RECENZE: Jak ten čas letí, objevuje portrét zpěvačky jménem Helena

Za svou kariéru, již rámuje příprava tradičního koncertu v Lucerně, nazpívala Helena Vondráčková úctyhodných 1 780 písní. Právě muzikantské položky, respektive černobílé archivy s dobovou stylizací, znamenají nejsilnější stránku jinak konvenčně pojaté, vůči hlavní aktérce až úzkostlivě ohleduplné kroniky.

Vondráčková tak počítá ve svém domě sbírku trofejí včetně platinových desek, neméně tradičně mapuje zpětně vlastní cestu od dvanáctileté klavíristky po slavnou éru tria s Václavem Neckářem a Martou Kubišovou Golden Kids.

„Jak ten čas letí... ráda vzpomínám,“ shrne slibné období, kdy se jim otevírala západní pódia, než přijely okupační tanky. „Já jsem zákazu unikla díky tomu, že jsem byla na zahraniční dovolené, ale emigraci jsem nezvažovala,“ přizná.

6 fotografií

Velmi opatrně se krouží kolem Kubišové, dočasný návrat Golden Kids v 90. letech vtělí Vondráčková do věty „na společném turné jsme se s Martou bohužel nedohodli“, aniž by padlo slovo o podané žalobě.

Režisér Ivo Macharáček vůbec kráčí cestou nejmenšího odporu, vydlážděnou prvoplánovými odkazy. Splněný „dívčí sen“ obstará Šíleně smutná princezna, procházka po hradě vroubí Noc na Karlštejně, s písní Malovaný džbánku se jede do Sopot, kde vyhrála festival.

„Do kostýmu ze Sopot se ještě vejdu,“ ukáže zpěvačka; jiné úbory pak přijdou ke slovu s její dvorní návrhářkou a od módních výstřelků 80. let se přes festival v Riu de Janeiru přejde k pořadu Ein Kessel Buntes, který Vondráčková tehdy i moderovala.

„Uměla jsem jazyky, zasloužili jsme si to jenom svou prací,“ odmítá jakékoli politické pozadí svých zahraničních výjezdů za normalizace. Antichartu nepodepsala: „Byla jsem zrovna v Polsku.“

Stejně povšechně se dokument Helena vypořádá i s klíčovým soukromým tématem Vondráčkové. „Nemám děti, vynahrazuji si to vším jiným. Je mi to líto, ale neměla jsem to štěstí,“ poví pouze.

I první manželství se zmíní spíš letmo, zato soužití s Martinem Michalem vede od dlouhých svatebních záběrů po zdůrazňovanou idylu na souši i na vodě. Jako by se zpěvaččin portrét změnil v obhajobu její partnerské volby před rodinou, zejména před bratrem; vzájemný rozkol se též jen nadhodí a opustí.

Helena 55 % Režie Ivo Macharáček

Zkrátka nic rušivého, neřkuli bolestného do snímku nesmí, zato se do něj vejde manýra jedné písně sestřižené z různých provedení, dále hity Sladké mámení a Dlouhá noc, muzikál Bídníci i Carnegie Hall s Karlem Gottem, podle líčení zpěvačky „něco wow“.

Po filmařské stránce se tedy zrodil dokument odolný vůči jakémukoli nápadu, překvapení, myšlence, emoci či alespoň nové informaci. Nad průměrem jej drží výhradně muzika; naštěstí Heleně Vondráčkové to pořád zpívá náramně.