Dnes 2. listopadu 2023 se konal v areálu pankrácké věznice pietní akt k uctění památky 66 popravených a zemřelých politických vězňů z let 1948 – 1965, jejichž zpopelněné ostatky se nacházejí na nedávno objeveném místě v areálu pankrácké věznice. Na seznamu figuruje například i Záviš Kalandra, který byl popraven ve vykonstruovaném procesu s političkou Miladou Horákovou, či advokátní koncipient JUDr. Jaroslav Borkovec, jediný zástupce advokacie popravený komunisty v jednom z prvních zinscenovaných politických procesů.

Skutečnost, že v areálu pankrácké věznice odhalili archeologové pohřebiště se zpopelněnými ostatky, oznámili badatelé letos v červnu. Tehdy uvedli, že na místě se zřejmě nacházejí pozůstatky více než 80 politických vězňů, kteří zemřeli mezi lety 1948 a 1965. Z fragmentů spálených kostí smísených s hlínou nešlo přesně identifikovat, komu patřily. Badatelé proto vyšli z historických záznamů. Konkrétně dohledali jména popravených a zemřelých politických vězňů, jejichž urny nebyly vydány rodinám, ale byly zničeny na základě rozkazu ministra vnitra z roku 1960. Ten stanovil, že nevydaná urna má být uložena po dobu jednoho roku a poté zlikvidována.

Dnešního slavnostního aktu se vedle pozůstalých, předsedy Senátu Miloše Vystrčila, místopředsedkyně sněmovny Věry Kovářové, Pavla Fišera, starosty Prahy 4 Ondřeje Kubína, Aleše Kýra z Kabinetu dokumentace a historie VS ČR zúčastnili i zástupci advokacie a České advokátní komory, kterou reprezentoval Petr Toman, který vystoupil s projevem, v který vám exkluzivně přinášíme v plném znění:

JUDr. Petr Toman, LL.M.: Je tomu téměř na den přesně 74 let. Dne 5. listopadu 1949 byl na druhém nádvoří této věznice popraven JUDr. Jaroslav Borkovec. Vlastenec, který přežil věznění nacisty v průběhu druhé světové války, nepřežil však počátek komunistické diktatury. Ten den byl popraven spolu s dalšími pěti muži, s nimiž měl připravovat ozbrojený odpor proti totalitnímu režimu.

Jméno Jaroslava Borkovce zde zmiňuji proto, že byl současně advokátním koncipientem. Jeho nešťastnému životnímu osudu se Česká advokátní komora, kterou zde reprezentuji, věnovala v rámci projektu Advokáti proti totalitě. Bohužel byl podobný nešťastnému osudu dalších obětí zrůdného komunistického režimu, jejichž ostatky zde byly po mnoha letech nalezeny a na něž nyní myslíme.

Jeho příběh by nebyl úplný, pokud by se nám nepodařilo nalézt jeho jedinou dceru Mahulenu. Při našem setkání nám kromě jiného poskytla dopisy svého otce z věznice, včetně toho posledního napsaného jí v předvečer popravy. Byly jí tehdy pouhé tři roky a když jsem s ní poprvé mluvil, řekla mi, jak bolestivé pro ni bylo vyrůstat bez otce. „Vychovávej naši dceru tak, aby nikdo nemohl říci, že nosí špatné jméno,“ napsal Jaroslav Borkovec manželce den před popravou. Jméno Borkovcová si ponechala dodnes.

Události tehdejších let nemohou nechat klidného žádného právníka, natož zástupce advokacie. Při přípravě projektu Advokáti proti totalitě jsem si mnohokrát kladl otázky, jak bylo něco takového možné a zda se může něco podobného opakovat. Na první si odpovídám nevím, na druhou bohužel ano.

Americký psycholog Philip Zimbardo napsal: „Většinu lidí lze v závislosti na situaci opravdu donutit i k nejukrutnějším věcem. Jen menšina, něco mezi deseti a třiceti procenty, má sílu odolat zlu.“ Ten zbytek, 70 až 90 % z nás, je schopen kdykoliv se aktivně podílet na tom, k čemu došlo v padesátých letech minulého století. Vytvoří-li se k tomu potřebné podmínky.

Lidskou přirozenost nejsme schopni změnit. Máme proto jedinou možnost: zabraňme všemi svými silami vytvoření podmínek, které uvolňují zlo uvnitř nás. Dlužíme to těm, jejichž jména a osudy si dnes připomínáme a kteří zjevně patřili mezi těch 10 až 30 % statečných, kteří zlu odolávali. Bohužel za to zaplatili svými životy.

Nemám rád název „politický proces“. I po těch letech dává činům jejich aktérů – vyšetřovatelům státní bezpečnosti, soudcům, prokurátorům, a nakonec i některým obhájcům zdání legitimity. Zdání, že estébáci vyšetřovali, prokurátoři žalovali, soudci soudili a obhájci obhajovali. Že postupovali podle zákona – tak se ostatně oni sami hájili. Že jejich odpovědnost je tak nějak menší.

Jako advokát říkám jednoznačně, že se nejednalo o žádný proces, trestní ani politický. Jednalo se předem promyšlenou organizovanou vraždu. JUDr. Jiří Štella, JUDr. Jaroslav Novák a další, JUDr. Josef Urválek, JUDr. Juraj Vieska a další, a nakonec ani Klement Gottwald s jeho ministry nebyli soudci či prokurátoři či prezident, ale vrazi.  V soudních síních nehledali spravedlnost způsobem stanoveným trestním řádem, ale odehrávali předem připravené divadelní představení. Na jejich konci nepadla opona, ale hlavy odsouzených.

Desítky let od smrti Jaroslava Borkovce a dalších, jejichž ostatky zde leží, se zdají být dlouhou dobou. Bohužel aktuální situace na Ukrajině i v Izraeli nám ukazuje, že cokoliv z minulosti se může opakovat. O obětech zde pohřbených i o jejich vrazích je třeba mluvit. Jednak proto, abychom uměli zabránit opakování podmínek, za nichž by se mohly vraždy politických odpůrců opakovat. Také proto, že to těm, jejichž ostatky zde leží, dlužíme. Své životy položili za nás a pro nás. Čest jejich památce!

Redakce AD

Foto: redakce AD