival Dance Brno 2023, Janáčkovo divadlo Brno