Do finále soutěže, která v Česku oceňuje dobrodince v oblasti kultury, charity, vědy, vzdělávání i morálních hodnot, se „probojoval“ přes kolo moravské. A uspěl stejně jako lanžhotský lidový vypravěč František Uher.

„Loni jsme s mojí třídou zjistili, že tahle cena existuje, a tak jsme se zapojili a nominovali čtyři osobnosti. Letos jsou to už deváťáci, mají jiné starosti, a proto jsme se sami nezúčastnili,“ přibližuje Kosík. Tajnou nominaci poslal akademický malíř z jeho rodných Mikulčic Pavel Vavrys. „Vůbec jsem s něčím takovým nepočítal,“ přiznává.

Bez dobré fyzičky verbuňk nezatančíte, říká oceněný milovník folkloru a vína

A vítězství jej překvapilo ještě víc. „V celostátním kole bylo 247 nominovaných osobností a já získal nejvíce hlasů na Facebooku. Každá kategorie si je však rovna, cenu si nakonec odnesly na dvě desítky lidí,“ připomíná.

Ze začátku přitom zvažoval, jestli rovnou neodmítne. „Nepřipouštěl jsem si, že to, co ve svém okolí dělám pro folklor, je něco, co zaslouží poděkování. Ale pak jsem si řekl: Proč vlastně ne?“ usmívá se oceněný hudebník, jemuž se symbolického ocenění dostalo za všechnu dosavadní práci. „Cenu jsem nezískal jen za jeden konkrétní projekt, ale vlastně prakticky už za celoživotní práci,“ směje se jednačtyřicetiletý učitel.

Zapálený pedagog

Ten pochází z muzikantské rodiny a jako malý začal hrát v cimbálovkách. V jedné z nich narazil na vedoucího Přemysla Líčeníka, jenž jeho zájem o folklor podnítil a mnohé ho naučil. Začal proto také písně sám aranžovat. „Hudebně jsem předělal například podlužáckou zpěvohru Cesta zarúbaná od Fanoše Mikuleckého,“ líčí Kosík činnost, kterou si velmi užil.

„Je to opera složená z lidových písní a tehdy jsme sklidili obrovský úspěch. Díky tomu jsem se dostal v okolí do širšího povědomí,“ vzpomíná Kosík, který hraje na klavír, varhany a violu.

Kořenecký folklorní soubor přežívá už pětasedmdesát let, kroje má stále stejné

Důležitým milníkem je podle něj také fakt, že se dostal do folklorní redakce Českého rozhlasu. „Máme s kolegy pořad Na pěknú notečku, který vysíláme každý čtvrtek. Už více než tři roky tedy propaguji folklor po celé Moravě i tímto způsobem,“ přidává.

Kromě toho, že napsal knihu mapující život a tvorbu právě Fanoše Mikuleckého, zasvětil Kosík melodiím věhlasného skladatele i celé CD. Mimo jiné publikoval v různých vědeckých periodikách či sbornících a je zároveň také hudebním režisérem.

Folklor se snaží učitel hudební výchovy a informatiky přiblížit i svým žákům. „Děti vždy více zaujme zapálený pedagog, který předává nejen to, co se naučil z knih, ale i ze své vlastní zkušenosti,“ myslí si.

Poslouchá i pop a rock

Žákům tak nejen pouští nahrávky lidových písní, ale také je s nimi zpívá. „Snažím se, aby se na písničky, ale ani na zpěváky nezapomnělo,“ říká. Podle jeho slov je v Lanžhotě folklor stále ještě na vysoké úrovni. „Spousta místních žáků začíná po základní škole chodit v kroji a sami se tedy snaží tradice udržovat,“ doplňuje.

Týdeník 5plus2 Každý pátek zdarma Čtení o zajímavých lidech, událostech a nevšedních akcích v regionech.

Přiznává však, že si rád poslechne i jinou muziku než jen tu tradiční. „Musím mít samozřejmě trochu rozhled a povědomí, co zrovna frčí, abych žákům stačil. Hodně poslouchám klasickou hudbu, jsem vystudovaný sbormistr, ale někdy i populární či rockovou,“ povídá. A jak tolik rozličných aktivit zvládá? „Základem je dobré plánování. Na prvním místě je manželka a děti, poté práce ve škole. Vše ostatní dělám ve volném čase. Ale náročné to je,“ připouští.

Kosíka nominoval na cenu Ď Pavel Vavrys za jeho přínos pro osvětu a udržování tradic na jižní Moravě. Ocenil především jeho schopnost nadchnout své žáky a označil jej za tahouna zdejších folklorních akcí. „Má mladou rodinu a jeho děti, ačkoliv malé, jsou již folklorem ‚nasáté‘. Je radost vědět, že takový člověk žije mezi námi,“ vyzdvihuje Vavrys. A také veřejnost dala slovům akademického malíře za pravdu.

Cena Ď je určená českým mecenášům a dobrodincům v oblasti kultury, charity, vědy, vzdělávání a morálních hodnot. Její název je odvozený od českého rčení „tak ti ď“. První ocenění převzaly osobnosti už v roce 2001.