Letos byl mezi vyznamenanými piloty 311. perutě RAF in memoriam za hrdinství v boji a obdržel medaili od prezidenta Petra Pavla.
A bylo to nejen za jeho celý životní příběh, ale i za odvážný kousek, který provedl se zmíněným letadlem. Za extrémně špatné viditelnosti proletěl mraky, vyhnul se palbě z protiletadlových děl a na loď shodil pumy, po nichž následoval výbuch a následně požár. Více než sedmdesátičlenná posádka německé lodi ji proto musela opustit a dostala se do zajetí.
„Mít v pumovnici jen dvě bomby a oběma se za tak nepříznivých okolností trefit, to byl skutečně obdivuhodný výkon,“ konstatoval historik Jiří Rajlich, autor obsáhlé publikace Na nebi hrdého Albionu.
Když jim radiotelegrafista zvěstoval výsledek jejich útoku, letci Doležalovy osádky začali jásat. A stejně nadšeného přijetí se jim dostalo také po skončení jedenáctihodinového letu.
„Jedni z nejskromnějších lidí celé jednotky, podporučík Oldřich Doležal a kapitán Zdeněk Hanuš (Doležalův navigátor – pozn. red.), se vrátili od zpravodajského výslechu a nenápadně se vmísili mezi nás v důstojnické jídelně,“ líčil radiotelegrafista Miroslav Vild. „Nebylo jim to nic platné. Přitáhli jsme je do středu společenské místnosti, strčili do rukou sklenice a objednávali pití na jejich účet,“ dodal.
Největší vítězství Čechoslováků v RAF. Zánik lamače blokád Alsterufer |
„Nu co, oni si začali, tak jsem se namích a bylo to. A tuhle Zdeneček jim to hodil rovnou za komín,“ ukazoval Doležal na vedle sedícího parťáka. „Hořela jako fagule (slípka),“ smál se Hanuš.
Oba za svůj čin obdrželi Záslužný letecký kříž, což bylo vysoké britské vyznamenání určené důstojníkům. Pilotovo umění ocenil i protivník. Kapitán lodi označil pilota za „a cunning old fox“, tedy v překladu „mazaného starého lišáka“.
Od Bati do zahraničí a k RAF
Oldřich Doležal se narodil v roce 1912 v Moravské Ostravě, vyrůstal však ve Vítové, dnešní součásti města Fryšták kousek od Zlína. Na vojně se vycvičil jako radiotelegrafista, poté pracoval u firmy Baťa, kde jako letecký radiotelegrafista cestoval po celém světě.
A díky tomu se z Československa dostal do zahraničí ještě před začátkem okupace v březnu 1939. Pár dnů předtím totiž odletěl na služební cestu do Polska, a když se s kolegy dozvěděli o obsazení země, rozhodli se, že domů se již nevrátí. Přes Francii a Anglii se dostal do Kanady, odkud zamířil opět do Anglie, kde nastoupil do československé zahraniční armády.
Být „jen“ telegrafistou mu nestačilo, a proto se přihlásil na pilotní výcvik. Přidělili ho k 311. československé bombardovací peruti RAF, kde poté sloužil na protiponorkových misích nad Biskajským zálivem a brzy se stal i velitelem letadla.
Z východu nebo západu, hlavně bojovat proti té nacistické sprosťárně |
Po životním úspěchu v podobě potopení německé obchodní lodě se účastnil mimo jiné operace Overlord a z nebe kryl úspěšnou invazi Spojenců do Francie. Působil u dopravního letectva a po válce se vrátil domů. Z armády odešel do civilu a nejprve pracoval jako šéfpilot v Otrokovicích a poté se stal kapitánem u znovuobnovených Československých aerolinií (ČSA).
Jenže nástup komunistů byl pro něj i stovky dalších „rafáků“ osudovým zlomem. „Bývalí váleční piloti z Velké Británie byli pro nový komunistický režim vrcholně podezřelí. Vlastně se čekalo jen na to, až bude doma dost vycvičených (a komunistické ideologii věrných) pilotů, aby je mohli vystřídat,“ napsal publicista Luděk Navara v knize Příběhy železné opony.
Nesměli létat do ciziny a na palubu si brát svoje rodinné příslušníky, aby nemohli uprchnout s nimi. Jenže Doležal a jeho dva kamarádi Josef Klesnil a Ladislav Světlík na režim vyzráli. Dva měsíce se scházeli a důkladně připravovali tajný plán. Hledali den, kdy se každý z nich posadí do kokpitu svého letadla, změní předepsaný kurz a odletí i s cestujícími přes hranice. Nebyli by prvními, podobně se už dříve zachovali i další bývalí členové RAF.
