Filip měsíce točil o českém pornu. Vyléčilo mě to, ze sexu dvou lidí se stala nuda, všude byli pinďové

„Už neví co by, tak vsází na porno,“ objevovaly se komentáře, když se ukázalo, že televize Prima Cool zařadí do vysílání dokument o českém pornoprůmyslu s názvem PORNO!

Nový šestidílný seriál režiséra Filipa Štočka vypráví příběhy lidí, kteří si už pornoprůmyslem prošli. Vysílá ho Cool od 31. října vždy ve 22:00. V rozhovoru přišla řeč i na Filipovy preference, vztah k pornu, zážitkům a budoucnosti.

Máte rád porno?(smích) Měl jsem, určitě. Od té doby, co jsem natočil tohle, už nemám.

Proč? 

Když to člověk vidí naživo, tak mu to trochu kazí představy. Porno je o nějaké fantazii a každý si v tom hledá něco, co jej uspokojuje. Jenže když je člověk v procesu natáčení, tak jej to v dobrém slova smyslu odnaučí. Porno pro mě ztratilo háv tajemství, to kouzlo. Vybavují se mi věci, které jsem během toho natáčení viděl a které jsou pro mě jako pro laika nechutné.

Co to bylo?

Třeba proces natáčení je hodně zvláštní v tom, že něco tak intimního a hezkého je domyšleno do pouhého praktična. Je to o pouhém pohybu, herectví. Lidi si to neužívají. Jako by to přišlo o duši a zbyla pouze čistá mechanika. 

Takže intimita a kouzlo byly faktory, které vás na tom pornu bavily?

Byl jsem obyčejným uživatelem. To znamená, že když byla chvilka a měl jsem chuť, tak jsem se koukl na porno. Osobně moc nemusím erotické filmy jako takové; moje hranice je u Tinta Brasse, jelikož jsem vyrůstal na filmu Paprika. Tím to ale končí. Pro mě je to užitné umění. Má to splnit nějaký účel, aby někdo na druhé straně zažil hezký moment.

Směřuji tím k otázce, proč se porno stalo ústředním motivem vaší nejnovější práce, dokumentární série PORNO!? Jak ten nápad vznikl?

Tvořil jsem spoustu dokumentů, o kterých jsem věděl, že se dotknou nějakého citlivého místa ve společnosti. Dalo by se říct, že to lidi nasere a od začátku jsem v tom měl čistý zájem. Každopádně geneze, proč to dělám, je mnohem komplikovanější. 

Tak to zkuste přiblížit...

Vychází od mé ženy, která je psycholožka a ukázala mi, že svět není černobílý. Každým svým dokumentem bortím své předsudky. Měl jsem to tak již v prvním samostatně tvořeném dokumentu o prostituci, který jsem dělal pro internetovou televizi Playtvak. Vytvořil jsem to čistě ze zájmu, do něhož promluvilo vzrušení, že se člověk bude moct bavit s prostitutkou o tom, co dělá za práci. I točení v bordelech bylo hodně zajímavé, do té doby jsem nic takového nedělal.

Pak se to vydalo a viděl jsem komentáře, jak to lidi nějakým způsobem sere. Zjistil jsem, že mě asi baví trollit lidi tímto způsobem. Snažím se totiž naraci vést tak, aby nezasahovala do mainstreamu, jelikož když se řekne „prostitutky“, často přichází na mysl sociální porno. Ždímáme emoce, jsou to holky, které si za to mohou samy, neumí nic lepšího než roztáhnout nohy. Obecný narativ končí tím, že vůbec slovo „kurva“ je nadávkou nejhrubšího zrna.

Pak ale řeknete to bé, že jsou to obvykle matky samoživitelky, kterým občas nezbývá nic jiného. Nebo že každý může v životě udělat chybu, kterou se lidé nezřídka snaží řešit tímto způsobem.

Jistě.

Já jsem nakonec zjistil, že ten konflikt je něco, co mě baví. Ta pravda lidi štve, a to je ono. Nejzářnějším příkladem jsou dvě dokumentární série Bez domova, po nichž člověk nemůže říct nic horšího, než že lidé bez domova jsou taky lidi a zaslouží si naši úctu. A pak přišel dokument Trans*, což byl hřebíček. Viděl jsem, že ve společnosti jsou nějaké vlivy – Orbán tehdy zakázal genderová studia v Budapešti, zvedla se vlna transfobie a to to téma nebylo v médiích silné jako nyní. Já se do toho chtěl dostat a nabídnout druhou názorovou stranu.

A stejná situace byla u porna?

