Článek
K jejím největším hitům patří Môj bracháč Vilo, Rockovanie a Mama, prečo nie som pekná. Poslední jmenovaný se dočkal moderní úpravy v rámci hudebního projektu slovenského rádia Melody s názvem „Znovuzrodené hity“.
Vaše jméno mám hlavně spojené se zmíněnou písní Mama, prečo nie som pekná. Její moderní aranžmá opět potvrdilo známé klišé, že dobré písničky nestárnou. Co vám ale proběhlo hlavou, když jste tu novou úpravu poprvé slyšela?
Pokud mám být upřímná, nebyla jsem nadšená. Zdálo se mi, že je to úplně jiná písnička. Ale po krátké době jsem si k té nové verzi našla cestu a už se mi i líbí.
Tato nahrávka vznikla po nějakých pětatřiceti letech od té původní. Šla jste do studia s jasnou představou, jak ji chcete zpívat. Nebo jste to ještě ladila na místě?
Měla jsem už představu, jak ji chci zazpívat, aby působila trochu odlehčeně a nebyla tak melancholická, a to se mi, myslím, podařilo. Ale doladili jsme to ještě při nahrávání s producenty ze studia TC Lemons, kteří byli původci myšlenky „obléknout“ některé starší hity do nového kabátu.
Píseň získala současný zvuk. Daří se jí ve slovenských rádiích?
Popravdě řečeno vůbec nevím, ale občas se mi donese od přátel, že ji slyšeli v rádiu.
Už v těch osmdesátkách jsem na ní oceňovala skutečně geniální text. Nicméně jste ho dostala od autora Pavola Jursy jako velmi půvabná žena. Nebála jste se, že vám ho nebudou posluchačky věřit?
Tím jsem se vůbec nezabývala, protože mi ten text připadal aktuální pro všechny dívky v jakékoli době. Každá z nás se občas necítí hezká …. A když tak nad tím přemýšlím, zdá se mi teď v době sociálních sítí ještě aktuálnější. Dívky jsou dnes přímo atakovány různými módními trendy a v případě, že nemají dostatek sebelásky, mohou snadno podlehnout klamavé reklamě, která jim určuje nereálný ideál krásy.
S tím musím souhlasit. Tudíž jste vlastně nazpívala jakousi hymnu všech mladých děvčat. Tak mě napadá, jakou hudbu jste poslouchala v době dospívání?
Asi vás to překvapí, ale já jsem milovala šansony Hany Hegerové. Dokonce jsem se tomuto žánru chtěla původně věnovat, ale rozmluvili mi to s tím, že na šanson jsem tehdy byla podle některých názorů až moc mladá, prý jsem si nic neprožila a tak podobně… Ale samozřejmě jsem poslouchala i jinou hudbu, kupříkladu Barbru Streisand nebo Pink Floyd.
Vaším prvním výrazným úspěchem bylo vítězství v soutěži Mladá píseň Jihlava v roce 1983. Nazvala bych ji socialistickou předchůdkyní dnešních Superstar. Mimochodem, když se v Čechách připravovala televizní série Iveta, docela dlouho hledali protagonistku, která by se vám alespoň trochu podobala. Co se vám osobně vybaví při vzpomínce na tuto soutěž?
Vždy se mi vybaví úžasná emoce, ten pocit, když po vyhlášení výsledků za mnou všichni v zákulisí přiběhli a radovali se se mnou… Je to pěkná vzpomínka.
Tomu naprosto rozumím. Stála jste na začátku své dlouhé hudební kariéry. Přesto mě napadá, jestli vám také účast v soutěži zároveň i něco nevzala?
Vzala mi určitou bezstarostnost, protože před soutěží jsme měli soustředění, které mě velmi bavilo. Měli jsme v rámci něj hlasová cvičení, učili jsme se pohybovat po jevišti, líčit se apod. Tehdy jsem si poprvé uvědomila, že je za tím i hodně dřiny.
Když jste o sobě dala takto vědět, následovala samozřejmě určitá popularita. Lepili si pak třeba vaše fotografie vojáci do skříněk?
Ano, četla jsem někde o těch skříňkách vojáků (smích).
A v čem jste hledala rovnováhu, abyste se s tou novou situací vyrovnala?
Ta popularita nebyla natolik závratná, aby se mi z ní zatočila hlava. Nezabývala jsem se tím, protože po čase jsem začala zpívat ve skupině Madam. Tam se to srovnalo, popularita se jednoduše rozložila mezi všechny členky kapely.
Sametová revoluce zamíchala s hudebními kartami a vy jste pragmaticky odešla zpívat do zahraničí. Vždy jste se vracela domů. Nenastaly ale někdy chvíle, kdy jste chtěla venku zůstat?
Ne, nechtěla jsem nikdy zůstat v zahraničí, i když jsem měla přátele třeba v Belgii, kde jsem dokonce natočila i jednu písničku.
A našla by se země, kterou byste vyměnila za Slovensko?
Kdybych si musela vybrat jinou zemi, asi by to byly Kanárské ostrovy, respektive jeden z nich… Možná Tenerife.
Dlouhá léta jste zpívala nejen na lodích všemožný repertoár včetně skupiny ABBA. Existuje však skladba, kterou jste si chtěla zazpívat, ale nikdy k tomu nedošlo?
O žádné nevím.
A kdybyste si mohla vybrat jakéhokoliv pěveckého partnera a nazpívat s ním duet. Kdo by to byl?
Phil Collins.
Je škoda, že to už nelze uskutečnit, protože ukončil koncertní činnost. Pokud by ale dnes za vámi někdo přišel s tím, že má pro vás napsané písničky a k tomu i doprovodnou kapelu, vrátila byste se do toho hudebního kolotoče?
Občas nad tím přemýšlím, ale muselo by to být to, co bych opravdu chtěla zpívat.
A jaké skladby by měly u vás šanci?
Jednoznačně šansony, něco ve stylu alba Potměšilý host Hany Hegerové. Myslím, že teď už nejsem ta „moc mladá“.
Říká se otřepaně, že sny se mají plnit. A můžeme k tomu dopomoci i výzvou k potenciálním autorům.
