Nejvíce zkušeností získá člověk ve světě. Tak jsem se i já rozhodla, že využiji jeden z mnoha nabízených programů pro studentskou výměnu. Program, který jsem si vybrala, byl organizovaný v rámci Youth Exchange Erasmus+ a měl téma sociální exkluzivita a inkluzivita v divadle. Pozvané byly týmy z pěti zemí včetně hostitelského Chorvatska. Dalšími zeměmi byly Severní Makedonie, Arménie, Česká republika a Francie. Během intenzivních osmi dnů od 27.10. do 4.11. se společně věnovaly tématu projektu ve workshopech, diskusích a jiných aktivitách.

Já jsem společně s naším českým týmem dorazila o den dříve před oficiálním začátkem, díky čemuž jsme tak mohli strávit celý den v chorvatském hlavním městě Zagreb. Definitivním cílem naší cesty bylo však půl hodiny cesty vzdálené město Samobor. V Samoboru jsme po dobu trvání celého programu byli ubytovaní v místním hostelu. Celý Erasmus jsme pak na konci příjezdového dne odstartovali neoficiálním vzájemným seznamováním v místní hospodě v Samoboru. 

Následujícího dne po snídani proběhlo oficiální zahájení. Přes nezbytné informační záležitosti ohledně fungování programů Youth Exchange a obeznámení se s režimem hostelu jsme se dopracovali nakonec i k záživnějším aktivitám. První den měl především seznamovací charakter. Aktivity byly cílené na zapamatování jmen účastníků a jejich bližšímu vzájemnému seznámení. Při jedné z takových aktivit jsme všichni seděli na židlích, které byly rozmístěny do dvou kruhů otočených k sobě čelem. Každý z nás pak dostal poštovní papírovou obálku A4 a jednu psací potřebu. Cílem aktivity bylo vzájemně si ve dvojicích pokládat otázky na zadané téma a tím se blíže seznámit. Předměty týkající se rozhovoru jsme pak měli zakreslit na obálku společně s částí obličeje člověka, kterého jsme měli naproti sobě. Po třech minutách se rozhovor stopnul. 

Vnitřní kruh účastníků předal obálky s jménem osoby, která mu seděla čelem doleva po kruhu a vnější kruh se celý posunul o jednoho člověka také doleva. Tím se zajistilo, že každý měl příležitost debatovat s každým a obálka cestovala ve stejném směru jako člověk, kterému patřila. Nakonec tedy každému z nás vznikla obálka s jeho portrétem s přimalovanými věcmi, které souvisely s naší osobou. Ty pak po zbytek Erasmu visely připevněné na stěně a mohli jsme se skrze ně vzájemně obdarovávat dárky či vzkazy. Kromě toho měl každý z nás přiděleného i svého tzv. Secret Frienda, kterého jsme měli určeno obdarovávat po celou dobu trvání projektu. Celý první den programu jsme nakonec zakončili Pub Quizem. Dny následující již byly více cílené na témata celého projektu. Avšak je potřeba zdůraznit, že rozhodně se žádná z aktivit svou náplní neblížila studijnímu semináři. Co jsem si já a jistě všichni ostatní účastníci odnesli, je především zkušenost diskutovat v multikulturních skupinách a přátelství napříč světem. Pro mě, která má zkušenost s českým skautingem, se ve fungování tohoto programu ukázalo mnoho paralel. 

Nezanedbatelným aspektem celého projektu bylo seznámení se s kulturou jiných zemí, než je naše vlastní. Každý jednotlivý národní tým měl totiž za úkol pro ostatní připravit interkulturní večer, během něhož ostatním účastníkům představí pro jeho zemi typické pokrmy a nápoje, případně oblečení. Mimo to si každý národní tým vylosoval dramatický žánr, který jsme měli uplatnit v krátké scénce, kterou bychom taktéž přiblížili národní charakteristiku naší země. Zároveň si každý tým pro ostatní připravil různorodé národní workshopy, které se dotýkaly divadelních schopností a sociální inkluzivity. 

Jeden den jsme navštívili nádherné přímořské chorvatské město Rijeka. Tady jsme kromě obhlídky památek absolvovali prohlídku místního dětského komunitního domu, kde nás paní vedoucí obeznámila s jeho fungováním a provedla všemi místnostmi. Celá budova byla velmi originálně architektonicky řešena. Centrálním bodem byla imitace fabrikového komína, který procházel všemi patry celé budovy a umožňoval pohled skrze celou budovu. Jiným zajímavým prvkem byla místnost designovaná jako kobercový les, kde děti mohly libovolně trávit čas a na rozdíl od jiných místnosti zde nebyla žádná televize nebo herní konzole, čímž se cílilo na vlastní dětskou představivost a hravost. Zde jsme absolvovali i krátké cvičení s místní herečkou, během kterého jsme si vyzkoušeli některé divadelní techniky. Protože bych nerada sklouzla ke školnímu popisu programu a unudila vás k smrti, popíšu vám tedy alespoň ty nejzajímavější aktivity, které jsme během Erasmu zažili. Vědomostně nejpřínosnější byly rozhodně plnohodnotné debaty. Při jedné jsme byli například rozděleni do dvou diskuzních skupin, kdy jedna měla zastávat premisu, že se divadlo asociuje se sociální inkluzivitou a exkluzivitou, zatímco druhá měla uvádět argumenty k opačnému názoru.

