„Milá Marie, píšu Ti tento dopis v plné rozvaze a klidu po rozsudku, který je Ti znám…,“ napsal JUDr. Jaroslav Borkovec, jediný zástupce advokacie popravený komunisty v jednom z prvních zinscenovaných politických procesů po Únoru 1948, ve svém zřejmě posledním dopise manželce. „Neměl jsem jiné touhy od té doby, když jsem Tě poznal, než jak Tebe, a později také naši dceru Mahulenku, udělat šťastnou. Nepodařilo se mně to proto, že jsem se věnoval zájmům, které byly nad moje síly….“ A snad i proto, že se o to podvakráte snažil v té nejhorší možné době – nacistické vězení pražský koncipient Jaroslav Borkovec ještě přežil, obvinění z organizování protikomunistického puče už ne. V neděli 5. listopadu si připomeneme 74 . výročí jeho popravy.

 

Jaroslav Borkovec se narodil 16. června 1906 v Jaroměři. Otec Rudolf byl kapitánem Československé armády, maminka Marie byla v domácnosti. Jaroslav se narodil jako prostřední ze tří dětí – bratr Zdeněk se stal významným pražským kriminalistou, sestra Danica se vyučila modistkou.

Rodina nezůstala v Jaroměři dlouho, již na jaře 1910 je doložen její pobyt v jihočeském Písku, kde také malý Jaroslav začal navštěvovat obecnou školu. Poté nastoupil na místní osmileté gymnázium, které dokončil v Praze, kam se Borkovcovi přestěhovali.

Po složení maturity na jaře roku 1925 začal Jaroslav docházet do jednoročního abiturientského kurzu na obchodní akademii, o rok později, 4. října 1926, se zapsal na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Studium však definitivně završil až o devatenáct let později. Souviselo to především s nedostatkem volného času – byl totiž nejen zaměstnaný na plný úvazek (nejprve jako úředník u firmy Elektra, následně v právní sekci Úrazové pojišťovny dělnické pro Čechy), ale navíc se velice aktivně angažoval v politice (zprvu v Československé národní demokracii, později v Národním sjednocení a Mladém národním sjednocení – v roce 1938 byl za Národní sjednocení zvolen pražským zastupitelem ).

V období protektorátu aktivně pracoval proti okupační moci. Spolu s JUDr. Jaromírem Lukavským se účastnil konspiračních schůzek s cílem vybudovat na podhoubí pravicových a levicových mládežnických organizací z období tzv. druhé republiky fungující odbojovou síť. Borkovec rovněž rozšiřoval ilegální tiskoviny.

Dne 29. května 1940 ho spolu s dalšími zatklo gestapo. Zemský soud v Drážďanech uložil Jaroslavu Borkovcovi v říjnu následujícího roku za zločin přípravy velezrady trest tři roky káznice. To měl již za sebou pobyt v pankrácké věznici, v Malé pevnosti Terezín a ve věznici Plzeň-Bory. Z Drážďan byl eskortován do Waldheimu. Z vězení byl propuštěn 5. července 1943, ve svých sedmatřiceti letech, se silně podlomeným zdravím a částečně invalidní.

Po svém návratu domů pracoval Jaroslav Borkovec jako dělník u firmy Desinfa a nadále pokračoval v ilegální činnosti, když jako člen Nejvyšší rady vojáka a pracujícího lidu obstarával s pomocí svého bratra důležité informace z policejního prostředí. V květnu 1945 se aktivně zapojil do Pražského povstání, účastnil se bojů o Staroměstskou radnici a stal se členem revolučního Národního výboru. Za odbojovou činnost během války mu prezident Edvard Beneš udělil Československý válečný kříž 1939 a Československou vojenskou medaili Za zásluhy I. stupně. Později obdržel ještě Pamětní odznak Svazu osvobozených politických vězňů a pozůstalých po politických vězních (SOPVP).