Přemýšlel jsem, kterou z těch kontroverzních situací jsem ještě nedělal, intimita je navíc takové posvátné slovo. Začal jsem před dvěma a půl lety, rok jsem dělal rešerše, kdo by v tom mohl vystupovat. Za ten rok jsem zjistil, že mě asi nebaví štvát lidi. Asi jsem dospěl. Uvědomil jsem si, že mě asi baví víc vyprávět příběhy, které mě baví, a nejenom čistě nabízet pohled na druhou stranu.

K tomu bych dodal, že PORNO! je vlastně příběhem pornoherce a pornoherečky…

Pak jsem to nabídl Primě, která nad tím váhala. To jsem pochopil. Přece jenom k nim přišel týpek z ulice, který do té doby dělal jen on-line věci, a najednou chce dělat televizi. A k tomu nabízí porno.

Nakonec jsem z toho byl nešťastný. Protože v momentě, kdy jsem si řekl, že na to kašlu, se mi Prima ozvala a já jsem zjistil, že tu mám téma, které nevím, jak podchytit, aniž by z toho nevzešlo to samé, co předtím.

Pravda. Vy jste již v roce 2019 pracoval na sérii Porno je můj život. Nicméně dokumentů o pornu vyšlo v minulosti víc, ostatně ten nejznámější je asi z roku 2013 od České televize s názvem Pološero – Konec porna v Čechách. Viděl jste jej? Přišla inspirace i odtud?

Před rokem a půl, než jsem začal točit, jsem vysledoval, co tu o pornu vzniklo. Za dlouhou dobu nevzniklo nic. V devadesátých letech dělal něco Robert Sedláček, ale pořád se bavíme o dílu nějakého pořadu než o souvislém díle. Nejdřív ale odpovím: Neinspiroval jsem se tím, spíš jsem se to snažil aktualizovat. I to byl jeden z důvodů, proč jsem ten dokument udělal. 

Moc toho neumím, ale co umím, je dávat lidem prostor, aby mohli říct svůj pohled na svět. Proto dělám dokumentární portréty, a ne narativní dokumenty, jelikož je to zkresleno mým názorem. Chci naopak dávat lidem maximální prostor říct svou stranu. 

S Lukášem (protagonista seriálu, pozn. red.) jsem se znal z natáčení série Porno je můj život, což dělala Gabča Zvonková, která mě do internetových pořadů dostala. Věděl jsem, že potřebuji dobrý příběh, a s Lukášem jsme půl roku hledali, jak uchopit jeho život, který je filmový. Má tam peripetie, skvělý bod obratu, linky se mu uzavírají. První péčko, které viděl, bylo s Roccem Siffredim, což je člověk, který jej dostal z drog. 

Tam jsem se ještě nedostal, já jsem viděl jen dva díly.

Tak pozor, spoiler! Linky se mi tam uzavíraly samy a nemusel jsem dramaturgicky vůbec hledat, jak divákovi naznačovat, kde je konec a kde je to ještě otevřeno.

Zopakujme tedy, s jakým záměrem jste dokument natočil? Co to má divákům přinést? 

Hlavním tématem dokumentu je pro mě příběh člověka, který se rozhodl, že se chce realizovat. I přesto, že obětuje názor okolí nebo rodiny. Podtéma, které je zároveň mou ambicí, je to, aby divák zjistil, že porno není realita. 

Jak říkám, má žena je psycholožka a možná to zní úsměvně, ale ta mě často vyvádí z mého mylného pohledu na svět. Mnoho lidí, bavíme se o dětech a možná ještě mladších dětech, než si myslíte, věří tomu, že co se děje v pornu, je reálné. Nedej bože to poté chtějí po svých partnerech. Společnost je přesexualizovaná, epidemie tohohle je fakt velká a cítil jsem potřebu to nabourat.

Tím, jak se o tom dlouho nic netočilo, mám pocit, že lidi zapomněli, že to není real a že ten svět může být o něčem jiném než o ukazování kusů těl na Instagramu.

V čem je to jiné než předchozí dokumenty o pornu? Jak jsem říkal, viděl jsem dva díly, a pokud bych měl vytyčit nějaký rozdíl oproti dříve natočeným dokumentům, je zde větší ústup od informací a důraz na uměleckost. Je to tak? 

Jak jste řekl, princip porna se nemění. Potkají se dva, tři, čtyři nebo dvanáct lidí a provozují spolu něco tak intimního jako sex. O tomhle se nic moc nového říct nedá, protože je tam produkce a lidi, co tam něco dělají.

Jiné je to v tom, že se snažím přinést ucelený pohled na Lukášův život a přes jeho osobnost ukázat, jak se to porno vyvíjí dneska. Přinést přehled o tom, jaké jsou trendy, kam to porno může směřovat a co to s lidmi dělá. Nicméně jsme protagonistům slíbili, že vliv na jejich rodiny nebudeme úplně zmiňovat. Je to jejich život a poskytli nám vhled do svých hlav. Rodina je tam jen lehce.

