Před 200 lety začali Češi osídlovat Banát. ‚Kulturní endemit, který jinde nepotkáte,‘ popisuje cestovatel
Před 200 lety jeden podnikatel se dřevem přesvědčil desítky Čechů, aby přesídlili do Banátu, hornaté oblasti na jihu Rumunska poblíž Dunaje. První vlna českých osadníků tam přijížděla v letech 1823 až 1825.
„Ještě jednou, dřív, než zemřu, chtěl bych Prahu viděti, tam po městě nad Vltavou, tiše bych chtěl kráčeti. Ještě bych tam vykračoval, takto sobě prozpěvoval, ó jak jsi krásná vlasti má, ty jsi Čechů otčina,“ zpívá se v jedné z písní krajanů z Banátu.
Farář Václav Mašek, jedna z klíčových osobností české komunity v Banátu, sestavil zpěvník 343 tamních lidových písní. Některé se týkají právě osudu lidí, kteří tam v období Rakouska-Uherska zakládali první české vesnice. Jeho pradědeček do Banátu dorazil v patnácti letech.
„Přicházejícím krajanům z Rakouska-Uherska slíbili na dnešní přepočet deset jiter polnosti, našich deset jochů, což je pět a půl hektarů. To byl boháč, kdo měl tolik na rodinu. Také jim slíbili, že budou zproštěni vojny a všech daní,“ vypráví farář.
„V lese muži káceli s pilou kmeny a manželky vykopávaly pařezy. Dostávali jeden forint rakouský na duši měsíčně. Ze začátku bydlely v boudách ze dřeva i dvě rodiny najednou. A když tenkrát měli více dětí, získali sedm dukátů měsíčně. To už něco znamenalo, aspoň pro to nejnutnější,“ vysvětluje Václav Mašek.
„Připluli po Dunaji na vorech, na jednom cestovalo i pět rodin najednou. Kdo po cestě zemřel, zastavili a zakopali ho. Jedli, co si donesli, nebo chytali ryby, vojsko jim také pomáhalo. Na vorech se narodilo mnoho dětí,“ popisuje.
Neúrodná půda
Alois Špicar působil v Banátu jako učitel. Pochází z Banátu, z české vesnice Rovensko. Teď bydlí ve Skalné na Chebsku, kde je velká komunita Čechů, kteří se po druhé světové válce a po roce 1989 z Banátu vrátili.
„Děda mi vyprávěl podobné věci. To očekávání krajanů nebylo naplněno, hodně se jich chtělo vrátit zpátky. Když vykáceli lesy, obdělávali neúrodnou půdu, navíc neměli zkušenosti se zemědělstvím a na protest namočili pšenici do vody. Překvapení bylo, že naopak dobře vzklíčila,“ říká.
Ivo Dokoupil je koordinátorem asistenční pomoci krajanům, kterou organizuje společnost Člověk v tísni, cestovatel a turistický průvodce. S komunitou z českých vesnic v rumunském Banátu je v kontaktu už přes dvacet let.
„Každý, kdo tam přijede, zažívá pocit cesty časem. Když jsem tam byl v roce 2000 poprvé, viděl jsem, že místní žijí jiným způsobem života, zemědělskou prací v drsných podmínkách. Mluví krásnou zastaralou češtinou,“ vzpomíná Dokoupil.
Jako návrat k babičce
Právě unikátní tradice českých vesnic se stává klíčem k rozvoji regionu a turistice, k tomu, aby se v českém Banátu, i přes přesun řady mladých lidí do původní vlasti, místní komunita udržela.
„Jsou otevření a srdeční, člověk má pocit, jako když se vrací někam někam k babičce, na čemž i cestovky staví svůj marketing,“ dodává Hana Hermanová, bohemistka a lektorka češtiny, která několik let v Banátu učila.
„První setkání s Banátem jsem na dálku prožila v roce 1998, kdy jsem byla oslovena, abych tam šla učit – učitel z Čech tam byl vždy posílán jenom v klidové době, takže po válkách a po revoluci,“ vzpomíná.
„Osobně jsme tam byli s manželem v roce 2002. Nastalo okamžité okouzlení a propadnutí kraji i lidem. Všichni tam jsou velmi nábožensky založení a hluboká víra je asi ten hlavní faktor, který je drží pohromadě,“ domnívá se Hermanová.
Odliv do Čech
Také podle Iva Dokoupila Banát nabízí kulturní endemit: zvláštní směs tradic, nových nánosů a zvyků, způsobu hospodaření a jazyka. „V ostatních vesnicích byla silná asimilace, místní si však zachovali jistý odstup od rumunského okolí kvůli své geografické odlehlosti a jinému náboženskému vyznání,“ říká.
„Až posledních dvacet let se toho s globalizací mnoho mění, ale donedávna byl způsob hospodaření opravdu jak z 19. století, bez hnojiv. Svatby byly vesnické, obrovské, a rodiče rozhodovali o tom, kdo si koho vezme. Taková rostlinka, která neroste nikde jinde ve světě, jen tady v karpatském oblouku. Až odejde generace v důchodovém věku, nastane radikální změna,“ domnívá se.
Po revoluci nastal velký odliv mladých lidí. Například v obci Rovensko se ale dál místní obyvatelé živí především turismem.
„Využívají prostory, které zůstaly po krajanech, kteří odešli. Konkrétně v Rovensku počet obyvatel klesl z 600 v roce 1990 na 53 dnešních,“ uzavírá Dokoupil. V posledních letech ale Banát také osídlilo několik nově příchozích rodiny z Česka.
Poslechněte si celý pořad, audio je nahoře v článku.