 

     

 

Po osvobození se Jaroslav Borkovec rozhodl ke dvěma důležitým životním krokům. Dne 29. září 1945 vstoupil do manželství s úřednicí Marií Svobodovou ze Smíchova. (O několik měsíců později se manželům Borkovcovým narodila dcera Mahulena.) Dne 28. listopadu 1945 pak definitivně dokončil právnická studia na Univerzitě Karlově. Promoval 7. prosince 1945 a získal titul doktora práv.

Od května 1945 opět působil na svém původním místě v Úrazové pojišťovně dělnické pro Čechy, ale již 12. března 1946 nastoupil jako koncipient do advokátní kanceláře JUDr. Václava Havelky sídlící na Národní třídě 34 v Praze. Přípravnou právní praxi vykonával až do 30. července 1948. Jeho žádosti o zápis do seznamu advokátů nebylo vyhověno, jelikož jeho právní praxe byla příliš krátká.

Jestliže žil za tzv. první i druhé republiky intenzivním politickým životem, za té třetí své aktivity zcela utlumil. Nesouhlasil s vytvořením systému Národní fronty, odmítl i několik nabídek na nové politické angažmá.

První vlnu poúnorových čistek po uchopení moci komunisty sice JUDr. Jaroslav Borkovec, na rozdíl od tisíců jiných, bez úhony přečkal, ale 13. prosince 1948 byl náhle zatčen. StB se totiž dozvěděla o jeho „reakčních“ výrocích a dalších „protistátních“ aktivitách. Ještě 2. února 1949 nevěděl, co bude následovat. Již 22. února 1949 ale bylo trestní řízení proti němu zastaveno a on opustil brány věznice. V pondělí 16. května 1949 ráno byl Jaroslav Borkovec ve svém holešovickém bytě podruhé zadržen orgány Státní bezpečnosti. A spolu s desítkami dalších osob obviněn z protistátní činnosti směřující k provedení ozbrojeného státního převratu. Dodnes není zodpovězena otázka, jak významná byla jeho odbojová činnost a zda se nestal součástí provokační hry komunistických tajných služeb, každopádně pankráckou věznici živý již neopustil.

Dne 5. listopadu 1949 v 6:34 hodin zde byl spolu s Květoslavem Prokešem a Vratislavem Jandou popraven. Jeho poslední vzpomínka patřila právě manželce Marii a malé dceři. Svědčí o tom mimo jiné jeho slova z jeho zřejmě posledního dopisu manželce: „Prosím Tě jenom, abys mně odpustila všechny ty chvíle, které jsem Ti připravil. … Vychovávej naši dceru tak, aby nikdo nemohl říci, že nosí špatné jméno. … Snít a nepodlehnout snění, být tupen a sám netupit, tak nějak to říká R. Kipling ve své nádherné básni „Když…“ Podle toho řiď výchovu Mahulenky… Čas vše uhladí. … Věz, že jsem Tě miloval. Polib Mahulenku a rodiče, Tvůj Jarka“

 

Na konci 60. let podala vdova Marie Borkovcová návrh na znovuotevření případu svého manžela. Vzhledem k okupaci Československa v srpnu 1968 a následné změně politických poměrů však skončil její pokus neúspěchem. O plné rehabilitaci JUDr. Jaroslava Borkovce rozhodl až dne 19. září 1990 Městský soud v Praze .

 

 

Doktor Jaroslav Borkovec patřil k 69 politickým vězňům z období let 1948 až 1965, jejichž ostatky byly rozprášeny v areálu Věznice Praha-Pankrác. Právě na ně při slavnostním pietním aktu ve čtvrtek 2. listopadu 2023 zavzpomínali zástupci justice, politického života, vědečtí pracovníci, již se podíleli na objevení a zkoumání ostatků, i pozůstalí příbuzní. Dcera JUDr. Borkovce Mahulena – ta o níž se zmiňuje ve svém dopise – bohužel mezi přítomnými (ze zdravotních důvodů) nebyla…  

 

 

Redakce AD
Ilustrační fotografie: archiv ČAK