Samotný styk jako takový v sérii zachycen není. Je vidět pouze prso nebo holý zadek. Nemohl jste nic ukázat?

Viděl jste jen dva díly, co?

Dál je to něco jiného?

Trochu se to rozjede. Nebo takhle, pokud jste chtěl vidět šu**čku v televizi, tak to se nestane. (smích)

Ne že chtěl, ale říkal jsem si, jestli k tomu nakonec dojde…

Dojde. Ale zase je to umělecky zobrazeno, protože jsme chtěli ukázat, jak tu práci vnímá Lukáš. A on ji vnímá takhle.

Bylo něco dalšího, vzhledem k tomu, že jste věděl, že točíte pro televizi, čeho jste se museli vyvarovat?

Jasně, pinďourů! Všude byli pinďouři. Když jsme to upravovali v postprodukci, tak nám pomalu upadly ruce, protože byli všude.

Pokud se nemýlím, tak tam byla jedna scéna, kde bylo osm chlapů a jedna žena…

Tak nějak.

Už jsme se bavili o tom, že respondenty byli pornoherci Lutro a Isabella De Laa, tedy Lukáš Trojan a jeho přítelkyně Kristýna. Proč jste si vybral právě je? Je to proto, že jste s Lutrem již natáčel v minulosti? 

Protože měl nejzajímavější příběh.

Ze všech?

Mluvil jsem s několika pornoherci. Někdo do toho jít nechtěl, někdo byl na vážkách. Lukáš má velkou výhodu v tom, že prošel terapií. Většinu věcí, které zažil, má zpracovanou. Návaznosti, které se mu v životě děly, jsme spolu našli velmi jednoduše. Když člověk terapií neprojde, má v hlavě bordel a je těžké se v tom vyznat nebo vytahat důležité momenty. A to už měl za sebou. 

Když jsem to poslouchal, tak jsem věděl, že splňuje všechny kategorie, které jsem chtěl. V pornobranži je dlouho, takže můžeme mluvit o historii porna. Začínal v roce 2003, kdy porno bylo diametrálně odlišné oproti dnešku. Prošel si Budapeští, což je evropské centrum porna. Prošel si Roccem Siffredim, což je pojem. Já ty puzzle spojil dohromady.

Lutro je vcelku známá osobnost, Isabella je ale vlastně stále na začátku. Nechybí tam ještě vhled druhého pohlaví ze stejné generace? Nebo třeba jiných pracovníků? Přece jenom Lutro začal v roce 2003 a jeho přítelkyně o 17 let později… 

Mně se tam líbily dvě věci. Jednu věc neřeknu, ale druhá věc spočívala v tom, že jsem chtěl ukázat kontrast. Pornoherce, který to dělá dlouho, a pornoherečku, která teprve začíná. Bohužel, jak jsem u natáčení zjistil, nejde mi vyprávět ženský příběh tak, jak si zaslouží. 

Bavíme se o intimitě. Nedokážu ženskou intimitu dostatečně nacítit. Empaticky to asi chápu, ale stále tu jsou neznámé. Netuším, jak se žena po scéně vnímá. Dokážu se víc napojit na Lukáše, protože chlapská intimita je podobná. U žen je to víc o hlavě. Z toho důvodu tam tolik Kristýny není. Kdyby to bylo na stejné úrovni, nešlo by to. Lukáš je hlavní postava, Kristýna vedlejší.

Bylo těžké přimět respondenty k tomu, aby se rozpovídali až na dřeň?

Nebylo. Jak to není můj první dokument, tak znám mechaniky, jak na to. Navíc ty lidi znám. Neříkám, že je mi úplně příjemné, když je do emotivních věcí tlačím, ale zároveň vím, že je to nějakým způsobem důležité vyprávět. Začínám si být jistý v tom, jak do toho respondenty dostat, ale zároveň kdy ustoupit, aby se mi zbytečně znovu netraumatizovali. To je totiž moje noční můra. Furt je to jen film.

Nastal i pro vás během natáčení nějaký významný moment, který jste si zapamatoval? Bizarní, nečekaný?

Extrémně mě překvapilo, jak rychle mi zevšednělo vidět, jak dva lidi přede mnou souloží. Nebo ztopořený chlapský penis. Na place byly potom situace, kdy za mnou jeden z pornoherců přišel, ukázal jej a říká: „Hele, podívej se, co se mi tady udělalo za výron.“ A já: „Jéžiš. A byl jsi s tím někde?“ Nebyl problém.