Nešlo o to, zda vy sami některý z těchto názorů zastáváte. Úkolem jednoduše bylo vymyslet co nejpádnější argumenty, které danou premisu podpoří. Tohle cvičení bylo velmi důležité pro rozšíření schopností vést smysluplnou debatu, při které se dokážete vžít do oponentových názorů, pochopit, proč je takový názor možný a lépe vymyslet cílený protiargument, který podpoří váš vlastní názor. Důležité pravidlo zní:poznej svého nepřítele, abys s ním byl schopen dobře zápolit. Další aktivitou, kterou bych zde chtěla vypíchnout, byla debata nad tématy v proměnlivých debatních skupinách, kde zůstal jeden stejný leader, který dostal přidělené téma k diskusi. Šlo vlastně o určitou metodu brainstormingu. Každá skupina měla papír velkého formátu s napsaným tématem a cílem bylo vypsat nebo nakreslit vše, co podle nás s tématem souviselo. Trénovali jsme tak své schopnosti dívat se na věci z různých úhlů, sledovat myšlení někoho jiného než své vlastní a používat metodu asociace. 

Ještě bych ráda zmínila aktivitu, kterou si chorvatský tým připravil v rámci národního workshopu. Šlo o debatní duel, kdy jsme každý z dvojice dostali předělené jedno nepovedené tetování. Jeden z dvojice byl majitelem tetování a co nejkreativněji a nejpřesvědčivěji měl druhou stranu přesvědčit o tom, že jeho tetování je skvělé a smysluplné. Ten druhý měl naopak za úkol majitele tetování přesvědčit, že udělal největší chybu svého života. Dvojice si pak role po pěti minutách prohodila. V tomto případě jsme trénovali schopnosti improvizace, kreativity a herecké přesvědčivosti. Jako velmi přínosnou hodnotím taky aktivitu, během níž jsme každý z nás dostali přidělenou určitou roli, moje například byla mladý člověk z odlehlé arménské vesnice. Cílem bylo pomyslně navštívit danou zemi a dozvědět se, jak se takovému člověku v ní žije. Pro mě to byla například příležitost nahlas a jasně zformulovat pro cizince, co znamená být v České republice rodičem samoživitelem nebo příslušníkem arabské menšiny. Na druhou stranu mi to přineslo možnost se taky dozvědět, jaký by asi byl život pro LGBTQ+ jedince žijícího ve Francii.

Celkově byl program Erasmu velmi dobře nastaven, jen jsem občas měla pocit, že jsem pro jeho obsah mimo cílovou věkovou skupinu. Mnohem více by si program užili lidi maximálně do 19 let věku. Důležitou složkou celého projektu byly skupiny s úkoly pro daný den. Na každý den byla určena skupina fotografů, skupina žurnalistů, časových dohlížečů a energizérů. Úlohu žurnalistů a fotografů myslím není třeba blíže přibližovat. Energizéři měli za úkol udržovat energii a dynamiku skupiny na aktivní úrovni a časoví dohlížeči zase měli dbát na to, aby se na bloky programu chodilo včas.

Na závěr musím říct, že své zkušenosti absolutně nelituji. Naopak velmi doporučuji všem mladým se podobného programu zúčastnit. Nakonec ty zážitky a kontakty jsou k nezaplacení. A poznání nám pomáhá stát se kompatibilnějšími dospělými lidmi schopnými reflektovat samostatným myšlením celospolečenské dění. Moc děkuji organizaci za tuto příležitost a za nádheru chorvatské země. Ta nám sice ne vždy nabídla vlídné počasí, přesto to ale stálo za to. Ještě bych ráda vypíchla jeden krásný poetický okamžik. Jelikož běh Erasmu vycházel na Dušičky, navštívili jsme místní katolický hřbitov, kde se ve velkém vzpomínalo na ty, kdo nás předešli. Bylo to jako dívat se na tisíce hořících duší, kde každá dýchá svým vlastním životem. Slavnostní nádhera byla o to zajímavější, že jsme se vzájemně podělili o kulturní rozdíly v přístupu k tomuto svátku v jednotlivých zemích.