„Udělal jsem to schválně, abych zjistil, jestli někdo bulletin čte,“ zasmál se Beer po letošní domácí extraligové premiéře s Odolenou Vodou.
Beer, to je práce všeho druhu. Plno činností zastává ve volejbalové baště on, patří mezi ně i obsah zápasových programů. Jejich součástí je soupiska. A ke kanadskému smečaři Levimu Olsonovi uvedl specializaci kulturista, Tomáš Hendrich si zase vysloužil označení kladivo.
„Když procházela korektura přes Číru,“ jmenoval Beer funkcionářskou duši ústeckého klubu Miroslava Přikryla, „tak ten si toho nevšiml. Čekal jsem, jestli někdo přijde: Hele, máte tam nějaké ptákoviny. Nechám to tam ještě do příště.“
Levi Olson alias kuturista.
Tomáš Hendrich alias kladivo.
Dva zmínění hráči nemají svoje přízviska náhodou. Olsonova hranatá postava je nepřehlédnutelná. „On je smečař, ale měří něco málo pod 190 centimetrů. A má sílu jako kůň. Když kopne, je to neuvěřitelné. Musí, s tou výškou by to měl jinak složité,“ popsal Beer ramenatého Kanaďana. „Pár kluků už na tréninku povypínal. Když vyběhne dopředu a nezablokuje se, bolí to.“
Hendrich, druhý ústecký univerzál, je taky za ranaře. „Je fakt naše kladivo, na servisu je neuvěřitelný,“ vychválil tvůrce zápasového zpravodaje 195 cm vysoké „účko“.
Je jen málo věcí, na kterých se Beer v klubu nepodílí. „Ještě nejsem masér, to bych si nedovolil, klukům bych spíš uškodil,“ zakřenil se. „Jsem blokař, taky jeden z asistentů, mám na starosti obranu vpředu, dělám markeťáka. Dohodli jsme se s Čírou, že se budu věnovat více věcem okolo. Některé zodpovědnosti jsou na nás. Kdyby nás někdo chtěl sponzorovat, může se ozvat mně. Pak z toho budu mít provize já, a ne Číra,“ vtipkoval pětatřicetiletý mazák, který dříve působil i v Liberci, Innsbrucku, Alpen Volleys a v Karlovarsku.
Marek Beer v dresu české reprezentace.
Ústí ve dvou kolech extraligy sebralo jeden bod za porážku 2:3 s Odolenou Vodou. Po letním třesku se mužstvo sehrává. „Změny, to je trošku bolístka, ale museli jsme je udělat. Hlavně po loňském marastu ve druhé půlce sezony. Je tady nová krev od trenéra po hráče, většina kádru je nová.“
Čas je to, co družstvo mladého trenéra Ondřeje Žaby teď potřebuje nejvíc. „Musí to vykrystalizovat. Náš nahrávač je jako na kokainu, furt naspeedovaný, potřebujeme ho trošku zklidnit,“ ukázal bývalý reprezentant Beer na Ukrajince Ivana Pljaseckého, posilu ze Lvů Praha. „Zkušenosti, které zákonitě přijdou, mu pomůžou. On strašně chce. Až dáme víc klidu do určitých momentů, půjde to.“
Jsem nadšený, jaká kultura panuje ve volejbale v Ústí, říká trenér Žaba |
Věkový průměr extraligového áčka je třiadvacet let. „S trenérem pětadvacet, s Čírou šestadvacet. Jsme strašně mladí, ale to je nabíjející. Jdu na trénink a manželka mě doma musí uklidnit, že mi není pětadvacet. Já říkám, že vím, ale co mám dělat, když jsem s šestnáctiletými sedmnáctiletými kluky? Pak se i my starší začínáme chovat jako děcka. V šatně to jde, na hřišti nesmíme, tam musíme být pořádní chlapi!“ bouchl do stolu Beer.
Souzní s trenérem, že před Ústím by mohla být hezká sezona. Loni skončilo předposlední. „Máme podporu od fanoušků, kterou by nám půlka extraligy mohla závidět. A máme na to, abychom hráli lepší a lepší volejbal!“
A to i díky kulturistovi a kladivu.