Slavný úlet tří dakot
Jenže největší a nejvýznamnější koordinovaný útěk za pomoci dopravních letadel vymyslela až zmíněná trojice. A co bylo důležité: všichni počítali s emigrací vlastní rodiny a známých, které posadili do zbylých letadel svých kamarádů. Vymysleli pro ně krycí historky, například Doležalova manželka Květa s půlročním synem Tomášem letěla z Ostravy do Prahy pod záminkou, že musí akutně do nemocnice.
Den D nadešel 24. března 1950, kdy tři dakoty startovaly v téměř stejný čas z Ostravy, Brna a Bratislavy, ale poté změnily kurz a místo v Praze přistály na vojenském letišti Erding nedaleko Mnichova. Klesnil a Světlík to zvládli bez potíží, zato Doležalův let provázely komplikace.
Husarský kousek pilotů RAF. Unesli najednou tři letadla ČSA |
Měl totiž zpoždění, a tak hrozilo, že po zmizení dvou dakot úřady tu třetí zastaví ještě na zemi či přinutí přistát. Nakonec ale odstartoval. Do Ruzyně nahlásil poruchu podvozku, přerušil rádiové spojení a modlil se, aby bezpečně proletěl přes sovětskou okupační zónu.
„V letadle panovala báječná pohoda, protože početná skupina Slováků ještě v Bratislavě otevřela demižon slivovice a podělila se s ostatními o klobásy, takže si vůbec nikdo nevšiml, že dopravní letadlo Československých aerolinií letí náhle obklopeno americkými stíhačkami,“ cituje Navara pozdější Doležalovo vyjádření.
Trasy letů unesených dakot: modré šipky – OK-WAR letící z Brna, červeně OK-WDR z Ostravy, žlutě OK-WDS z Bratislavy.
Z 85 cestujících, kteří se nečekaně dostali na Západ, jich v zahraničí zůstalo 27. „Z konspiračních důvodů většina cestujících nemohla být informována o plánovaném útěku. A také proto se mnozí vrátili, protože nechtěli emigrovat bez přípravy a svých rodin. Na Západ se tak dostala například matka krasobruslařky Áji Vrzáňové Anna nebo budoucí žena redaktora BBC Zdeňka Mastníka Helena Polívková,“ poznamenal historik Prokop Tomek v článku publikovaném na webu Vojenského historického ústavu.
„Tato odvážná akce, jejíž rozsah neměl v celém tehdejším táboře míru a socialismu obdoby, vyvolala na jedné straně vlnu ohromného nadšení a obdivu k odvaze západních letců, kteří únos do Erdingu takto velkoryse a s takovou bravurou úspěšně uskutečnili, na druhé straně vyvolala další vlnu nenávisti tehdejšího režimu nejen vůči bývalým zápaďákům, ale i ke každému pracovníkovi v letectví, který akci neodsoudil,“ uvedl Rajlich.
Nebeský jezdec Alois Šiška se vyhnul trestu smrti i amputaci nohou |
Ještě ve stejném roce vydal Jindřich Suchý propagandistickou knihu Únos do Erdingu a dva roky poté natočili režiséři Ján Kadár a Elmar Klos podobně laděný a vylhaný snímek Únos, v němž celý čin účelově líčí jako americké spiknutí a letci byli označeni za kriminální pachatele. Historickým paradoxem je, že sám Kadár v roce 1968 emigroval do USA…
U Československých aerolinek brzy skončili všichni zbývající letci RAF a Doležal byl odsouzen v nepřítomnosti k 25 letům těžkého vězení. Do výkonu trestu však pochopitelně nenastoupil. Usadil se ve Velké Británii, kde pracoval jako civilní pilot.
„Poté však vážně onemocněl: trpěl ztrátou rovnováhy,“ píše Rajlich. „Tento neduh byl následně příčinou těžkého úrazu, po němž zůstal ochrnut na celém těle a zůstal upoután na lůžku.“
Dlouhodobě se tak musel léčit v nemocnici v anglickém Etchinghillu. Tam také Oldřich Doležal 28. listopadu 1983 ve věku 71 let zemřel. Je pohřben na vojenském hřbitově československých válečných veteránů RAF v Brookwoodu. Ve své vlasti byl rehabilitován v roce 1997 a povýšen do hodnosti plukovníka in memoriam. Ve Vítové byl na místě jeho domu odhalen pomník. Vzpomínkové akce se zúčastnil i syn Tom, který žije v Anglii.