O pauzách se zase pornoherci tzv. nahoňují, takže tam chodí a pořád si šudlají toho bimbase. Po půlroce natáčení mi to nepřišlo divné. 

Je to dobře? Špatně?

Špatně, myslím. (smích) Je zajímavé, že se ze mě po natáčení stal trochu puritán. Na druhou stranu jsem otevřenější, protože jsem do té doby měl trochu problém pornoherce chápat, ale teď vím, že je to opravdu byznys a práce. Není prostor na to, užívat si to. 

Sám se dnes dívám jen na porno, kde je sólo žena. Jak jsou to dva lidi, tak to nedávám. Už za tím vidím tu továrnu. Potřebuju od toho detox.

Ve snímku se prolínají dvě roviny, jestli to chápu správně. Jedna je zákulisí opravdové scény a jedna se zdá zinscenovaná. Znamená to tedy, že ti pornoherci natočili akt jen pro vás?

Jo.

Takže jste režíroval vlastní porno?

(smích) Vím, že je to zbytečná informace, ale já jsem bazíroval na tom, ať tam nedojde ke styku. Protože tam je podle mě hranice. Nicméně ano, nějaké scény se předváděly, takže asi jo. Shrnul bych to tak, že jsem si natočil vlastní soft porno. 

Pak za námi chodili lidi z branže a říkali, jak je to super nasvícené, natočené a že bychom se tím klidně mohli živit. Úplně mě zamrazilo. 

Bylo pro vás složité natáčet dva lidi, kteří mají sex?

Jistě, pořád tam byla stydlivost! I když jsou to absolutní profíci, kteří přesně vědí, co mají dělat, aby to vypadalo věrohodně.

A co popasovat se se zachycením opravdového natáčení pornoscény? Nepletly se vám tam trochu ty kamery? 

Od jedné produkce jsme dostali svolení tam být, ale nakonec jsme si řekli, že zůstane jen kameraman a já budu jen za dveřmi, což mi upřímně vůbec nevadilo. Jinak kameraman ví, kam si stoupnout. Je to jako obyčejné natáčení. I v té velké scéně, kterou jste viděl vy.

Hovoří se o tom, že Praha ztratila nějaký status velmoci v rámci pornoprůmyslu. Zjistil jste, jak je to dnes?

Říká se, že hlavním městem evropského porna je Budapešť a Praha je předměstím. Česko tam dodává lidi, ale už se to netočí tady. Praha má výsostné postavení, co se třeba týká IT. Máme šikovné ajťáky, kterým nevadí tuto práci dělat. Samotná produkce se tady prakticky neděje.

Jak byste vlastními slovy nalákal diváky ke zhlédnutí série? 

Dokument může být pro spoustu lidí zajímavý v tom, že jim to nějakým způsobem rozšíří obzory, ale také je to donutí přemýšlet nad vlastní intimitou. Máme tam situaci s Lukášem, který říká, že kdo jiný by vám měl říct, jak se dělá sex, než pornoherec. A navíc, ten konec vás překvapí! 

Ale vážně, mám zkušenosti s tím, že mi lidé, kterým jsem to ukázal, říkali, že konec teda nečekali.

To je další věc. Zajímají mě reakce, jelikož na ČSFD má vaše série zatím 54 procent (k 9. listopadu), což bych hodnotil jako ucházející.

Snažil jsem se tyto věci si tak nebrat, ale to prostě nejde, když na věci děláte dva a půl roku. Sám ČSFD užívám a vždycky vím, co se mnou procenta dělají, a pak mě to vlastně mrzí. Nicméně chodí ke mně autentické nevyžádané reakce od lidí, kteří by mi to ani psát nemuseli, ale stejně napíšou, že jim to přijde skvělé. Je to také jeden z důvodů, proč se z toho nehroutím. Má to své chyby, ale osobně jsem s tím spokojen.

Co budoucnost? Budete pokračovat v seznamování veřejnosti se skupinami, které se ocitají na okraji společnosti?

Od lidskoprávních dokumentů, které mohou lidi naštvat, bych si chtěl dát pauzu. Asi proto, že jsem dospěl. Na druhou stranu jsem ještě dlouho připravoval dokument o drogách, který by taky mohl lidi naštvat… 

Takže vyjde?

Nevím. Je velmi těžké někoho sehnat. Můžu být stejně urputný jako na Primě a snad jo. Koncept je ale jiný, není pouze o tom, že támhle Jarda vaří a kazí si život. Jistě vás překvapí! Sám bych se chtěl ale spíše soustředit na hranou tvorbu a udělat si seriál. Jeden s kamarádem zrovna píšu, nějaký mainstream. Duchařina.