Článek
Stres je přirozeným fyziologickým jevem u všech organismů a jeho primárním cílem je ochránit organismus před nebezpečím. Je to obranná reakce vůči nepříznivým vlivům okolí, snaží se vyvolat takovou reakci, kdy se organismus stresovým faktorům vyhne nebo se na ně připraví takovým způsobem, že se jim dokáže ubránit. Určitá míra stresu, která vyburcuje organismus k lepším výkonům (větší ostražitost, vyšší rychlost, větší síla apod.) je prospěšná a označuje se jako eustres.
Naproti tomu příliš silná nebo dlouhotrvající stresová reakce, označovaná jako distres, působí na organismus škodlivě. Stresová reakce může být buď fyzická nebo psychická, v mnoha případech je pak kombinovaná. Fyzická reakce může zahrnovat zvýšený tlak a tep, zvýšenou teplotu, zvýšenou citlivost nervové soustavy apod. Jejím cílem je dosáhnout připravenosti ke dvěma možným vyústěním – útoku, nebo útěku.
Psychická reakce spočívá ve vnitřní připravenosti (zejména v případě krátkodobějšího přiměřeného stresu), kdy se organismus snaží přizpůsobit novým/nevhodným/nepřiměřeným podmínkám, nebo vede ke vzniku úzkosti či deprese. Každého z nás stresuje něco jiného a v jiné míře. Stres můžeme zažívat v reakci na fyzikální podmínky prostředí, ve kterém žijeme (vysoká teplota, přílišný mráz, nadměrná vlhkost, úraz atd.), stres můžeme prožívat v rodinném prostředí, ve společnosti nebo v práci.
V tomto článku bych se chtěla zaměřit na pracovní stres, který bývá častý a v mnoha případech i dlouhodobý. Jak jsem již psala na začátku, krátkodobý přiměřený stres nás může vyburcovat k lepším výkonům, novým nápadům, rychlejší činnosti. Z pohledu šéfa se jedná o něco, co je svým způsobem vítané. Špatný šéf však nepozná hranici, za níž se tento stres už stává naopak zátěží. Dobrý šéf se zkušenostmi tuto tenkou linii pozná snáz a může tak stres využívat efektivněji. Například Japonsko je známé svým přístupem k práci. Každý se snaží pracovat víc jak na maximum, je to otázka prestiže. Což se však neobejde bez značné míry stresu, který mnohdy sahá za hranice snesitelnosti. Ne nadarmo je kvůli tomu Japonsko též známé i vysokou mírou sebevražd. Podceňování stresu na pracovišti je velmi rizikové. Následky pak nejsou jenom ke škodě pracovníka, ale i firmy jako takové. Člověka může v práci stresovat řada věcí. Některým z nich by se měl přizpůsobit a naučit se s nimi fungovat tak, aby v něm stres nevyvolávaly. Jako příklad mohu uvést například jasně daný termín splnění nějakého projektu (deadline). Časový tlak může pracovníka stresovat, ale o to spíš by se měl naučit pracovat tak efektivně, aby věděl, že je schopen projekt zvládnout a nemusí prožívat takový stres z toho, že se termín blíží.
Co se v mnohých firmách těžko řeší, to je stres způsobený nekompetentními/nezkušenými vedoucími pracovníky, neshodami s kolegy/němi, nereálnými požadavky nadřízených apod. Představte si třeba případ, kdy máte šéfa, který po vás jeden den chce věc A, aby hned druhý den zcela změnil názor a chtěl věc B, zatímco třetí den vás „sjede“, že o věci A vůbec nemluvil a věc B jste měli provést jako věc C. Samozřejmě, někdy může dojít k nedorozumění, kdy se špatně pochopíte, ale v řadě případů je vaším šéfem člověk, který takové otočky opravdu dělá a v takové situaci není prakticky možné splnit jeho nařízení. Nebo máte šéfku, která si potřebuje něco dokazovat, zvyšovat si své sebevědomí tím, že to vaše bude naopak snižovat, bude vás upozorňovat na sebemenší drobné chyby, bude poukazovat na vaši údajnou neschopnost apod. Je šéf šetřílek a odmítá přijmout nového spolupracovníka, přestože to objem práce vyžaduje? Neustále máte naloženo víc, než je reálné zvládnout? Nebo pracujete v zaměstnání, kde je vysoká fluktuace zaměstnanců, a tak buď pořád zaučujete nové kolegy/ně, což bývá samo o sobě náročné, nebo jste v trvalém podstavu? Máte pomlouvačné kolegy, kteří o vás roznášejí nepravdy, ale před vámi si hrají na kamarádské kolegy? Nikdy vám nic neřeknou do očí, ale vrazili by vám klidně kudlu do zad, pokud by z toho měli prospěch? Je v týmu kolegyně, která neustále donáší vedení a vy se tak bojíte cokoliv říct, protože by to mohlo být (i záměrně) chybně interpretováno dál?
Pokud tento tlak narůstá pomalu a delší čas, ani si nemusíte být tolik vědomi toho, že již žijete v permanentním stresu (pokud ty okolnosti nejsou vyloženě extrémní). Pokud jde o silný tlak, popř. nárazový, pak vliv stresu cítíte výrazněji. V práci (i mimo ni) pak můžete žít s trvalejším pocitem úzkosti, sevřeným žaludkem (můžete hubnout, nebo máte naopak tendenci k vyšší konzumaci sladkých či tučných jídel), trpět roztržitostí, neschopností se soustředit, zhorší se vám paměť, třesou se vám ruce, špatně spíte, nebo naopak prospíte většinu noci i volného dne, protože se cítíte úplně paralyzováni.
Čím víc jste pod vlivem stresu, tím spíše se dopouštíte chyb a točíte se tak v beznadějném kruhu. Někteří začnou kouřit ještě víc, jiní mohou propadat alkoholu, úzkosti, panickým atakám, depresím. Ať už ve vašem případě vede stres k čemukoliv, vždy to negativně ovlivňuje vaše zdraví. Zvýšený tlak, poruchy srdeční frekvence, v horších případech mrtvice, infarkt. Někdy jsme na práci natolik finančně závislí, že se bojíme skončit, děsí nás představa, že nebudeme mít z čeho hradit účty, že nenajdeme včas novou práci, stejně nebo lépe placenou, děsí nás změna, a tak setrváváme na místě, byť nevyhovujícím. Měli bychom se naučit mít k sobě tolik respektu a ohledu, že si nedovolíme v takovéto situaci setrvávat a odhodláme se k jejímu řešení, které povede ke snížení míry stresu tak, aby neměl negativní dopad na naše zdraví.
Pokud se necítíme psychicky dostatečně silní ke změně (nemusí jít nutně o změnu zaměstnání, ale o změnu našeho přístupu a řešení problému), můžeme se obrátit i na odborníky – psychology nebo psychiatry (kteří nám mohou předepsat i léky, které nám pomohou zvládnout nepříjemné psychické stavy a tím nám umožní lépe a efektivněji reagovat na danou situaci). Požádat o pomoc není nic, za co bychom se měli stydět. Psycholog nás také může naučit lepší psychohygieně. To je nauka o tom, jak zlepšovat své duševní zdraví a pohodu a jak si zvyšovat psychickou odolnost vůči negativním vlivům. Nepodceňujte vliv stresu na pracovišti a snažte se mu předcházet. Pokud už jej prožíváte, snažte se jej minimalizovat.
Zdroje:
Vlastní zkušenosti
