Jedním ze základních způsobů provedení exekuce jsou srážky ze mzdy povinného. Zatímco v minulosti se jednalo o jeden z nejpreferovanějších a nejefektivnějších způsobů provedení exekuce, v současnosti jej téměř nelze použít, neboť účastníkům exekučního řízení bez nadsázky škodí. Na vině je neuvážené navyšování nezabavitelné částky v průběhu posledních čtyř let. Nebude-li zavedena pevná minimální částka srážky ze mzdy, systém se zhroutí.

Zatímco v minulosti bylo k navyšování nezabavitelné částky přistupováno racionálně po vyhodnocení všech možných dopadů, včetně dopadu na systém exekučního vymáhání, v posledních letech je tomu naopak. Od roku 2019 totiž došlo k navýšení nezabavitelné částky celkem devětkrát. V důsledku toho se razantním způsobem propadla výše srážkami ze mzdy vymožených prostředků.

Aktuálně je nezabavitelná srážka ze mzdy stanovena na 13 638 Kč pro dlužníka a je zvyšována o 3409,50 Kč za každou osobu, kterou dlužník vyživuje. U dlužníků, kteří mají manžela či manželku a dvě děti, se tato částka zvýšila z 10 895 Kč v roce 2018 na 23 867 Kč v roce 2023, což výrazně omezuje výši sumy, z níž může být dluh uspokojen. Ve většině případů tak dnes není možné srážet vůbec, v dalších srážky rapidně poklesly.

Pro ilustraci lze použít případ průměrného povinného, který má čistý příjem 24 000 Kč, manželku a dvě děti. V roce 2019 činila nezabavitelná částka u takového povinného 11 250 Kč a bylo mu možné ze mzdy srazit celkem 6320 Kč. Průměrná vymáhaná částka na jistině v jedné exekuci v roce 2019 činila cca 63 000 Kč. I s náklady exekuce tak bylo možné exekuci přibližně za jeden rok úspěšně vymoci bez závažnějších konsekvenci pro povinného a jeho rodinu. Aktuální nezabavitelná částka u stejného povinného nyní činí 23 867 Kč. Z jeho mzdy lze tedy provádět srážku ve výši pouhých 44 Kč (sic!) a exekuci tak zjevně nelze tímto způsobem vymoci!

Z uvedeného příkladu je evidentní, že srážka ze mzdy, která vždy představovala jeden z nejmírnějších, a přitom nejefektivnějších způsobů provedení exekuce, je nyní v podstatě obsoletní, nepoužitelná. Dlužníci, ani širší veřejnost, přitom tento způsob provedení exekuce nezpochybňovali, neboť vždy platil za jeden z nejmírnějších. Soudní exekutoři jsou ze zákona povinni postupovat v exekuci rychle a efektivně. Nemohou-li použít srážky ze mzdy, jsou tím státem nuceni k provádění exekuce invazivnějšími způsoby – mobiliární exekucí, prodejem nemovitých věcí povinného. Tyto způsoby provedení exekuce by však měly být těmi nejzazšími. Není ani v zájmu soudních exekutorů narušovat lidem soukromí, bezpečí domova či jim domov rovnou brát. Nehledě na to, že se celá exekuce tímto způsobem zbytečně protahuje. Současný systém je ke škodě i věřitelům, neboť tam, kde dříve chodily měsíčně splátky jejich pohledávek, není v současnosti zhola nic.

Z průzkumu mezi našimi členy vyplynulo, že se na soudní exekutory čím dál častěji obracejí drobní věřitelé, včetně samoživitelek, obětí trestných činů či zástupců SVJ. Ptají se, proč jim neposíláme více vymožených peněz, jako tomu bylo dříve. Je zřejmé, že systém je nutné změnit a jako spravedlivé řešení, které se osvědčilo i v zahraničí se jeví minimální srážka ze mzdy.

Exekutorská komora ČR proto volá po změně systému srážek ze mzdy, a to zavedením konkrétní částky minimální srážky, která by se bez ohledu na příjem povinného srazila vždy. Věřitelům by tak byla zaručena možnost domoci se svých pohledávek s vidinou alespoň minimálního měsíčního příjmu. Povinní a jejich rodiny by tím byli chráněni proti invazivnějším způsobům provedení exekuce, neboť u menších dluhů by nebylo vůbec nutné provádět mobiliární exekuci. Zároveň by byli motivováni k rychlejší úhradě vymáhané částky.

Mgr. Martin Tunkl, viceprezident EKČR
Foto: archiv M. Tunkla, canva.com