Článek
Po nástupu Adolfa Hitlera do pozice německého kancléře 30. ledna 1933 docházelo k systematickému upevňovaní moci nacisty a cílenému odstraňovaní všech jejich odpůrců. Požár Říšského sněmu z 27. února poskytl příležitost vypořádat se s komunisty. Zatímco údajný pachatel Marinus van der Lubbe byl odsouzen k trestu smrti, další čtyři podezřelé soud pro nedostatek důkazů osvobodil. To podnítilo Hitlera k vyjmutí politických zločinů z nezávislého soudnictví a vytvoření Lidového soudu (Volksgerichtshof) zřízeného 24. dubna 1934. Nacistický režim se tímto krokem vymanil z okovů tradiční spravedlnosti a mohl zintenzivnit boj proti opozici a nepřátelům státu. Po smrti prezidenta Hindenburga v srpnu 1934 už disponovala NSDAP absolutní mocí. Během 20 měsíců se nacistům podařilo umlčet opozici, nasadit náhubek tisku a spravedlnost držet pevně na uzdě. Přísahu Vůdci složila jak armáda, tak soudci.
Na říšském ministerstvu spravedlnosti, v jehož čele stál Franz Gürtner, tou dobou probíhala řada schůzek vysokých funkcionářů a úředních byrokratů o sladění popravčích metod. Diskuze spočívala v tom, zda při narůstajících počtech poprav bude efektivnější používat sekyru, nebo gilotinu. Zdálo se, že všechny argumenty hovoří pro první možnost. Na základě statistik bylo přesně vypočítáno, že poprava sekyrou je o několik vteřin kratší než gilotinou. Mezi předáním odsouzeného katovi a okamžikem stětí hlavy se mělo ušetřit celých 20 sekund. Oproti mechanickému zařízení nacisté sekyru vnímali více autentičtější, germánskou a němečtější. Gilotina navíc představovala symbol francouzské revoluce, jejíž hodnoty nenáviděli. Rozhovorů se zúčastnil i jeden z vrcholných představitelů justice Roland Freisler, který se sám přikláněl k variantě poprav sekyrou. Debatu ukončil až Hitler, který rozhodl, že jako hlavní popravčí nástroj bude sloužit gilotina. Vůdce si totiž podmanila mechanická účinnost stroje.
S upevňováním moci nacistů začala strmě stoupat hvězda Johanna Reichharta, zkušeného popravčího z Bavorska. Na jaře 1933 uvažoval, že po necelých deseti letech svoje řemeslo pověsí na hřebík, ale nakonec využil nových příležitostí. V lednu 1934 se jeho roční příjem zvýšil již na 3 720 říšských marek s bonusem 65 marek za každou vykonanou popravu. Mohl si tak dovolit pořídit nový nákladní vůz Opel Blitz, který bezpečně uvezl gilotinou vlastní výroby (Fallschwertmaschine) typu Mannhardt. V roce 1937 Reichhart vykonával popravy v Mnichově, Drážďanech, Stuttgartu a Výmaru. Oproti roku 1933 se počet nejvyšších trestů v roce 1938 zdesetinásobil a v roce 1939 ještě zdvojnásobil. Reichhart přišel s několika vylepšeními (např. došlo ke zrušení černé pásky přes oči), které zkrátily dobu jedné popravy gilotinou o 3-4 sekundy.
Pankrácká sekyrárna v roce 1946. Mezi dubnem 1943 až dubnem 1945 zde nacisté sťali 1075 osob.
V průběhu druhé světové války se nacistický režim stále více radikalizoval, což se projevovalo i v množství provedených poprav. Především po nástupu Freislera do čela Lidového soudu začal počet trestů smrti dramaticky stoupat. Na konci roku 1943 bylo na území Německa již 22 popravišť. Jedno z nejznámějších představovalo neblaze proslulé Berlín-Plötzensee, kde jenom mezi 7.-12. září 1943 bylo vykonáno na 250 poprav. K odsouzení se stačilo provinit pouhým poslechem zahraničního rozhlasu nebo vyslovit nahlas pochybnost o konečném vítězství Německa ve válce. Počet poprav prudce narostl nejvíce po nezdařeném atentátu na Hitlera z 20. července 1944, kdy umíraly pod čepelí gilotiny celé rodiny spiklenců. Celkem je nacistům připisováno kolem 16 500 poprav gilotinou, z toho 10 000 v období let 1944-1945. Samotný Reichhart jich měl vykonat 2 951 a k tomu 59 oběšením, a to včetně případů z období Výmarské republiky. Bylo neuvěřitelnou ironií osudu, že po válce Američané využili Reichhartových znalostí a zkušeností a on tak do května 1946 popravil ještě 156 německých válečných zločinců v bavorském Landsbergu. V západním Německu byla naposledy gilotina použita v roce 1949 a ve východním Německu ještě v roce 1966.
Prameny:
KERSHAW, Ian. Hitler. Hybris. I. díl 1889-1936
TAUCHEN, Jaromír. Vývoj trestního soudnictví v Německu 1933-1945
https://www.mirror.co.uk/news/uk-news/how-adolf-hitlers-head-hunter-10617983
https://www.spiegel.de/geschichte/henker-johann-reichhart-scharfrichter-der-nazis-a-951318.html
